Evropská unie nevyvolává v českém obyvatelstvu moc nadšení. V komunistické straně však probíhá spor o to, co lze od EU očekávat.
Ani vyhlídka na oslavovanou záplavu peněz, s níž může Česko po vstupu do EU 1. května 2004 počítat, nedělá Evropskou unii pro většinu obyvatelstva atraktivnější. Země bude mít v letech 2004 - 2006 k dispozici podle údajů Ministerstva pro regionální rozvoj asi 2,3 miliardy Euro ze strukturálních a kohezních fondů EU. Těmito penězi se mají podporovat investice do strukturně slabých regionů.
Přesto podle průzkumů veřejného mínění věří 50 procent Čechů tomu, že vstup nadělí domácí ekonomice velké problémy. 68 procent se dokonce obává částečné ztráty suverenity své země.
Malou důvěru v Evropskou unii má patrně i prezident. Václav Klaus, který je znám svým populismem a kritickým kursem vůči EU, se nechal po předběžném krachu ústavy EU slyšet: „Pokus přijmout ústavu byl radikálním krokem k vytvoření evropského superstátu. Roste počet těch, co si začínají být tohoto nebezpečí vědomi.“ Sociálně demokratický ministerský předseda Vladimír Špidla se obává toho, že by se mohla vytvořit „dvourychlostní Evropa“. Přimlouvá se za efektivní integraci nových členů a vidí Česko jako rovnocenného partnera při všech rozhodnutích v rámci EU.
Dokonce v komunistické straně, která vždy platila za jisté útočiště pro všechny odpůrce EU, probíhá nanovo prudký zápas o kurs vůči EU. Na posledním zasedání ÚV KSČM v loňském roce vyzval místopředseda Václav Exner svého kolegu Jiřího Dolejše k odstoupení. Komunistický deník Haló noviny se pokusil tento incident, k němuž došlo v průběhu zasedání ÚV, zahrát do autu jako „nedorozumění“. I ostatní vysocí politici o tom poprasku mlčí. V pozadí je však skutečnost, že Dolejš poslední dobou často požadoval, že strana musí být vůči EU přístupnější. Zastává názor, že se integrační kurs musí pozitivně doprovázet vlastními levicovými, sociálními a mírovými stanovisky.
Na tomto pozadí je spor mezi Exnerem a Dolejšem známkou hlubokých politických rozdílů uvnitř strany, která je v současnosti podle průzkumů přízně obyvatelstva na druhém místě. Vedení strany se zjevně obává, že by Dolejšem zastávaná přátelská pozice vůči EU mohla voliče postrašit, což by se mohlo v červnu projevit velmi negativně na výsledku ve volbách do Evropského parlamentu. Tradiční voličstvo komunistů se sestává většinou z důchodců a obyvatel venkovských oblastí, těch, co byli poraženi v hospodářských procesech převratu v uplynulých letech.
Napadený Dolejš je zároveň stoupencem evropské levicové strany, která se právě zakládá. Chtěl by, aby se na tom KSČM aktivně podílela. Jeho protihráčem v této otázce je Václav Exner, který se počítá ke konzervativnímu křídlu strany. I když se nedávno vyslovil pro spolupráci KSČM v klubu evropské levice v Parlamentu EU, odmítá evropskou levicovou stranu, která by byla aktivní pouze uvnitř EU. Chce, aby mohly spolupracovat i komunistické strany z Ruska a dalších nástupnických států Sovětského svazu. Odmítá kurs otevřenosti vůči EU, navržený Dolejšem.
Ačkoliv to vedení strany oficielně nehájí, je zjevné, že většina členů a tradičních voličů KSČM považuje kurs Česka do EU za chybný. Většina by raději viděla svou zem ve svazku s Ruskem, Běloruskem a Ukrajinou.
Často lze slyšet průpovídku, že teprve tehdy se bude Česku dařit zase dobře, až se z Vltavy napije ruský bělouš. Tato představa, kterou by ve vedení KSČM nechtěl nikdo použít, vyjadřuje to, čemu dává hodně členů strany politicky přednost.
Takové představy však nemůže KSČM otevřeně propagovat, protože to by stálo stranu kvůli porážce Pražského jara v roce 1968 jednotkami Varšavské smlouvy jakoukoliv přijatelnost.
V následujících týdnech bude ještě zajímavé, jak se k této diskusi postaví předseda strany Miroslav Grebeníček. Reformátoři mají strach, že bude chtít spolu s Exnerem vytlačit z vedení strany zastánce EU jako je Dolejš, aby vedl dále KSČM v tradičním kursu.
V květnu dojde k nové volbě vedení strany a Grebeníček, který je předsedou od roku 1993, uvažuje o tom, že vykročí do dalšího čtyřletého funkčního období. Pokud by nezískal odpovídající podporu, měl by přejít, jak naznačují zvěsti, do Evropského parlamentu. Pak by byl souboj mezi Dolejšem a Exnerem také zápasem o předsednictví ve straně. Zatím však Grebeníček svou vlastní kandidaturu do Evropského parlamentu vylučuje.
Zápas o budoucí evropský kurs získá v následujících týdnech a měsících na ostrosti nejen u komunistů. Možná pak vzniknou při volbách do Parlamentu EU zajímavé konstelace. Není vyloučeno, že většinu volebních hlasů získá bizardní aliance kritiků EU od nekonzervativních sil až po tradicionalistické komunisty.
Jungle world, č 7 z 4. 2. 2004, www.jungle-world.com
Autor je poslancem Zemského sněmu Sasko-Anhaltsko za PDS. Zúčastnil se Konference Priority evropské levice 29. 11. 2003.
Pro SDS přeložil Milan Neubert