Letos vzpomínáme 75. výročí narození (6. 6. 1924 - 21. 7. 1983) jednoho z předních českých vědců XX.století, významného filosofa a sociologa, akademika Radovana Richty. Současně vzpomeňme i 30. výročí 3. vydání kolektivního badatelského díla zpracovaného ve spolupráci stovek dalších nejlepších čs. vědců a odborníků mnoha oborů, do všech význačných evropských jazyků přeložené „Civilizace na rozcestí - společenské a lidské souvislosti vědecko-technické revoluce“ (dále jen VTR), která ve své době byla označována za „Kapitál XX. století“. Tato práce znamenala i systematické spoluvytváření nového vědního oboru o VTR a všestrannou analýzu jejich různých aspektů.
Akademik Radovan Richta prožil bohatý, ale nesnadný život, bohatý tvůrčími a odvážnými novátorskými myšlenkami. Celý svůj život naplnil intenzívní prací pro vědu, ideje komunistického humanismu a lidskou společnost. Podle jeho přátel „Celý život studoval, jako by měl žít věčně, a pracoval, jako by měl umřít zítra“. Narodil se v Praze na Smíchově, jeho otec pracoval jako úředník ČSD. Maturoval na smíchovském reálném gymnasiu v roce 1943. Od října 1943 do října 1944 byl nasazen v Avii jako pomocná kancelářská síla. Současně se zapojil do boje proti německým okupantům jako člen ilegální skupiny Předvoj, vydávající svůj časopis, na svou dobu vynikající teoretické a bojové úrovně, který se podřídil vedení ilegálního ÚV KSČ. Široká síť šiřitelů Předvoje vlila novou krev do KSČ, z jejíchž 60 000 až 70 000 předválečných členů na 25 000 členů obětovalo své životy v boji proti hitlerovskému fašizmu.Tady je možno připomenout, že za 2. světové války na různých frontách boje proti Hitlerovi zahynulo celkem na 360 000 českých a slovenských občanů.
Radovan Richta od října 1944 až do konce války byl vězněn na Pankráci a v Terezíně, kde prodělal skvrnitý tyf a řadu plícních onemocnění, jež se vyvinula v chronickou TBC a poruchu krevního imunitního systému, kterým také nakonec v rozmachu svých tvůrčích sil podlehl. Jeho spoluvězni vypravovali, že Richtovo onemocnění bylo tak těžké, že jednou mu hrozilo nebezpečí, když usne, že usne navěky. Další spoluvězeň profesor matematiky zjistil Richtovu zálibu v matematice. Vypracoval mu seriál matematických úkolů, do jejichž řešení se Richta ponořil, to mu umožnilo úspěšně překonat spánek a tím i nebezpečné údobí jeho nemoci. Fašisté před koncem války postříleli členy jeho odbojové skupiny, včetně jeho nejlepšího přítele v Předvoji - Hiršla. Richtu před smrtí zachránila skupina Švýcarského červeného kříže, které Němci jako gesto „dobré vůle“ krátce před ukončením války dovolili odvézt z Terezína do Švýcarska několik těžce nemocných vězňů, včetně R. Richty.
V letech 1945 až 1950 studoval přírodovědeckou později i filosofickou fakultu KU v Praze, kterou zakončil doktorátem v r..1953. Během svých vysokoškolských studii byl členem vysokoškolského výboru KSČ. Studoval a současně pracoval ve stranickém tisku (Tvorba, Rudé právo). Aktivně se angažoval také ve Svazu studentstva. Krátkou dobu (1953 - 1954) působil ve funkci vedoucího oddělení marxismu-leninismu na ministerstvu vysokých škol. Účastnil se také práce státní Komise pro zřízení ČSAV. V r.1954 byl přijat jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV, kde se zabýval studiem Masarykovy filosofické a sociologické soustavy a otázkami komunistického humanismu.
V letech 1960-1964 byl v ústavním tuberkulózním léčení. Po jeho ukončení se 1.12.1964 vrátil zpět do Filosofického ústavu ČSAV s 50% invaliditou. Během své nemoci pokračoval ve vědecké práci, při níž se věnoval zejména problematice vědecko-technické revoluce, zvláště za socialismu. I v tomto období zasahoval svými studiemi do vědeckého a veřejného života. Byl mj. členem redakční rady Filosofického časopisu. Ještě v době své působnosti na FÚ ČSAV zpracoval a obhájil svou doktorskou práci „Člověk a technika v revoluci naších dnů - Komunismus a proměny lidského života (K povaze humanismu naší doby)“.
V té době se také stal vedoucím mezioborového týmu pro výzkum otázek VTR. Členem-korespondentem ČSAV se stal v r. 1967. Ve funkci člena-korespondenta si získal značný věhlas i na mezinárodním fóru, (jako vedoucí čs. delegace na Světovém sociologickém kongresu r. 1970 ve Varně, dále na konferencích v Moskvě, v Torontu a jinde). Řádným členem ČSAV byl zvolen vr. 1972. Stal se ředitelem Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, později jako člen presidia se podílel na celkovém řízení ČSAV. Byl zván na vědecké kongresy a sympozia doma i v zahraničí, kde s mimořádným úspěchem reprezentoval vysokou úroveň tehdejší čs. vědy.
Již od samého začátku svých studií se R. Richta zajímal o problematiku metodologie moderní vědy a změn, které v ní probíhají. Toto studium jej přivedlo k zamyšlení nad historickou povahou forem společenského života, dějin a metod vědy a tím k úvahám o základních otázkách komunistické revoluce a vědeckého komunismu spojených svědecko-technickou revolucí a s problémem rozvoje člověka. V jeho pracech jsou marxismus, jakož i celá oblast společenských věd - při respektování jednotlivých disciplin - nazírány jako jeden celek spjatý s přírodními vědami a technikou ke společnému účelu, to jest člověku a přetváření lidského života. Práce akademika Radovana Richty a jeho kolektivu vzbudily živý zájem i u zahraničních odborníků, protože obracely pozornost veřejnosti ke společenské problematice tehdejší doby a jejím mezinárodním aspektům. Chápal komunismus nikoli moralistně, nejen jako ideál a projekt, nýbrž jako formu a výsledek objektivního pohybu současnosti, jako problém lidských vztahů. Ukazoval, že rozvoj člověka se neděje a v budoucnosti se nikdy dít nebude automaticky, nýbrž v závislosti na rozvoji vědy a její technologické aplikaci. To je závažný vědecký poznatek pro rozvoj bádání nejen ve společenských vědách, ale i pro praxi komunistické výstavby a rozvoj lidské společnosti.
Akademik Radovan Richta a jeho kolektiv svými konkrétními, hluboce fundovanými pracemi dokazovali možnost realizace humanistických myšlenek socialismu a přeměny přírodních sil, které dosud člověka ovládají, k jeho prospěchu. Naznačil, co bude třeba udělat a jak provést a dosáhnout všeobecné přeměny a pokroku ve společnosti ve smyslu seberealizace člověka jako sebeúčelu. Přestože v některých otázkách byl nutně poplatný své době, Richtovo dílo dokazuje sílu jeho ducha a jeho vědeckého objektivního vidění budoucnosti. Je možné, že v některých případech disciplína omezovala a cenzurovala jeho osobní přesvědčení, na druhé straně v tehdejší složité době našel ve svém nemocném těle dostatek duševních sil, aby formuloval vědeckou pravdu tak, jak ji viděl sám a jeho mezioborový kolektiv. Bohužel na jeho odborné rady a kvalifikované návrhy na změny v řízení společnosti a ekonomiky tehdejší stranicko-byrokratické vedení státu nebralo zřetel a naopak Richtovým slovníkem a jeho vědeckou autoritou přikrývalo svoje nesprávné, direktivně-administrativní metody řízení. S obdobným přístupem se R. Richta setkával i v Moskvě, kde mezi sovětskými vědci měl řadu osobních přátel, ale jeho hlavní dílo „Civilizace na rozcestí“ bylo v ruštině přepracováno a vyšlo opožděně.
Celé jeho dílo však potvrzuje, že již tehdy veřejně vystoupil a odsoudil administrativně-direktivní způsob vlády stranické a státní byrokracie, který nakonec způsobil i dočasnou porážku světového socialismu v Evropě. Přesně podle předpovědi V. Lenina, který jednou prohlásil: „Nic nás nemůže porazit, jenom naše vlastní chyby“. Je třeba ještě připomenout, že v posledním období života Radovana Richty uchránila možnost pokračování činnosti jeho mezioborového týmu a před hrozbou rozpuštění jeho týmu právě jen autorita mezinárodní spolupráce.
Těžiště úsilí akademika R. Richty a jeho kolektivu bylo soustředěno na studium problémů VTR a jejich společenských a lidských souvislostí. Snažili se dobrat hlubšího poznání v obtížných otázkách, které ve vědecké literatuře nebyly do té doby zodpovězeny.
Přehled vybraných prací akademika Radovana Richty:
Dílem, jež R. Richtu a jeho kolektiv v té době nejvíce proslavilo, a to jak na Východě, tak i na Západě, byla „Civilizace na rozcestí - společenské a lidské souvislosti vědecko-technické revoluce“, které brzy po českém vydání vyšlo také slovensky, maďarsky, anglicky, italsky, francouzsky, polsky, německy, španělsky, srbochorvatsky, rumunsky. Ruské přepracované vydání vyšlo v Moskvě r. 1973. O šíři vědeckého zájmu, důkladnosti a poctivosti svědčí bibliografický seznam použité literatury ve 3. vydání „Civilizace na rozcestí“. Seznam uvádí celkem 675 titulů (jména autorů a názvy jednotlivých děl). Z uvedeného počtu 259 je anglo-americké provenience, 155 - československé, 105 - sovětské, 96 - německé, 48 - francouzské, 5 - polské, 3 - jugoslávské, 3 - italské a 1 - argentinské.
Podle R.Richty „Vědecko-technická revoluce je komplexní proces všestranného vývoje lidské civilizace na cestě k socialismu, v němž se neustálé přeměny vědy a techniky úzce pojí s určitými předpoklady a důsledky. Svou podstatou VTR je universální, stálou přeměnou všech výrobních sil společnosti a lidského života, celé jejich struktury, přestavuje tedy zároveň revoluční sociální proces, jenž mění celé postavení člověka ve výrobě vlastního života a všechny podmínky společenských vztahů; zasahuje strukturu a povahu práce, úroveň kvalifikace, rozsah a formy vzdělání, profil života a potřeb, šíři a intenzitu lidských kontaktů, charakter životního prostředí, vztah člověka a přírody, zákonitosti a formy historického vývoje, postavení individua ve společnosti, způsob řízení i metody myšlení. Jádrem VTR je zásadní, dynamická přeměna vědy a techniky jako produktivní síly číslo jedna, přeměna jejich systémů a společenských funkcí ve smyslu neustálé přeměny úlohy a postavení člověka v soustavě produktivních sil společnosti. To znamená, že od nynějška každý rozvoj vědy a techniky je třeba bezpodmínečně spojovat s rozvojem člověka a jeho tvůrčích sil. Dále to znamená, že od nynějška žádná, opravdu progresivní koncepce rozvoje lidské společnosti se neobejde bez přihlédnutí k novým podmínkám a požadavkům VTR“.
Co vzbudilo takový zájem o Richtovo dílo?
VTR převrací elementární technické, ekonomické, sociální i antropologické podmínky civilizačního rozvoje. Na rozdíl od industrializace se zde rozhodujícím parametrem růstu výrobních sil stává věda a její technologická aplikace a tímto prostřednictvím nakonec rozvoj člověka a jeho tvůrčích sil. V těchto podmínkách nelze setrvačně aplikovat růstová schémata a proporce reprodukce z období industrializace. Efektivní růst je stále méně spojen s rozmnožováním počtu pracovních sil a průmyslových objektů. Jako nová základní růstová relace (intenzívní růst) platí nyní předstih vědy před technikou a techniky před průmyslem.
Nadále nelze hovořit o nutnosti rychlejšího růstu bezprostřední výroby, pokud jeho efekt na výrobní síly může být vyvážen či převážen efektivnější tvorbou výrobních sil v předvýrobních etapách (věda a výzkum), ale také v oblastech péče o člověka a rozvoj lidských sil (tzv. kvartární sektor). Členění na „výrobní“ (bezprostřední výroba) a „nevýrobní“ oblasti ztrácí orientační směrodatnost pro rozdělování národohospodářských proporcí (investice apod.) a musí být podřízeno vyššímu členění, odvozenému z nové logiky utváření výrobních sil, ať už probíhá v kterémkoli sektoru. Vzhledem k soudobé mnohorozměrné dynamice výrobních sil může progresivní orientace (optimalizace) záměrů být zajištěna jen vtom případě, že vyjde z vypracované, fungující ekonomické soustavy zájmů, vázané na absolutní růst produktivity celkové společenské práce a že bude spojena svědeckou soustavou ekonomie času, využívající poznatků moderní ekonomické teorie růstu, včetně ekonomiky lidských zdrojů, matematického modelování, ucelené sítě výpočtové techniky atd. Rozpracovaní takové soustavy dovolí určovat průběžně a pružně, ve které oblasti (ať už výroby, vědy, vzdělání,služeb, péče o člověka aj.) se vdaných podmínkách připravuje maximum výrobních sil lidského života.
Akademik Radovan Richta ve svých dílech zdůraznil jako jednu z ústředních marxistických tezí, že „kapitalismus může být překonán jen tím, že bude donucen maximálně uplatnit to, co tvořilo nejsilnější stránku průmyslové civilizace a oč ještě dnes - a to hlavně - opírá svoje vedoucí pozice, tj. výrobní pokrok, a že se přitom ukáže neschopným uskutečnit toto progresivní lidské dílo“. Monopoly, nadnárodní koncerny sice dnes využívají inovačních firem, mikroelektronika, robototechnika a biologické vědy umožňují racionalizaci, která vede k mimořádným ziskům, zejména zbrojního průmyslu. Avšak jejich kapitalistické uplatnění současně otřásá sociálními systémy, ohrožuje státní suverenitu a svébytnost mnohých samostatných států. Prohlubuje kontrast příležitostí a bezpráví, moci a bezmoci, bohatství a bídy. A vědě a technice mezinárodní kapitál nasazuje uzdu samou svou podstatou.
Jako sinologa mě potěšilo, že na XV. sjezdu KS Číny v referátu generálního tajemníka Ťiang Ce-minga „Vysoko třímat veliký prapor teorie Teng Siao-pchinga o všestranné výstavbě socialismu s čínskými rysy ve 21. století“, přes nesmírně složité a závažné jiné problémy své země ve svém programu výstavby počáteční etapy socialismu do konce 50. let příštího století prakticky aplikovala řadu postulátů o přístupech k VTR. Uvedu jen dva zásadní příklady. V kapitole V. o reformě ekonomického systému v odstavci č. 6 se uvádí: „Uplatňovat strategii rozvoje země při důrazu na vědu a vzdělání a strategii trvalého rozvoje. Věda a technika jsou výrobní silou číslo jedna... Kvalifikovaní a kompetentní lidé jsou nejdůležitějším zdrojem vědeckého a technického pokroku, ekonomického a sociálního rozvoje“. V VII.kapitole o budování socialistické kultury, v odstavci o rozvoji vědy a vzdělání se zase uvádí: „Je třeba zajistit strategické přednostní postavení rozvoje vzdělání... Je třeba zvyšovat úroveň vědy a techniky, popularizovat vědu a techniku, vést lidi k zaujímání vědeckého postoje, zvládat vědecké metody práce, povzbuzovat je k iniciativě a tvůrčí činnosti“. A tyto základní zásady rozvoje VTR, že v budoucnosti rozvoj vědy a techniky musí být bezpodmínečně spojován s rozvojem člověka a jeho tvůrčí činností a zpětně, že tato všestranná tvůrčí činnost opět přispěje k dalšímu rozvoji vědy a techniky, k prospěchu celé civilizace, vyslovil Radovan Richta ve své knize „Civilizace na rozcestí“ již před 30 lety.
Přes některá dobová terminologická omezení (např.v oblasti informatiky), Richtova teorie o VTR postihuje všechny společenské a civilizační růstové a rozvojové faktory, v závislosti na potřebách a vývojových proměnách člověka a lidské společnosti tak, jak se je pokouší řešit lidé současné doby. Jeho pojetí socialismu dává lidstvu jedinečnou dějinnou příležitost cílevědomě realizovat objektivní tendence obsažené v celé sféře výrobních sil, technických i lidských, v nichž rozhodující prioritu má rozvoj tvůrčích sil člověka, jeho kvality a uvědomění. Socialismus je pro R. Richtu osudově neoddělitelný od své humanistické podstaty a tvořivých sil člověka. Člověk tu vystupuje ze svého původního naturálního světa a žije v prostředí, které si sám uměle vytvořil. Jak cíleně, uvědoměle demokraticky a humanisticky se bude dále vyvíjet, to záleží hlavně na rozvoji socialistických výrobních sil, ale současně na celém komplexu civilizačních výrobních sil. Při zachovávání stále platných marxisticko-leninských principů, současná vnitřní i mezinárodní situace staví před opravdové levicové síly a strany úkol vypracování nových programových postulátů. Přitom v žádném případě nelze opomenout R. Richtovu teorii o nutnosti „předstihu vědy před technikou a techniky před průmyslovou výrobou“ a jeho upozornění, že všechny ekonomické potíže, disproporce, nemožnost dalších industrializačních postupů znamenají aktuální přítomnost „uzlové čáry“ moderní civilizace, za níž další rozvoj výrobních sil není zvládnutelný dosavadními způsoby, ale jen přechodem k VTR. Proto dnes hlavní překážkou překračování „uzlové čáry“ je neoliberální politika „posametových“ vlád, která snížila prestiž vědy a techniky jako životního povolání a revolučního prostředku k prosazování pokroku a tím omezila kultivaci a tvůrčí uplatnění českého člověka. Proto je nanejvýš aktuální, aby se všichni čeští vědci, pracovníci výzkumu a vývoje, odborníci všech profesí v duchu odkazu velkého českého učitele Jana Amose Komenského rozhodně ohradili proti pokusům o paušální restrikci prostředků na vzdělání a zasadili se o uplatnění vědy a výzkumu jako jedné z nejvýznamnějších orientací české vzdělávací soustavy ve smyslu komplexních návrhů přístupů k VTR Radovana Richty.
Marathon 4/1999, červenec 1999