Před tímto plénem jako před málokterým v minulosti probíhala ve straně velmi obsáhlá a často i polarizovaná diskuse. Její podstatou bylo dál posílit odpovědnost jednotlivých řídících stupňů a s využitím kolektivního poznání a individuální odpovědnosti úspěšně připravit jednání VI. sjezdu KSČM. Jde o to, co jsem před rokem vyslovil na 13. zasedání ústředního výboru. Tehdy jste schválili mé vystoupení, ve kterém bylo obsaženo i zásadní stanovisko k tomu, co dnes prožíváme.
Tehdy jsem uvedl, že každý má právo zachovat si svůj menšinový názor. Je však povinen ve svých politických vystoupeních sdělit k dané věci i většinové stanovisko příslušného stranického orgánu. Vyslovil jsem naději, že by bylo ku prospěchu věci, aby v souvislosti se zmíněnými jevy byla udělena hlavním aktérům takzvaná pragmatická amnestie. To také našlo odezvu, ale v praktické činnosti a ve výstupech některých vrcholných funkcionářů, které jsem měl na mysli, se to vůbec nebo skoro vůbec neprojevilo. Takové jevy nelze přehlížet, nelze je trpět a nelze k nim být bezzásadově tolerantní. Subjektivní a účelová vyjádření některých funkcionářů, která neodpovídají přijatým usnesením, nám komplikují život uvnitř strany a poškozují nás i v očích veřejnosti.
Pro mne jako předsedu ÚV KSČM jde o zásadní otázku. Soudím, že od veřejných vystupování, přes stranická jednání, až po bezprostřední kontakty s jinými politickými a občanskými subjekty je nezbytné při respektování zdravé názorové plurality držet v souladu se Stanovami KSČM programovou a akČní jednotu. .
I v dopisech a závěrech jednotlivých stranických jednání se členové strany, a v tomto období zvlášť výrazně, obracejí na nás a žádají, abychom společně zjednali nápravu, abychom se nechovali jako špatně fungující diskusní kroužek, ale jako akceschopná, disciplinovaná politická strana, která schválené záměry druhý den nezpochybňuje.
Dobře víme, že političtí protivníci i soupeři, většina médií vítají každý náznak rozkolu, každé selhání, každou chybu a s velkou radostí je předávají potenciálním voličům KSČM. Málo je zajímá věcný obsah naší politiky, ale se značnou vynalézavostí podněcují ambice, prestižní chování a mediální ctižádost jedinců. V současném období není pro ně těžké najít osobnostní rozdíly a rozporné výroky mezi některými vrcholovými funkcionáři KSČM.
Cestou ke zvýšení akceschopnosti a posílení autority KSČM nejsou a nemohou být zástupné mediální přestřelky, snaha některých za každou cenu. se odlišit. Přitom je zřejmé, že právě v této době se nám otevírají možnosti k účinnějšímu prosazování našeho programu ve veřejnosti, v parlamentní, regionální i komunální politice. Není náhodou, že právě v této době zaznamenáváme novou vlnu zuřivého antikomunismu, který znovu prosakuje na televizní obrazovky, do petičních akcí, nebo až do úrovně jednotlivých radnic. Tím nebezpečnější je názorová rozpolcenost ve vrcholném vedení strany, tím závažnější jsou požadavky z regionů na obměnu řídících orgánů včetně výkonného výboru.
I vy jste opakovaně zmíněné praktiky odmítli a zavázali vedoucí funkcionáře k jednotě výkladu našich programových dokumentů, zásadních i důležitých dílčích stanovisek. Právě proto považuji za nezbytné dnes znovu vyzvat nejvyšší orgán KSČM mezi sjezdy, aby tak jako doposud uplatňoval důslednost v posuzování volených funkcionářů - předsedy, místopředsedů i členů výkonného výboru.
Nesmí jít o planý radikalismus nebo o potlačování demokratické diskuse. Jde ale o to, aby KSČM svůj potenciál a vliv neprohospodařila a byla s to adekvátně reagovat na vývoj ve společnosti. Je naivní se domnívat, že chudnoucí občané budou automaticky tíhnout ke KSČM. Jejich důvěru získáme jen tvrdou, cílevědomou, doslova mravenčí prací. Tyto otázky v pátek velmi obsáhle diskutoval i výkonný výbor ÚV KSČM. Převládl většinový, ne však jednomyslný názor, že by bylo vhodné a dokonce i účelné do VI. sjezdu plně stabilizovat dosavadní řídící struktury ÚV KSČM včetně dosavadního obsazení funkcí jednotlivými vedoucími funkcionáři. Nebyly to jediné problémy, kterými jsme se zabývali, o těch dalších, které se týkají současné politiky vlády a situace v České republice, vás budeme informovat.
Je třeba si na tomto zasedání otevřeně říci, že řídící činnost v KSČM už mnohdy neodpovídá soudobým nárokům. Co je zapotřebí, to je nejen analyzovat činnost volených orgánů, ale i přistoupit k uvážlivé změně struktury aparátu strany a více přesunout jeho pozornost na celou oblast komunální a regionální politiky. Otevřeně říkám, a vadí mi to, že systém práce se mnohdy přizpůsobuje předpokladům a kvalifikaci jednotlivých pracovníků, a nikoli tomu, aby pro cílová řešení byli vybíráni odpovídající lidé.
V současném období přece nabývá na významu důsledná znalost právních, ekonomických a politických procesů, které ve společnosti probíhají. O tom je a bude pohled do budoucnosti. O tom musí být i naše práce.
Musí skončit subjektivismus a musíme vytvořit podmínky pro to, aby profesionální pracovníci byli pro volené funkcionáře skutečným odborným zázemím a nevznikal dojem, že lidé volení jsou svým způsobem pouze účelově manipulováni.
Obsahové těžiště dnešního zasedání spočívá v odstartování přípravy VI. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy. Bude záležet jenom na nás, zda dokážeme podpořit zdravé tendence vývoje uvnitř strany a vypořádáme se s tím, co nás zdržuje, co znevažuje naši práci. Vy většinou dobře víte, o čem mluvím, a vám také nemusím připomínat, že ačkoliv věcné otázky mají prioritu, nelze se donekonečna nechat zdržovat a zahlcovat vztahovými otázkami uvnitř vrcholového vedení, nejednotným vystupováním v zásadních otázkách vůči sdělovacím prostředkům, politikařením, které není důstojné třetí nejsilnější parlamentní strany.
Nejde o nové jevy. Svého času jsem na ně reagoval tím, že jsem vás požádal o názor, zda dál mám zastávat funkci předsedy ústředního výboru. Vyslovili jste mi většinovou důvěru a z toho dnes také vycházím.
Předstupuji před vás i s mandátem dubnové celostranické konference a vím, že její doporučení, mám na mysli ku příkladu návrh Stanov KSČM, by měla mít pro nás plnou závaznost. Mohl bych se zamýšlet nad dalšími časovými i obsahovými vazbami. Souhrnně se prokazuje, že právě teď, dost dlouho před sjezdem, je příhodná doba na: odstranění problémů, kterými žijeme, na odhození oné zátěže, která nás zbytečně stahuje do minulosti.
Naše zasedání probíhá na horizontu důležitých vnitřních i zahraničněpolitických událostí. Ano, referendum o vstupu republiky do Evropské unie, jeho výsledek jsou reality, nelze je nebrat na vědomí. Jakkoli nízká byla volební účast a jakkoli byli občané před vlastním rozhodnutím manipulováni a zpracováváni jednostrannými. informacemi a ostudnou vládní kampaní, první lidové hlasování v historii republiky předurčuje podmínky, ve kterých se budeme nyní pohybovat.
České občany v příštích letech nečeká pobyt v ráji. My přece víme, že iluze, kterou vyvolávala před samotným referendem koaliční vláda, je scestná. Jde o to od počátku kvalifikovaně analyzovat a vyhodnocovat všechny podstatné souvislosti, reflektovat všechny podstatné důsledky existujících forem evropské integrace. Vážné ekonomické, sociální a politické problémy, se kterými se český stát potýká od doby svého vzniku před deseti lety, nevyřeší Brusel a zvnějšku diktovaná pravidla.
S takovými problémy, jako je enormně vysoká nezaměstnanost, nízká výkonnost ekonomiky, veřejná chudoba, ale také politická korupce a kriminalita, se musíme vyrovnávat především my sami. Proto je tak důležité důsledně pokračovat v tom, co jsme si v řadě programových dokumentů uložili a co je naléhavě nutné právě s ohledem na nové podmínky odpovídajícím způsobem dále dopracovávat a rozvíjet.
Ataky kabinetu premiéra Špid1yna peněženky lidí žijících z průměrných a nižších příjmů, pateticky nazvané reformou veřejných financí, potíže české ekonomiky neřeší. Jsou příznačným dokladem hesla - »ať platí chudí«. Odkazy na tlak Evropské unie v tomto ohledu dodávají nepříjemnou pachuť vládním integračním oslavám a dřívějším slibům o udržení a zvýšení životní úrovně.
Jestliže v nejbližších třech letech má být uspořeno skoro 200 mld. a příjmy zvýšeny o 71 mld., a to za předpokladu, že se dosavadní výsledky české ekonomiky ještě nezhorší, jde o nejtvrdší zásah proti sociálně nejslabším. za celou dobu existence české ekonomiky. Naši odborníci právem připomínají, že cíl reformy je chybně nastaven. Chybí rázně stanovený soubor opatření ke zvyšování příjmů - jinak do tří čtyř let se státní rozpočet dostane do biliónového propadu.
Vládní strategie, která je prezentována jako jediná existující, je svou povahou spíše dalekosáhlým ústupkem koaličním partnerům než uceleným konceptem. Je jen logické, že vládní podoba reformy veřejných financí vyvolává odborářské protesty a je koncepcí chudoby, nereálným plánem na budoucí oddlužení země.
Komunistická strana Čech a Moravy i její parlamentní reprezentace jako celek dokázaly, bez ohledu na rozporné postoje některých jednotlivců, formulovat odpovědný a pro občany průměrných a nižších příjmů věrohodný postoj k tomu, co se odehrává a co dalekosáhle poznamenává budoucnost Evropy a v ní i České republiky.
Dovedeme nejen kritizovat současnou nerovnoprávnou a nepříliš demokratickou podobu evropských integračních procesů, ale jako jediná česká parlamentní strana otevřeně pojmenováváme rizika, která hrozí českým národním zájmům, i předpokládané ekonomické a sociální dopady na nejširší vrstvy obyvatel.
Byli jsme v kritických okamžicích a pro příští léta, tak jak se ČSSD distancovala a distancuje od svých socialistických tradic, zůstáváme jedinou skutečně levicovou stranou českého politického spektra. To je závazek, ale také šance. Když se budeme chovat programově čitelně a racionálně, otevírá se prostor pro růst našeho volebního potenciálu.
Není nikdo jiný, kdo by dnes důsledně z levicových pozic přiměřeně reagoval na to, co se v podobě kapitalistické tržní integrace a globalizace odehrává. Pokud se objevují mezi odbornou veřejností, mezi politology hlasy, že dnešní levice rezignovala na své základní poslání, na ideály sociální spravedlnosti, mezilidské solidarity, na mírové překonávání rozporů současného světa, pak tvrdím jedno: ti, kteří obětovali české národní zájmy a chtějí zlikvidovat hlavní sociálnědemokratickou ideu - sociální stát, kteří se identifikují se zájmy mocenských elit a příjmově nejvyšších vrstev, nemají právo nazývat se levicí.
S plnou odpovědností prohlašuji, že Komunistická strana Čech a Moravy nemůže jít a nepůjde touto cestou. Odmítáme asociální politiku, která pod rouškou ekonomické efektivnosti a efektivnosti výkonu moci nadřazuje měřítka tržního zisku a mechanismy byrokratického diktátu nad životní zájmy deseti miliónů českých občanů a nad zájmy stamiliónů Evropanů.
Jistě - většina českých politických stran vidí věci jinak. Čeští sociální demokraté, tak jak to vyjádřili experti a jak to poznávají i jejich vlastní voliči, skutečně na levicový program a s ním spojené hodnoty rezignovali.
Jestliže jiní se odpovědnosti za slušnou budoucnost republiky a jejích občanů zříkají, my tuto mimořádnou odpovědnost za osudy českého státu, za obranu zájmů a potřeb většiny českých občanů ohrožených útoky na sociální podmínky života, přijímáme. Máme dost trpkých zkušeností, než abychom uvěřili tomu, že někdo jiný bude řešit problémy české společnosti a že je vyřeší k našemu prospěchu a lépe než my sami, kteří žijeme v této zemi.
Jedno referendum, které předurčuje směřování republiky, proběhlo a jak je zřejmé, zanedlouho budeme konfrontováni s další obdobnou situací. Návrh Ústavy Evropské unie daleko překračuje dosud obvyklé představy o celoevropské spolupráci. Závazná ústava a přenesení podstatných kompetencí národních států na orgány Unie, to znamená rozchod s dosavadními koncepcemi národních států. Jde tu nejen o značné omezení státní suverenity, tak jako v případě dosud existujících mechanismů integrace. Podle toho, co je navrženo, by se měly státy začleněné do EU vzdát vlastní možnosti rozhodovat o věcech národního zájmu a spoléhat na to, že byrokratický stroj s dominantním postavením silných ekonomik takových států, jako jsou Německo, Velká Británie, Francie, bude ochoten a schopen respektovat a naplňovat oprávněné požadavky malých členských zemí lépe, než by to dokázaly národní vlády.
Existence neschopných nebo asociálních vlád posledních deseti let nemůže být ospravedlněním pro alibismus, se kterým se nynější vládní koalice podbízí jednou Spojeným státům americkým, jindy Severoatlantické alianci a nakonec i Evropské unii.
Tvrzení o demokratických mechanismech při přijímání zásadních kroků, které se dotýkají životních podmínek stamiliónů, v případě vzniku evropského superstátu přitom lze brát jen s velkou rezervou. Jestliže v Soluni reprezentace některých členských zemí i nově vstupujících států dokázaly zabrzdit překotné snahy o urychlené přijetí evropské ústavy, zdaleka to ještě neznamená, že naše obavy ze zglajchšaltování Evropy nebo ze vzniku nové úrovně vnitroevropské konfrontace jsou liché.
Evropská unie, do které vstupujeme, slibuje, alespoň tak, to tvrdí koaliční vláda, pomoc svým chudým členům. O to hlubší mohou být podle existující praxe příkopy mezi takto sjednocovanou Evropou a ostatním, zejména chudým světem.
Klíčovou otázkou pro nás musí být, o jakou jednotnou Evropu v podání Evropské unie půjde. Můžeme souhlasit s vyšší mírou vzájemně výhodné spolupráce, s rozšiřováním sociálních jistot občanů, s posilováním demokratických rozhodovacích mechanismů a s otevíráním informační demokracie. Proti byrokratizaci, majorizaci slabých, oklešťování sociálních práv však budeme vystupovat se vším důrazem a vlivem, který máme. Doma i navenek ve spolupráci s evropskou levicí a všemi sociálně vnímavými a mírumilovnými silami.
Nároky na působení levicové strany v integrující se Evropě obsahují to, co jsem v jisté zkratce vyjádřil. Zdaleka se tím ale nevyčerpávají. Dimenze se podstatně zvětšují. Abychom důstojně naplnili roli levice v nových podmínkách, nevyhneme se tomu stále více a výrazněji promlouvat k problémům a vstupovat do řešení záležitostí, které přesahují dosavadní rámce.
Náš hlas musí znít ve sjednocující se Evropě jasně a jednoznačně. Také my jsme povinni stále razantněji připomínat, že pro naši dobu i pro budoucnost potřebuje Evropa více sociální spravedlnosti, více demokracie. Řeč je přitom nejen o evropské integraci, ale o globalizaci, o formách a metodách, kterými vzniká všeobecná ekonomická, politická a kulturní závislost národů a států světa. Je pro nás nepřijatelná představa Evropy jako exkluzivního ostrova, izolované pevnosti vydělující se a oddělující se od moře světové chudoby.
Zde vidím jeden z významných úkolů evropské levice a v ní i Komunistické strany Čech a Moravy. Také v globálně propojené civilizaci platí, že jediným perspektivním, dlouhodobě únosným a efektivním východiskem z globálních problémů je více demokracie a spravedlnosti v mezinárodních vztazích ekonomických, politických i kulturních. Model zajištění ekonomické a zejména vojenské bezpečnosti, který zatím v Evropě přetrvává, není modelem pro třetí tisíciletí.
Bohužel pro řadu vlád členských zemí i pro značnou část politické reprezentace českého státu se stalo jakýmsi zaklínadlem heslo euroatlantické jednoty za každou cenu.
KSČM stojí před dvojjedinou úlohou. Analyzovat vývoj, oslovovat občany a rozpracovávat a nabízet konkrétní, racionální a pro naše voliče, pro občany přijatelná východiska z vnitřních problémů ekonomických, sociálních i politických a současně čelit těm rizikům a tlakům evropské integrace, které ohrožují ekonomickou, sociální i politickou bezpečnost republiky i Evropy.
Vážným mementem je zcela nedávná výzva Spolkové rady Německého parlamentu ke zrušení dekretů prezidenta Beneše. Zaznamenal jsem údiv na straně vládní koalice. Je to farizejství, protože kupříkladu podpora sudeťáckým požadavkům našla nedávno své vyjádření v otevření kanceláře této skupiny militantní německé pravice v historické části Prahy.
Nezakrývám, že naše úloha v českém parlamentu, naše působení mezi veřejností nebude jednoduché. Potřebujeme prosadit účinnější způsoby našeho vlivu, to všichni koneckonců víme. A členové ústředního výboru mají mimořádnou váhu i funkci, zkušenost, znalost a odpovědnost za přijatá rozhodnutí.
Spojence v našem úsilí je nutné hledat jak doma, tak i v širším rámci. Zvyšují se přitom požadavky na kvalifikaci, stejně jako nároky na lidské kvality osobností. Schopnost realizovat programové cíle, umět získávat podporu občanů věrohodnými postoji a kroky, programovou vypočitatelností i osobní autoritou, to jsou limity naší práce v domácím i evropském rozměru.
Chci vás požádat, abychom společně dbali o akceschopnost a ideovou profilaci strany. Přeji si, aby vedení KSČM pracovalo jako dělný kolektiv. A všichni jako tým, kterému jde o společnou věc.
Zachování jednoty strany, její suverénní autentická, nezaměnitelná politika je pro mne politickým i mravním příkazem. Je pro mne principem, který vychází z mandátu získaným na sjezdu. Je měřítkem, podle kterého hodnotím druhé a sebekriticky posuzuji vlastní práci. Odtud také pramení můj optimismus a moje přesvědčení o síle a akceschopnosti Komunistické strany Čech a Moravy.
(Mezititulky a zvýraznění textu redakce)
Haló noviny, příloha Společnost, ekonomika, politika, 30. 6. 2003