Program dnešní celorepublikové porady předních funkcionářů organizační struktury KSČM je orientován na úkoly, které prostupují celým prvním pololetím letošního roku.
Oceňuji, že jsme v minulém roce nasadili vysoké tempo, které se zúročilo zvláště ve výsledcích voleb do sněmovny a promítlo se rovněž do složení obecních a městských zastupitelstev. Na tomto faktu lze dokumentovat, že při jasném zadání je strana schopna výkonu, který má značnou politickou váhu a silně se promítá do společenského povědomí.
Rok 2003 je prvním rokem po volebním úspěchu KSČM. Jde o příležitost ujistit voliče, že se rozhodovali správně. Nový potenciál naší strany dává šanci přesvědčit i další občany o tom, že umíme a chceme pracovat ve prospěch republiky a celé české společnosti. Ano, měřítkem účinnosti vlivu politické strany je to, jak kvalifikovaně dokáže postihovat a vyjadřovat zájmy širší veřejné pospolitosti.
Pro současné podmínky ekonomiky a takzvané pluralitní demokracie je charakteristická snaha politických stran získat moc a vliv nejen soutěží myšlenek a předkládaných alternativ. Cesta k moci je namnoze spojována s uměním korupce, bezzásadových politických obchodů a cynických mediálních her na účet veřejných zájmů.
V uplynulých třinácti letech na české politické scéně pouze KSČM důsledně vystupovala mimo tento rámec. Zachovala si, a voliči to ocenili, svůj čistý štít v každodenní politice, ale i programovou vizi sociálně spravedlivé společnosti, která dává nadějím nový rozměr.
Je pochopitelné, že naši soupeři a většina médií čekají na každou naši chybu a rádi by se podělili s voliči o každé naše selhání. Proto je tak důležité mluvit dnes o věcném obsahu naší politiky, o tom, jak při nezbytné a potřebné vnitřní diskusi udržet tah na branku, akceschopnost, neoslabovat se k pobavení médií žabomyšími spory. Ne vnější prestiž a mediální ctižádost jedinců, ale výkon, efektivní postup k programovým cílům, plnění volebních slibů od nás očekávají ti, kteří nám loni opakovaně dávali důvěru. Oč méně některé deníky a publicisty zajímá věcný obsah naší politiky, o to více pozornosti věnují hledání osobnostních rozdílů a rozporných výroků.
Našich úspěchů jsme vždy dosahovali díky schopným a obětavým členům a sympatizantům, díky dobře pracujícím poslancům, senátorům, zastupitelům, funkcionářům všech stupňů.
Výsledky se dostavily a strana má svou levicovou identitu a autoritu ve veřejnosti díky členské základně, nikoli, jak se to objevuje v některých médiích, jí navzdory. Členové strany nejsou, jak se nám média snaží vnutit, pouhým nástrojem pro vyšší ambice a cíle některých výjimečných jednotlivců. Je to hodnota, která si zaslouží náš respekt.
Naše politika se nestane pro naše voliče a občany přitažlivější tím, že se budeme posouvat k současné vládní koalici. Ta se stále více rozchází s levicovými hodnotami. Věrohodnost KSČM se nezvýší, jak někteří doporučují, změnou našich kritických přístupů k současné podobě evropské integrace, k Evropské unii a NATO.
Moderní levicová strana, to není obětování zásad a zamlžování, zpochybňování vzdálené perspektivy výměnou za přízeň médií nebo politických oponentů.
Cestou ke zvýšení akceschopnosti a posílení autority důsledně levicové strany ve veřejnosti v žádném případě nejsou a nemohou být zástupné debaty, stesky nad údajným zahleděním se do sebe. Růst vlivu nám nepřinesou ani nářky určené médiím a jednostranná zploštělá mediální prezentace osobních ambicí.
Zkušenost devadesátých let jasně ukázala jedno. Platonické mediální povzdechy některých našich funkcionářů nad situací ve straně stejně jako prezentace osobních ambicí namísto koncepcí byly vždy snadno využity našimi oponenty k pokusům předvést KSČM jako rozhádanou stranu bez ukotvení v reálném životě.
Každý má však právo i na sledování osobní perspektivy. Politika je totiž nejen o společném cíli a hodnotách, které sdílíme. Politika je také o schopnostech a osobních ambicích, o touze prosadit se. Po dobrých volebních výsledcích je k tomu dostatek prostoru a je dobré je zužitkovat. Obojí ale, naše cíle i osobní ambice a schopnosti musí být naplňovány v rozumném souladu. Ambice, na které má každý právo, musí zvyšovat potenciál akceschopnosti celé strany, musí se projevovat ve vlastním výkonu. Platí to na úrovni základní organizace, okresu, kraje, v odborném zázemí stejně jako v ústředním výboru nebo v parlamentu.
Volební úspěch, který strana loni dosáhla, nebyl věcí náhody, darem shůry. Postavení KSČM ve sněmovně je dnes silné a autorita našich zastupitelů v regionech a obcích značná ne proto, že bychom přešlapovali na místě nebo dokonce nabízeli pro dnešek recepty včerejška.
To, co dnes někdy přichází, není pocit vlastní slabosti, nedostatečnosti a bezvýznamnosti. Naši političtí soupeři se už naučili s námi počítat jako s reálnou silou. Co ale může zkomplikovat život, to je euforie těch, kteří mají pocit, že je členská základna a voliči brzdí v rozletu.
Po loňských výsledcích se nám otevírají nové možnosti, jak účinněji a viditelněji prosazovat náš program ve veřejnosti, v parlamentní, regionální i komunální politice. S tím je zcela logicky spojen po letech zuřivého, nenávistného antikomunismu i možný kariérní vzestup schopných členů, funkcionářů, zastupitelů. Říká se tomu v sociologii postup na kariérním a společenském žebříčku.
Nyní jde o to, znovu se k tomu vracím, aby tyto možnosti byly využity k naplňování našich volebních slibů, programových cílů, k prospěchu našich voličů, sociálních skupin a vrstev, které hájíme, a všech občanů republiky.
Bylo by nesmyslné a velmi krátkozraké ignorovat běh reálného života. My přece chceme upevnit naše zakotvení ve společenském organismu. Co ale každý, kdo své ambice spojuje s KSČM, musí pochopit a ctít, to je úzká závislost osobního úspěchu na budoucnosti strany a celého širokého společenství důsledné levice.
Pokud jsme loni získali ve volbách do Poslanecké sněmovny čtvrt miliónu nových voličů, a pokud ČSSD jich bezmála půl miliónu ztratila, nebylo to proto, že bychom se blížili Lidovému domu. KSČM zůstala v politickém spektru na svém místě, na svém programu a na pozici levicového subjektu. Ten, kdo se levicovým hodnotám a voličům vzdaluje, jsou sociální demokraté. A my bychom udělali neodpustitelnou chybu, kdybychom to neviděli.
Ano, vždy jsme deklarovali ochotu ke spolupráci levice ve prospěch národních zájmů a potřeb občanů. Nedvojsmyslně jsme také vyjádřili, že voliči loni v červnu rozhodli o tom, že ve sněmovně bude mít 111 mandátů levice.
Jsme vždy a na každé úrovni ochotni pracovat ku prospěchu Čechů, Moravanů, Slezanů a všech občanů této země. Dokázali jsme, že to umíme. Prokázali jsme, že se nebojíme konfrontace myšlenek a programů, a že se nevyhýbáme rozumné spolupráci, když jde o zájmy republiky, regionů, měst a obcí. Doprava za sociálními demokraty ale nepůjdeme.
Z celkového pohledu vidím v prvním pololetí roku 2003 pět hlavních úkolů:
Na sobotu 15. února od 15.00 hodin chystáme v Praze na Václavském náměstí protestní demonstraci proti politice války. Jde o součást, to zdůrazňuji, koordinace evropské levice, a to nad jiné umocňuje možný dosah tohoto shromáždění. Chci vás proto požádat, abyste se osobně zasadili o širokou účast členů a sympatizujících. Soudím, že nelze výlučně spoléhat na pražské a středočeské příznivce, ale bude neobyčejně záležet na podpoře dalších krajů.
O týden dřív, tedy 8. února, se vedení strany pod záštitou poslaneckého klubu sejde se starosty zvolenými na kandidátkách KSČM. Chceme tu konzultovat nejen některé odborné otázky, vyměnit si zkušenosti a docela neformálně pobesedovat, co tíží státní správu a samosprávu v regionech. Soudím, že právě zde by mohla být odstartována příprava na krajské volby v příštím roce.
S velikým očekáváním připravujeme na 22. března 2003 16. zasedání Ústředního výboru KSČM. Měli bychom zde mimo jiné posuzovat bezpečnostní architekturu Evropy z pohledu naší zahraniční politiky a zabývat se samotnou mezinárodní politikou KSČM. Jsou zde i další témata. Ale tím hlavním bude stanovisko KSČM ke vstupu České republiky do Evropské unie. Vy dobře víte, že jsem od počátku zaujímal velmi uvážlivý postoj, spolu se širším odborným zázemím sumarizoval a analyzoval fakta. Dnes prohlašuji, že po kodaňském summitu, poté co jsme vyhodnotili, ironicky řečeno, mistrovské dílo českých vyjednavačů, když jsme se přesvědčili o nerovnoprávném postavení České republiky v Evropské unii, o jejím zařazení do nedůstojné kategorie - mám nepochybně s většinou z vás a členy stranických organizací v regionech vcelku jasno.
Dobře víte, že na 12. duben chystáme celostranickou konferenci. Už jsem dříve hovořil o tom, že chceme její přípravou a průběhem usnadnit práci delegátům VI. sjezdu. Toto poslání může být splněno, když delegáti konference budou vybaveni silným mandátem, když se toto jednání oprostí od improvizací a takzvaných okamžitých nápadů a bude racionálně směřovat k rozhodnutí, které se příznivě promítne do těch měsíců, které nás od sjezdu dělí.
Celé první pololetí bude vrcholit sedmnáctým zasedáním ÚV v červnu - a tam po vyhodnocení celostranické konference zahájíme kampaň k VI. sjezdu.
Ano, je to rámec akcí. Ten nemůže vyčerpat celou podstatu našeho působení.
Chci vás však požádat, abychom společně dbali o akceschopnost a ideovou profilaci strany. Abychom hledali nové lidi - a já si vážím funkcionářů, těch zastupitelů, těch starostů, kteří programově vychovávají a nechávají v pravém slova smyslu dozrát mládí, které chce, a právem chce, získat své místo ve složitých podmínkách důsledně opoziční strany. Přeji si, aby vedení KSČM pracovalo jako dělný kolektiv. A všichni jako tým, kterému jde o společnou věc.
Zachování jednoty strany, její suverénní, autentická, nezaměnitelná politika je pro mne politickým i mravním příkazem. Je pro mne principem, který vychází z mandátu získaném na sjezdu. Je měřítkem, podle kterého hodnotím druhé a sebekriticky posuzuji vlastní práci. Odtud také pramení můj optimismus a moje přesvědčení o síle a akceschopnosti Komunistické strany Čech a Moravy.
Haló noviny, 24. ledna 2003, mezititulky redakce