Proti různým pravicovým koalicím, impulsům a uskupením, jež už ze své vlastní podstaty mají velmi neurčitý a záměrně zamlžovaný hospodářský program, je na místě postavit přesné, jasné a zároveň aktuální požadavky pro další vývoj naší společnosti. O jejich uskutečnění by pak usilovala koalice levicových stran, kterou až na další budeme označovat jako K-DRE.
Platformu, jež by byla bezpodmínečně závazná pro všechny subjekty uvedené koalice, by tvořily tyto tři body:
I. Požadavek papeže Jana Pavla II., že „je zapotřebí ekonomiky dobře regulované i přihlížející k požadavkům etiky a solidarity. (...). Všichni mají na práci nezadatelné právo a ve jménu zákona trhu nelze pošlapávat práva nejchudších“. Tolik přebíráme od Jana Pavla II.!
II. Proti organisovanému zločinu postavit organisovanou společnost.
III. Na pořadu dne je okamžité obnovení té sociální sítě, která se zde již dříve dobře osvědčila, a jež je dnes nenápadně a po malých kouscích demontována. Po jejím obnovení by v dalším následovalo její postupné vylepšování, tedy politika sociálně orientovaná; řečeno s F. D. Rooseveltem, dosáhnout „svobody od bídy“.
V duchu zásady „ve stejném jsme smluvně zavázáni k jednotě, v různém však zcela svobodni“, je tato koalice otevřena pro všechny, kdož souhlasí s uvedenou trojbodovou platformou. Jde tedy o seriosní pokus dospět k společné, solidární akci ve fragmentované společnosti.
I. K požadavku „ekonomiky dobře regulované“ Ve vyspělých zemích je parametrickým znakem současné vývojové etapy obrovský rozvoj výrobních sil.
Ten vede jednak
a) k narušení stávajícího ekonomického mechanismu, jednak b) k ohrožení lidstva postupným a stále citelnějším zhoršováním životního prostředí, jež už přerůstá v ekologickou katastrofu.
Právě z tohoto hlediska jak fundamentální stoupenci laissez-faire, tak i „nový střed“ se svými tržně-liberálními „modernizátory“ a jejich proklamovanou ideologií ekonomického liberalismu, nepatří do našich dnů, a už vůbec ne do jednadvacátého století. Jejich politika možná může úspěšně vyřešit některé aktuální problémy několika příštích let, ale ne problémy naší epochy!
Tuto skutečnost je nutno patřičně a bezpardónově vyzvednout, vyhrotit až na ostří nože a následně pak konkrétně rozpracovat pro politickou praxi. Konkrétně rozpracovat teoretická východiska pro zvládání soudobé ekonomické problematiky, jejímž těžištěm je adekvátní regulace ekonomického procesu.
U obou našich pravicových stran (ODS a US) je jejich (ve své podstatě zcela totožný) přístup k hospodářské politice dán dvěma stěžejními ideologickými zásadami:
1. Vírou v nepřekonatelnost „neviditelné ruky trhu“ (ideologie laissez-faire, heslo „deregulovat a privatizovat“)
2. Požadavkem dalšího a dalšího snižování přímých daní u podnikatelských subjektů a tím i následné snižování tzv. mandatorních výdajů, což v prosté češtině znamená snižování sociálního zabezpečení.
Jinak však, až na uvedené dvě zásady, jak ODS tak US nemají pro řešení dnešních složitých ekonomických problémů vůbec žádnou jinou vůdčí ideu (a nebo ji doposud neprozradili).
A právě v duchu těchto dvou výše uvedených protilidových (pravicovými stranami stále velebených) zásad byl pak od Listopadu směrován hospodářský vývoj v naší zemi. Především vynalezli kupónovou privatizaci „při zhasnutých světlech“. (V jejím rámci pak nejen famosní Klausův privatizační praporečník V. Kožený zašantročil celou naši námořní flotilu a ještě navíc vyvezl cca 3O miliard Kč do zahraničí, ale i jiní méně známí spekulanti dostali možnost uskutečnit celou řadu podobných malversací, jež také šly do desítek miliard.) Dále bylo možno v duchu zásady laissez-faire provést v tzv. ekonomické transformaci dosud nevídané tunelování podniků a přes dobře připravené krachy celé řady bank a záložen po zákonu rozkrást další a další stovky miliard z kapes nás všech. Nerozkrádalo se tedy jen to (zde v daném čase už existující) všelidové vlastnictví, tj. podniky, jež zde byly po ruce, ale kradlo se i na účet budoucích důchodů a to tím způsobem, že prostřednictvím nově zřízených peněžních ústavů bylo možno ukrást nejen úspory mnoha důvěřivých občanů, ale navíc ještě (přes opakované dotace ze státního rozpočtu, které jsou znovu a znovu přelévány do bank a záložen) rozkrást i část daní, jež v dalších a dalších letech jsme platili (a asi ještě budeme dál platit) my všichni.
Velmi mnoho lidí již pocítilo na vlastní kůži, co to obnáší, když den se dne se nad člověkem vznáší hrozba, že možná bude za týden či za měsíc bez práce, nebo když sice pracuje, ale mzdu uvidí až bůhví kdy, nebo když dokonce již má svou poznanou jistotu, že i on je také bez práce (a takových je dnes už cca půl milionu), a že mu nezbude než se na úřadech postavit do front stejně postižených. Zajisté nikdo nechce (jak to do omrzení opakují různí komentátoři) fronty na banány a na toaletní papír, ale dodejme, že ještě méně chce fronty na práci.
Tak to alespoň chápou ti nezaměstnaní!
A ostatní, i když jsou na tom lépe, pak - pokud se sami nepodílejí na různých polozákonných malversacích a podvodech - začínají si pomalu pomalounku uvědomovat, kam naše ekonomika za posledních deset let dospěla.
Berou na vědomí, že není dosti na tom, že nebylo postaveno nic významného a pozoruhodného (dnes se už nestavějí ani ty „králikárny“, i když jich mnozí novomanželé velmi citelně postrádají), ale navíc řada našich předních, kdysi prosperujících podniků, z nichž mnohé měly více než stoleté renomé a to ve světovém měřítku, je nyní po pouhých deseti létech klausovského uplatňování výše uvedených zásad hospodářské politiky v ekonomické agonii. Namátkou připomeneme Poldi Kladno, Škodovku Plzeň, ČKD, Zetor, Královopolskou, Vagónku Studénka, Vítkovické horní a hutní těžířstvo, Tatru Kopřivnice atd. V zemědělství je to stejně zlé, možná z dlouhodobého hlediska ještě horší, i když to není na prvý pohled tak zřejmé jako v průmyslu. Hrubá zemědělská produkce r.1999 klesla ve stálých cenách o 5% oproti roku 1936, tedy oproti roku, kdy ještě doznívala velká hospodářská krize.
Za posledních deset let se citelně snížil stav hospodářského zvířectva, především dojnic. Dnes je u nás jen 13 krav na 1OO ha (v EU 24 krav na 1OO ha) a počítá se s jejich dalším snížením cca o 1OO tis. ks. Takový útlum českého zemědělství vede k devastaci dříve dosažené intensity v naší zemědělské výrobě.
A to vše, jak v průmyslu, tak i v zemědělství, probíhá především proto, aby se vytvořil prostor pro zahraniční konkurenci, aby se jim naplno otevřely dvéře.
Zajisté se k nám za posledních deset let přivezlo ze zahraničí mnoho ojetin, které za relativně nízké ceny svým novým majitelům ještě poskytují služby, jež by si tito dříve nemohli nikdy dopřát. S tím jsou velmi mnozí navýsost spokojeni a přebírání tohoto odloženého západního odpadu v čilém second-handu jim v našich východních poměrech momentálně zcela vyhovuje a oprávněně v tom vidí veliký pokrok. Nedovážejí se však jen ojetiny aut, ale i nebezpečný průmyslový odpad, kdy se v mnoha případech (v duchu ideologie laissez-faire a v duchu uplatnění zásady bezuzdné honby za ziskem) tu a onde naše krajina mění ve velké a velmi nebezpečné skládky, které představují vážné ohrožení pro celé oblasti.
Toto vše je třeba lidem znovu a znovu stavět před oči a důrazně připomínat, že před deseti léty to s naším hospodářstvím tak zlé nebylo. Tento stav spálené, rozrušené a rozkradené země zavinilo právě Klausovo uplatňování ideologie neviditelné ruky trhu v naší praktické hospodářské politice. Uvedené skutečnosti si naši lidé začínají pomalu uvědomovat a postupně jim dochází, kam jsme to dospěli za těch požehnaných deset let klausovské hospodářské politiky. Bohužel, uvědomují si to ale jen opravdu velmi, velmi pomalu, i když dnes už i ten nejpřednější protagonista naší politické scény klasifikuje české poměry jako „mafiánský kapitalismus“. Proto je téměř nepochopitelné, jak zdráhavě veřejnost bere na vědomí, že ten citelný ekonomický propad a zlé hospodářské i společenské výsledky k nám nespadly odněkud z nebe, ale byly sem jednak uměle odkudsi přesazeny během naší prapodivné privatizace, jednak jim bylo umožněno rychle se rozplevelit v důsledku archaické ideologie laissez-faire.
A ani změna vlády pak neznamenala žádný výrazný obrat v hospodářské politice. Zeman přece může hrát právě jen tak, jak Klaus tahá ze drátky, čímž si ovšem tento tahací panáček obratně zajišťuje bezpečné splnění svých vlastních cílů: byť podepírán, přece jen se dostal do Strakovky hlavním vchodem a díky oposiční smlouvě a tolerančnímu patentu tam ještě i pobude.
Potom nechť přijde potopa!
A právě na tuto dobu se musí K-DRE pečlivě připravovat. Již dnes však může okamžitě přejít k přesnému formulování a jasnému vyjádření těch narůstajících pocitů a nálad, jež začínají pronikat do vědomí značné části našich občanů. Jestliže přesně zformuluje to, co lidé - i přes masivní nápor našich sdělovacích prostředků a tzv. občanských iniciativ - už začínají podvědomě, ale prozatím jen nejasně vnímat, pak po takovém pravdivém a zaostřeném zobrazení naší skutečnosti se K-DRE stane jejich mluvčím. Svým srozumitelným a jasným definováním „blbé nálady“ zároveň lidem velmi usnadní uvědomování si skutečného stavu věci a oni pak přesněji a v plném rozsahu porozumí, jaká hra se to s nimi hraje.
A nejen to, aktuální je již i další krok, krok k řešení dané situace!
Ať jen Klaus, Kühnl a Kalousek unisono a do omrzení vykřikují a opakují to svoje vůdčí heslo o deregulaci. V tom se ti tři od sebe navzájem vůbec neliší, což ale není důležité. Důležité však je, aby lidem došlo, co nám to oni společně, ruku v ruce, doporučují. Zbaveno idealistických floskulí to v prosté češtině znamená: ať bohatí ještě více a bezpracně bohatnou, vem kde vem! To je jejich prvý cíl!
Proto proti tomuto dominantnímu požadavku deregulace nechť K-DRE navrhne svoje vlastní řešení; nechť otevřeně a jasně formuluje svůj požadavek ekonomiky dobře regulované, tak jak to opakovaně vyhlašuje papež Jan Pavel II.
Ať jen Klaus, Kühnl a Kalousek unisono a do omrzení požadují další snižování přímých daní. Také v tom se mezi sebou vůbec neliší a lidé si jistě brzo uvědomí, co to obnáší: chudí ať jsou ještě chudší! To je jejich druhý cíl!
A proti tomuto záludnému požadavku snižování přímých daní nechť K-DRE navrhne svůj protitah; nechť otevřeně, jasně a nesmlouvavě formuluje svůj požadavek výrazně progresivního zdaňování příjmů, tak jak to svého času (když bylo velmi zle) úspěšně praktikoval F. D. Roosevelt při uskutečňování svého Nového Údělu, což mu pak umožnilo vyvést Ameriku z hospodářské krize.
Zajisté i K-DRE je za to, aby lidé bohatli. Ovšem jen v důsledku svých výkonů, jen za vytváření skutečných hodnot a ne spekulacemi a podvody.
Záměrně jsme se nejdříve zaměřili na ty dva výše uvedené hlavní přístupy ODS a US k hospodářské politice, přístupy, v nichž je celá sláva a zároveň i všechna bída pravicové politické ekonomie. Vše ostatní je druhořadé.
V prosté řeči to znamená, že recept, podle něhož byla prováděna naše ekonomická transformace, byl zcela evidentně hluboce chybný. Hluboce chybný nejen podle dosažených (resp. nedosažených) výsledků, ale i v porovnání s regulováním ekonomických procesů ve vyspělých zemích. Snad to lidé jednou pochopí. Ovšem jak ODS, tak stejně i US, chtějí na této pochybené cestě neochvějně dál pokračovat. Chtějí tržní ekonomiku bez přívlastků!
Za této situace K-DRE nevidí žádnou perspektivu ani v pokračování dosavadního desetiletého kursu, ani v usilování o okamžitou, radikální a revoluční přeměněnu ekonomického systému. Nepropadáme však beznaději, neboť rychlou a účinnou sociální ochranu pro většinu společnosti může přinést jisté pokračování v rooseveltovském „New Dealu“, adekvátně aplikovaném na naše poměry. Takto se K-DRE zaměřuje na to, pro co by bylo možno získat občanskou většinu: doporučuje cílevědomý přechod k „ekonomice dobře regulované“, i když za dané situace jen v rámci kapitalistického systému, který tím bude positivně modifikován.
K-DRE tedy bere v úvahu, že dosažená úroveň výrobních sil automaticky a citelně narušila stávající ekonomický mechanismus, narušila jej prostě tím, že došlo k zániku celé řady ekonomických interakcí. Lidově řečeno, katastroficky narostla monopolizace v řadě výrobních a distribučních odvětví.
Stávající tržní mechanismus je proto nutno opravit. Jeho zaniklé interakce musí být nahrazeny novými pomocnými mechanismy, což znamená takové nové uspořádání prvků a součástí daného systému, aby se jisté podstatné proměnné mohly a zároveň i musely pohybovat v předem vymezeném rámci, čímž se obdrží požadovaný výsledek, tak jak jej formuloval papež Jan Pavel II. Proti zatuchlému archaismu ideologie laissez-faire rozvíjí K-DRE moderní pojetí ekonomické regulace. Půjde především o:
1. pomocný mechanismus protispekulační,
2. pomocný mechanismus protimonopolní,
3. pomocný mechanismus protistagnační,
4. pomocný mechanismus odbytový,
5. pomocný mechanismus rozpočtový.
Teoretická východiska pro konstrukci uvedených pomocných mechanismů jsou velmi populárně naznačena v pojednání „Návrat k Marxovi“ (Knihkupectví Jana Šabaty, Žerotínovo nám. 9, 602 00 Brno).
II. Proti organisovanému zločinu postavit organisovanou společnost.
Kdysi Victor Hugo dovedl vyburcovat celý svět k odporu proti příliš tvrdému a nelidskému nakládání s delikventy. Dnes se však situace změnila! Dnes už nejde o ukradení bochníčku chleba pro hladovějící děti a následný mnohaletý trest na galejích, ale o organisované zločince. Proto skutečným humanismem se vyznačují právě ti, kdož chtějí bojovat za lidská práva slušných občanů. Nenechme se tedy zmást řečmi o humanitních ideálech a o nedotknutelnosti důvěrných dat svobodného subjektu!
K-DRE proto chce iniciovat referendum o přijetí zákona, jenž by u každého dospělého jedince, který se pohybuje na území republiky, vyžadoval registraci jeho daktylek jak v osobním průkazu, tak i v centrální evidenci. Později by se postupně mohlo přejít i k registraci vzorků DNA. Komu to nevyhovuje, ten svobodně a bez jakéhokoliv omezování opustí naše území, nebo sem případně vůbec nevstoupí.
Využití takovéhoto opatření by pak rozpracovali příslušní odborníci.
Novela trestního zákona by měla u majetkových deliktů požadovat náhradu škody u postiženého. (Liznerovi a jemu podobným se jistě vyplatilo odsedět v kriminále několik měsíců, když malversací získané peníze jim zůstaly.).
Trest by měl být skutečným trestem a ne jen přerušením soustavné protizákonné činnosti. Proto je na místě větší diferenciace nápravných skupin a vše co z toho vyplývá.
K-DRE se připojuje k požadavkům KDU-ČSL, které jsou vyjádřeny zásadou „třikrát a dost!“
III. K „svobodě od bídy“
1. Obnovení lékařské péče bez spoluúčasti.
2. Obnovení bezplatného použití vlaku a hromadné městské dopravy pro osoby od 70 let.
3. Výstavbu „králikáren“ ze st. rozpočtu. atd., atd. „Laborem exercens“ (O lidské práci), Encyklika Jana Pavla II. z 14. září 81 „Ne maximalizace zisku, ale solidarita mezi lidmi, ne prosazování potřeb systému, ale potřeb lidí,...“, Jan Pavel II., (LN, 10. 5. 2000, str. 11).
Dokument České biskupské konference k 17. 11. 2000 „Pokoj a dobro“, vychází z encykliky Jana Pavla II „Cestisimus annus“.
Prof. Karel Kříž, CSc. je brněnský ekonom