Od VI. sjezdu KSČM nás dělí půl roku. Zdálo by se, že je relativně dost času na přípravu dokumentů, ve kterých budeme posuzovat vývoj minimálně od roku 1999, podstupovat debaty o programu a hlavně vytvářet podmínky pro dlouhodobé naplňování cílů strany.
Hned na počátku chci zdůraznit, že ti, kteří počítají, že v květnu změníme v Českých Budějovicích charakter KSČM, zasadíme se o její takzvanou přijatelnost, že zahodíme zkušenosti, znehodnotíme výsledky, že otevřeme prostor pro ty, kteří se opakovaně pokoušeli dovést stranu na pokraj propasti, budou zklamáni.
Nejsme naivní, jsme realisté a správnost našeho postupu je potvrzována skutečností, že Komunistická strana Čech a Moravy je na vzestupu, a že jsme zdaleka nevyčerpali své možnosti. Rozhodně to není vypjaté a nepodložené sebevědomí. Podpora veřejnosti pro náš program stoupá a stoupat bude. Koneckonců potvrzují to renomované průzkumy veřejného mínění.
To vše zdůrazňuji proto, abych poděkoval všem funkcionářům, kteří uvádějí do života slušnou politiku v souladu s naším programem. Stále totiž platí, že postavení jednotlivých funkcionářů na všech úrovních naší organizační struktury a jejich ambice mají pro stranu nejvyšší cenu tehdy, když jsou využity a směřují k naplnění její programové orientace, k udržení a posílení její autority ve veřejnosti.
Před okresními konferencemi KSČM má tento požadavek zvláštní naléhavost. Respekt si můžeme upevnit pouze tehdy, když budeme ve svých programových východiscích i v každodenní politice vystupovat jako čitelná, vyhraněná levicová strana, jako strana, která svoji jednotu neproklamuje, ale dodržuje.
Čas je neúprosný. Do sjezdu nás čekají tři zasedání ústředního výboru. S uspokojením konstatuji, že v pevném rytmu pracují odborné skupiny na přípravě sjezdových materiálů. Nedávný, podle mého úspěšný, aktiv našich odborníků je toho zřetelným důkazem. Považuji jej za podnětný a užitečný krok k formulaci konečné podoby programového dokumentu, který bude předkládán po diskusi našemu sjezdu.
Shodli jsme se na tom, že program, který chystáme, má být ohraničen rámcem mezisjezdového období - roky 2004-2008, a že musí být inspirativní zejména pro volební program k volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006. S tím souvisí požadavek, že musí být základem i pro mediální prezentaci strany a celou širokou agitační činnost zaměřovanou k veřejnosti.
Samozřejmě nemůže vyčerpat všechny oblasti našich poznatků či požadavků adresovaných politické praxi. Bude proto nutné tento problém řešit zpracováním obsáhlejšího faktograficky dokumentačního materiálu určeného delegátům sjezdu pro další využití. Návrh tohoto dokumentu je třeba posoudit na okresních a krajských konferencích i v odborném zázemí krajů a okresů. Za velmi důležité považuji uplatnění regionálního pohledu na problémy v něm obsažené.
Ve zprávě o činnosti KSČM, jejíž písemnou podobou se budeme zabývat, chceme pak charakterizovat současnou situaci strany, její postavení, analyzovat ekonomickou, sociální a politickou situaci. Z toho je třeba odvinout naši pozici, cíle a úkoly, věnovat se činnosti v zastupitelském systému a také mezinárodním postavením KSČM v měnící se Evropě a v globalizovaném světě. Velmi podrobně by se tato zpráva měla vyslovit k vnitřnímu životu strany v určitém vývoji, poukázat na limity, které vedou k účinnějšímu formování politiky. Mám tu na mysli takové otázky, jako jsou změny v členské základně, jako je ideová a odborná činnost, jako je podíl práce na hledání, výchově a využívání zejména nových osobností.
Výrazným, a už zmíněným prvkem, je i v tomto směru rostoucí počet našich příznivců. Mohu konstatovat, že toto mnohasettisícové jádro prokáže svoji soudržnost, když dokážeme odpovídat na otázky dneška i zítřka v celé jejich naléhavosti a pravdivosti.
Chci připomenout, že vážným úkolem je právě získávání širší veřejnosti, hledání příčin a odstraňování apolitičnosti a společenské lhostejnosti u našich spoluobčanů. Také proto klademe takový důraz na prezentaci činnosti zastupitelů. Že jde o správnou cestu, nedávno znovu potvrdili naši zastupitelé v Praze 6 ve známé kauze privatizace komunálních bytů.
Naznačuji, že je naší společnou povinností tyto zkušenosti zobecnit a zároveň je zasadit do širších souvislostí a vývojových tendencí v zemi.
Je to přesvědčivý argument pro aktuální koncipování našeho programu. Mnozí z vás mě upozorňují, že sjezd posílí svoji společenskou autoritu, když Program postavíme mimo jiné na kvalifikovaném vyhodnocení zhoršující se ekonomické a sociální situace, stagnujícího hospodářství v České republice, na prokazatelných katastrofických dopadech zadluženosti a dopadech sociální krize.
Také my dnes můžeme zasáhnout do příprav i samotné podoby sjezdu tím, co zde zazní a co si každý jednotlivě i všichni společně odneseme. Bylo by luxusem takovou šanci promarnit.
V tom spatřuji jeden z hlavních přínosů, který může vzejít z naší dnešní společné práce pro nadcházející VI. sjezd strany.
Možná to bude znít jako fráze, ale já jsem opravdu přesvědčen, že VI. sjezd může splnit své poslání, když bude záležitostí celé strany, všech organizačních článků a podle sil a možností i všech členů.
Prostor musí dostat všichni, a znovu to připomínám a zdůrazňuji, kteří mohou svými znalostmi, zkušenostmi i novými podněty obohacovat život naší strany.
Jsem si jist, a o tom jsme také diskutovali v užším vedení, že naléhavých témat je doslova nepřeberné množství. Setkáváme se v době, kdy přes existující názorové rozdílnosti, musíme pracovat pro sjednocování celé strany na klíčových programových východiscích a podle vztahu k programu posuzovat pozice, možnosti a uplatnění osobností.
Mají-li být předsjezdové diskuse na všech úrovních maximálně věcné a konkrétní, má-li takový být i sjezd samotný, vyžaduje to kvalitní přípravu organizační i obsahovou včetně dostatku analytických podkladů a informací.
Na všech organizačních úrovních si pokládáme otázku do jaké míry se nám podařilo od žďárského sjezdu naplnit úkol posílit postavení strany a její autority ve veřejnosti. Jaké největší slabiny a limity omezovaly stranu v její činnosti a v jejím působení na české politické scéně.
Programový cíl a charakter strany daný stanovami má svou platnost. Chci právě v této souvislosti připomenout rozhodnutí celostranické konference v Nymburce a usnesení 17. pléna ÚV KSČM z června 2003. Rozhodně bychom se neměli vracet zpět a znovu oživovat už jednou rozhodnuté. Je to principiální postoj, s nímž se vaším prostřednictvím obracím k budoucím delegátům.
Úkolem našeho konání v období před VI. sjezdem KSČM je zhodnotit schopnost naší strany uskutečňovat politiku naplňování programového cíle v kvalitativně novém ekonomickém, sociálním a politickém prostředí. Ti, kteří očekávají od programových přístupů budoucího VI. sjezdu KSČM jakousi revizi dosavadní kontinuity programových i akčních závěrů KSČM, by si ani v tomto smyslu neměli dělat žádné iluze.
Proto znovu opakuji: není jediný důvod ustupovat tlakům pravice a není sebemenší důvod k tomu, abychom přistoupili na vydírání současného vedení sociální demokracie.
To, co se nám podaří, ale i to, co nás limituje, jsme povinni nejen inventarizovat, ale též důsledně analyzovat.
Jsme vlivnou, respektovanou parlamentní stranou a jsme i stranou, bez které se neobejde politika v regionech a obcích. Průzkumy veřejného mínění nás zvedají i před vládní sociální demokraty. Doplňovací volby ve dvou senátních obvodech, na Strakonicku a v Brně, jsou zatím sice málo reprezentativním vzorkem, avšak výsledek našich kandidátů a úplný propad kandidátů ČSSD přece jen něco naznačuje. Minimálně svědčí o tom, že nejsilnější vládní strana dál ztrácí kredit.
Ano, pro nás může být satisfakcí a potvrzením správnosti programového postupu, že KSČM neztrácí, ale naopak vykazuje potenciál růstu. Oslabování levice, které je patrné, padá plně k tíži politiky ČSSD. Její vládní strategie se zcela rozešla s někdejšími sociálně demokratickými tradicemi a je v ostrém protikladu k tomu, co rozumíme pod pojmem levicové hodnoty. Ne náhodou poslední údaje vypovídají o tom, že část těch, kdo loni dali hlasy sociálním demokratům, přechází ke KSČM, část k lidovcům a napohled paradoxně, ne nevýznamný díl získává i ODS. To svědčí o hloubce vnitřního rozvratu politiky Lidového domu a o tom, jak silně se tato strana zdiskreditovala za pouhý rok trvání pravolevé koalice.
My víme, a zkušenosti z parlamentu to plně dokazují, že o levicové politice v případě nejsilnější vládní strany vážně nelze mluvit. To, co předvádí kabinet Vladimíra Špidly, už se v řadě případů nedá sloučit ani s politickým středem. Cynici tvrdí, že jejich levicovost spočívá výlučně v korytech, která si pro sebe vytvořili. Ostatně nic není průkaznějšího než porovnání programových předvolebních proklamací ČSSD s programem vlády a nakonec s její faktickou činností.
Kdo by chtěl ve zkratce, koncentrovaně vyjádřit obsah vládní linie a její skutečné priority, mohl by to udělat pomocí dvou pojmů. Podpora války a podřízení zájmů republiky potřebám velmocenských protektorů v zahraniční politice státu na straně jedné. Podpora zájmů bohatých a rozšiřování veřejné chudoby v politice domácí na straně druhé.
Propad ČSSD a silné pozice ODS jsou varující odpovědí dvěma skupinám. Oslabování sociálních demokratů je mementem pro ty, kdo radí, abychom byli vstřícnější k Lidovému domu. Být přijatelní pro současnou ČSSD znamená totéž co vzdát se programu a zdiskreditovat se v očích levicově smýšlejících voličů.
Trvale vysoké preference ODS jsou pak výstrahou těm, kdo čekají, že selhání ČSSD a neschopnost koaliční vlády automaticky přivedou podvedeného a zklamaného voliče k nám. Takový automatismus zdaleka neplatí.
Naše vlastní euforie či dokonce sebeuspokojení opravdu není na místě.
Hovořím o tom i z toho důvodu, že příští rok bude výraznou prověrkou akceschopnosti KSČM, zkouškou disciplíny a vnitřní sounáležitosti s naším programem. Ten, kdo výlučně spoléhá na příznivou konstelaci předvolebních průzkumů, na samočinnost výsledků bude zklamán. I z tohoto pohledu jsem přesvědčen, že zdaleka není pro KSČM vyčerpán potenciál voličské přízně. O to významnější je, co veřejnosti nabídne VI. sjezd, jak dokážeme odpovědět na otázky, které česká společnost klade všem stranám bez rozdílu.
Závěr letošního roku a první měsíce roku příštího proto považujme za zvlášť výraznou, ojedinělou zkoušku důvěry a měření sil. Pravice i ČSSD se rozhodně jen tak nesmíří s tím, že v levé části spektra právě preference KSČM vykazují stabilitu a tendenci růstu. Excesy nenávistného antikomunismu z okraje politické scény a tak zvané kulturní fronty by nestály za pozornost, kdyby se jim nedostávalo přímé podpory od poslanců a ministrů vládních stran nebo i veřejnoprávních médií.
Vládní impotence bez ohledu na záměry nebo přání stran objektivně přibližuje alternativu čistě pravicové koalice. Námluvy předsedy ODS na sjezdu KDU-ČSL, vítězství Miroslava Kalouska a fiasko, které tamtéž utrpěl Vladimír Špidla s obhajobou Cyrila Svobody, jsou příznačné. Reálně hrozí, že v případě krachu bude dosavadní koalice nahrazena spojenectvím lidovců a ODS.
KSČM za těchto okolností zájmům levice nejvíce prospěje, když bude důsledně setrvávat na svém programovém základu.
Ano, je možné spolupracovat případ od případu a vytvářet nejrůznější koalice na komunální úrovni. Je dost slušných sociálních demokratů a zástupců dalších stran stejně jako bezpartijních, kteří v obcích nebo regionech odvádějí poctivou práci ve prospěch spoluobčanů.
Strana, která chce být skutečně levicová a která nechce zmizet z politické scény do bezvýznamnosti, má jen jednu možnost, jak přežít. Nic nepředstírat a dělat to, co od ní levicový volič očekává. Hájit jeho zájmy, plnit volební sliby a držet levicový program.
Lidé slyší na naše argumenty, protože odpovídají realitě. Naslouchají nám, když k nim mluvíme jejich jazykem a říkáme jim to, co jiní nejsou ochotni a schopni přiznat. Náš volič a i ten, kdo nám naslouchá potají, na zapřenou, si bude moci ověřit i v příštích týdnech a měsících, o co se na politickém hřišti hraje. Prohlubuje se sociální napětí. Katastrofálně vysoká nezaměstnanost má podle ekonomických prognóz i oznámení podniků v nejbližších měsících dosáhnout dalších rekordů. Závěr roku už tradičně poznamenává závěrečné hlasování k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu. S novým rokem se začnou postupně projevovat antisociální dopady vládních úsporných balíčků. Dokonce i vládní ekonomové už připouštějí, že vstup do EU bude spojen s růstem cen a zvýšenými daňovými dopady a dalšími náklady.
Je naším prvořadým úkolem daleko důrazněji než doposud hájit sociální práva lidí a to, čemu se říká sociální stát. Zároveň musím dodat, že KSČM nemůže považovat sociální stát do budoucna za mezní hranici. Kladenský program a řada dalších dokumentů jasně vypovídá o orientaci na režim demokratičtější, ekonomicky a sociálně spravedlivější, než je republika odkazující chudé na životní minimum a podporu v nezaměstnanosti.
Jsme ale realisté. Až tu bude skutečně levicová koaliční vláda, bude možné hledat způsob, jak zajistit plně lidsky důstojné životní podmínky. Za situace, kdy pravicový program ODS provádí koaliční vláda v čele s ČSSD, musíme umět obhajovat zájmy lidí i zájem republiky v každodenní, trpělivé činnosti.
Nedávno jsem vyslovil názor, že programovým cílem KSČM a celé levice v této chvíli není rovnostářství, ale úsilí o rovnost občanskou, o rovnost šancí, o sociální spravedlnost, o překonávání nespravedlnosti plynoucí z rozdílu mezi bohatstvím a chudobou.
Mluvil jsem o tom, že levicové strany a hnutí, stejně jako postižené vrstvy, třídy, národy a státy Evropy zatím na útoky pravice a tlak kapitalistické globalizace nenacházejí účinnou odpověď.
Troufám si tvrdit, že útok na sociální stát, ataky na základní ekonomická a sociální lidská práva pod záminkou zefektivnění kapitalismu jsou natolik vážným ohrožením českých občanů i národů Evropy, že právě proti nim lze vytvářet novou evropskou jednotu levice. V době integračního směřování a globalizačních tlaků je nutné lépe se orientovat v politice evropské a světové levice a účinněji se s ní solidarizovat, spolupracovat.
Na ekonomickou, sociální, politickou i kulturní krizi české společnosti i na proměny evropské reality a globálně propojeného světa jsme reagovali v analytických a programových dokumentech V. sjezdu KSČM.
Jestliže naše myšlenky, přístupy a aktivity byly konkurenceschopné a setkaly se s porozuměním a uznáním u našich evropských partnerů, pak jsme nastavili měřítko výkonu i pro VI. sjezd.
V příštím roce Česká republika na základě výsledku referenda vstoupí do EU. Rozhodnutí padlo a my je respektujeme. V odborných analýzách i strategických rozvahách pracujeme s realitou členství v unii. Jednání VI. sjezdu strany by mělo zhodnotit rizika a reagovat na to, co se nabízí. Tedy nově otevřenou dimenzi spolupráce evropské levice, odborů a dalších hnutí, sdružení a organizací. Sjezd by měl zavázat stranu k odpovědnosti za prosazování a obranu zájmů České republiky, českých občanů, zaměstnanců i podnikatelů v novém prostředí. Ke vstupu do tvrdé soutěže na evropské scéně, v Evropském parlamentu.
Je pro nás nepřijatelné, aby budoucí podobu Evropské unie a celé Evropy určoval neoliberální kapitalismus.
Ano, do jisté míry děláme sisyfovskou práci, když hledáme recepty na nevyléčitelné choroby kapitalismu. Ale hledat je musíme, chceme-li i nadále vést kvalifikovaný dialog s občany a dovést je až k poznání nutnosti systémové změny.
My sami, ale i vůči voličům musíme prostřednictvím osobností velmi jasně deklarovat jaký je náš vztah k politickým stranám na naší politické scéně. Mám na mysli především ODS a ČSSD. Je skutečností, že se při rozhodování v parlamentu, ale i na jiných úrovních, dostáváme velmi často do situace, kdy náš postoj je zdánlivě souhlasný s postojem ODS. Příkladem mohou být hlasování kolem reformy veřejných financí a další. Na tuto údajnou shodu velmi obratně upozorňují sdělovací prostředky a z neznalosti věci na ni velmi kriticky reaguje i část členské základny. Je velmi nutné poctivě, srozumitelně a u každého rozhodnutí vysvětlovat veřejnosti důvody, které nás k danému závěru vedly. Právě v těchto důvodech se projevuje rozdílnost našich levicových postojů od pravicových záměrů ODS.
Nelze s jistotou předvídat všechny důsledky vnitřní politické a sociální krize republiky ani dopady vnějších tlaků. Sílí nebezpečí tvrdého pravicového diktátu. Existuje ale, a je to naším cílem, i levicová alternativa. Snad si to ČSSD časem přece jenom také uvědomí.
Zdůrazňuji, že VI. sjezd by měl potvrdit trend budování skutečného odborného zázemí pro zastupitele, poslance, senátory, ale i pro samotnou stranickou práci na úrovni centra, okresů a krajů. Tomu musí odpovídat i odborný růst aparátu strany, a to nejen ve smyslu politických kvalit.
Považuji za nutné se zmínit o tom, že na výročních členských schůzích i na aktivech je oceňována nová podoba Haló novin. Zároveň se ale přesvědčujeme, že tento deník značná část našich členů vůbec nečte. Ptají se na informace, které v Haló novinách vyšly a místo podnětné diskuse musíme, jak se říká, číst články. I když je samozřejmě v našem deníku stále co zlepšovat a redakční kolektiv se o to také snaží, chci dnes s velikou naléhavostí připomenout nutnost podpory odběru prostřednictvím předplatného.
Proto je zapotřebí soustředit naši společnou pozornost na:
Mezititulky Haló noviny, 18. listopadu 2003