Rok, který je za námi, rozhodně nepatřil k těm snadným.
Česká společnost byla v uplynulých dvanácti měsících konfrontována s celou řadou vážných domácích problémů, ale i silných vnějších ekonomických a politických tlaků a vlivů. Vedle dlouhodobých, vypočitatelných vývojových tendencí, pokračující hospodářské, sociální a mravní krize postihla v létě republiku i živelní katastrofa, pro niž v dějinách země jen stěží nacházíme obdobu. Pro většinu občanů, pro všechny ty, kdo žijí každodenními existenčními starostmi, znamenal rok 2002 mimořádnou zátěž.
Z prvotních optimistických předpovědí a vládou rozšiřovaných iluzí hospodářského úspěchu do dnešního dne mnoho nezůstalo. Pravolevá vládní koalice, která zprvu hýřila zvýšeným sebevědomím, došla nakonec až k návrhu státního rozpočtu s dříve nepředstavitelným schodkem příjmů. Trvale vysoká nezaměstnanost byla na sklonku roku podtržena prudkou ztrátou dynamiky ekonomického růstu. Nejen unionisté a lidovci, od kterých to bylo možné čekat, ale sami sociální demokraté pak uzavřeli tento rok asociálními představami o tom, jak by stát mohl ušetřit na lidech průměrných a nižších příjmů.
Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy byl rok, se kterým jsme se rozloučili, bez nadsázky rokem zkoušek. To, zda a jak jsme v nich obstáli, není jen věcí dojmů. Hlavním arbitrem, tím, kdo rozhodoval o důvěryhodnosti a autoritě naší strany, byli loni občané. A v jejich nesmlouvavém hodnocení jsme uspěli.
O tom, o postavení, které si KSČM vydobyla na české politické scéně, výmluvně vypovídají výsledky loňských parlamentních i komunálních voleb. Čtyřicet jedna poslaneckých mandátů ve sněmovně dalo tomu, oč nám jde a co prosazujeme, novou váhu. Příslibem a závazkem je pro nás i potvrzení dobrých pozic a silné zastoupení v komunální politice, které přinesly volby do zastupitelstev obcí a měst. Nic z toho není dílem náhody. Jde o výsledky dlouhodobé, trpělivé práce ve prospěch spoluobčanů a českého státu. Každý, kdo se o ně přičinil, si zaslouží úctu a uznání.
Rok, se kterým jsme se rozloučili, prokázal, že česká společnost po letech pravicových, výrazně asociálních a jen málo úspěšných experimentů stále více doceňuje levicové koncepty. Jsem přesvědčen, a průzkumy veřejného mínění to naznačují, že občané, kteří ve volbách do Poslanecké sněmovny dali hlasy KSČM a ČSSD, měli jiné představy o způsobu vládnutí a chtěli něco jiného, než co jim nabízí nynější koaliční vláda. Ani vysoké procento těch, kdo ve volbách zůstávali doma, není možné počítat k pravici nebo vydávat za spokojené se současným stylem vládnutí.
Pokud si KSČM po celý uplynulý rok zachovávala kritický odstup od ostatních parlamentních stran a formulovala vlastní přístupy k ekonomické a sociální politice státu, bylo to na místě. Tím, že jsme se jasně odlišili od ostatních v postojích k militarizaci mezinárodních vztahů i k rozšiřování NATO a že jsme ostře odmítli vrcholnou schůzku tohoto agresivního spolku v Praze, vyjadřovali jsme respekt k požadavkům spoluobčanů, vážnost k jejich důstojnosti a slušnosti, touze po pokojném životě. Střízlivé a kritické přístupy k vládním jednáním o podmínkách evropské integrace a k současné podobě Evropské unie se ve světle výsledků kodaňského summitu EU ukázaly jako plně oprávněné.
Nový rok je pro nás příležitostí uplatnit v maximální možné míře odborný i lidský potenciál, kterým disponujeme, ku prospěchu občanů a republiky. Věřím, že v nové situaci obstojíme stejně jako doposud.
Všem, kdo dali Komunistické straně Čech a Moravy důvěru, všem, kdo ji reprezentují, posilují její autoritu každodenním svědomitým úsilím, každému našemu poslanci, senátorovi a zastupiteli, chci v této chvíli poděkovat za obětavou práci pro lepší budoucnost České republiky.
Přeji si, aby občané této tolik zkoušené země žili letos lépe než loni, aby se nemuseli bát o zaměstnání, aby dokázali uživit své rodiny, aby je neničila rostoucí drahota a stoupající kriminalita, aby budoucnost pro ně byla nadějí i šancí.
Všem lidem dobré vůle, sympatizujícím i členům strany, chci popřát mnoho zdraví, sil a optimismu do nového roku 2003.
1. ledna 2003