Před deseti lety právě zde, v Prostějově, šlo o bytí, či nebytí radikální důsledně levicové strany, Komunistické strany Čech a Moravy. Tehdy se zde v Prostějově rozhodovalo nejen o tom, zda dojde ke změně názvu naší strany, ale také o tom, zda se staneme poslušnou součástí kapitalistického režimu nebo posílíme svoji úlohu strany, která bojuje proti nezaslouženým výsadám jedněch a masové chudobě druhých, která bojuje za sociální spravedlnost. Odpovědně prohlašuji, že kdyby tenkrát zvítězily omezené osobní zájmy a ambice, strana by dnes nebyla. Ano, sjezd tenkrát schválil jasná a dodnes aktuální východiska. Deset let v životě politické strany má svou vypovídací hodnotu. Na české politické scéně navzdory přáním asociální pravice existuje a hájí zájmy občanů a republiky silná vlivná Komunistická strana Čech a Moravy.
Nesnášenlivost a nenávist k levici, a to, co prezentoval zvláštní formou politického rasismu i bývalý prezident Václav Havel, je cíleno nejen proti formě, ale především proti obsahu naší politiky. Vadí jim právě to, že tu je strana, která se zastává okrádaných a klamaných, těch, kteří jsou vyhazováni z práce, i těch, kteří žijí na úrovni životního minima nebo z takzvaných průměrných příjmů. Překážíme kazatelům tržní morálky, šlechtickým restituentům stejně jako všem dalším organizátorům majetkového převratu a nejrůznějším tunelářům. Jsme v parlamentu jediní, kteří otevřeně pojmenovávají podstatu dnešní mocenské manipulace, usvědčují mocenské elity z přetvářky, politické korupce a vyprodávání národních zájmů.
Můžeme se dnes pozastavovat nad naivitou těch, kteří před deseti lety tvrdili, že účelový manévr změny názvu změní chování primitivních antikomunistů. Bylo by však nepoctivé bagatelizovat tehdejší rizika. Především proto, že tendence, které jsme řešili před deseti lety, se znovu objevují.
V době, kdy současná vláda přichází s neuvěřitelnou koncepcí dalšího utahování opasků, v čase, kdy se rozhoduje o podřízení republiky Evropské unii, nemá právo žádný z vrcholových představitelů Komunistické strany Čech a Moravy ignorovat nebezpečí, která občanům hrozí. Nikdo nemá právo manipulovat nebo přehlížet závěry demokratické diskuse.
Jako by se někdy vracel starý prostějovský spor, kdy osobní ambice u některých mají přednost před programem a zájmy voličů. Připouštím, že vrcholový funkcionář nebo poslanec může nabýt dojmu, že právě on se svým vzděláním, věkem a společenským postavením se nemusí bát vládní penzijní reformy, zvyšování daní a poplatků, ani rizik nerovnoprávné a pro občany nevýhodné současné podoby evropské integrace. Pak ale, a to nechci mentorovat, ale spíše varovat, musí takový politik a funkcionář odpovědně zvážit, zda je ochoten a schopen zastávat funkci ve vedení strany a hájit v parlamentu náš program a zájmy našich voličů.
Tendence, které jsme řešili v Prostějově, a které se znovu v nové podobě objevují, nelze přehlížet. O řešení musí rozhodnout, a já věřím, že rozhodne, VI. sjezd KSČM. V mnohém se problémy objevují znovu a na ústředním výboru jsem je už před několika měsíci jasně vymezil.
Stejně jako na III. sjezdu i dnes se noví reformátoři sdružují do proudu sociálnědemokratizujícího, který chce důsledně odvozovat naši politiku od politiky Lidového domu, říkat ano často ještě dříve, než sociální demokraté o něco požádali.
Druhý proud má ryze ortodoxní, dogmatický charakter a svojí podstatou je odtržen od reálných potřeb, plný prázdných floskulí a překonaných frází, které vydává za autentický výklad děl klasiků.
A konečně třetí, nejvýraznější a nejpočetnější směr zdůrazňující a prosazující adaptaci na nové podmínky při zachování komunistické identity, prosazující ne fosilní monopol moci, ale demokratickou soutěž myšlenek, programovost, která je založena na obhajobě a prosazování práv neprivilegovaných lidí.
Jednoznačně prokázal svoji životaschopnost a váhu i v mezinárodním měřítku, v celém komunistickém a dělnickém hnutí. V České republice autoritu a důvěryhodnost našeho postupu potvrdily volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Jejich výsledek nebyl překvapením pro ty, kteří sledují naši politiku, snaží se v ní orientovat a porozumět jí.
Řečeno s klasikem, doba se změnila, jen někteří jedinci se nemění. Chtěli nás rozložit tehdy, pokoušejí se o to i dnes. Předstírali komunistické přesvědčení tehdy, pokrytecké fráze vykřikují i dnes.
Je užitečné nezapomínat. Včas pak rozeznáme i nové problémy. Pokud i po letech cítím příchuť trpkosti, a věřím, že i vy to tak vnímáte, pak nejen nad postoji jistých funkcionářů v centru, ale hlavně nad politickou ztrátou lidí čestných, kteří straně a ideálu sociální spravedlnosti obětovali to nejlepší ze sama sebe.
Máme povinnost pojmenovat a připomínat aktuální zkušenosti i hodnoty, které trvají a zhodnocují se v čase. Na prvním místě bych znovu zdůraznil programovou konzistenci, taktický cíl obhajoby národních zájmů, práv spoluobčanů a strategický cíl - sociálně spravedlivou společnost, socialismus.
Hodnotou, potvrzenou naším společným prožitkem, je ale také respekt k mínění a rozhodování většiny, schopnost účelně překonávat rozpory, umění sjednocovat se k dosažení základních úkolů a programových cílů.
Jsou pevně ukotvené zásady, které platily tehdy a dnes jsou snad ještě aktuálnější. Pokud bilancuji těch deset let, chci zvláště podtrhnout: - nenecháme si vzít své přesvědčení, nedáme se zastrašit ani koupit. Ti, kdož vstupovali do naší politiky pro peníze nebo výhody, pro lukrativní posty, neuznávají kázeň, disciplínu, respekt k rozhodnutí orgánů KSČM, uzavřeni v jakýchsi vlastních měřítcích mravnosti, neodlišitelní od členů, funkcionářů a poslanců jiných politických stran, by se měli nad sebou zamyslet. Pokud tak neučiní sami, učiní tak příslušný orgán KSČM. Připomínám a zdůrazňuji, že jde sice o několik jedinců, ale i tak se musí tento problém neodkladně řešit.
I nadále setrváváme na jednoznačném programu obhajoby lidí práce, na principech mezilidské solidarity, na odkazu velkých osobností našeho hnutí. Udrželi jsme a zhodnocujeme myšlenkové dědictví všech, kteří vypracovali teoretické základy našeho hnutí, dali praktický recept na změnu poměrů soudobého světa a my jsme povinni na ně tvořivě navazovat. Dnes stoupají nároky na osobnosti, jejich charakter, vůli, morální kredit, schopnost projevit solidaritu, skromnost a spolu s tím i odbornost.
Respekt k společné práci a jejím výsledkům představuje výrazný a nezastupitelný odkaz III. sjezdu pro současnost a budoucnost. Je dobré a životně nezbytné toto poznání zúročit i v současném našem postupu. Začíná to třeba i tím, že podstatné otázky byly v nově připravovaných stanovách pro sjezd strany vymezeny na nedávné celostranické konferenci. Delegáti zároveň schválili jasné doporučení ústřednímu výboru. Tak rozhodla naprostá většina.
Jestliže se objevily brzy po konferenci u některých pracovníků aparátu strany a funkcionářů snahy nebrat její doporučení vážně a znovu se vracet před ni, je to přinejmenším znepokojující.
I tak však tvrdím, že krok za krokem po celých deset let směřujeme v dílčích etapách k dnešku a budoucnosti. Jsme pevnou součástí politického spektra. A co víc, leží na nás zvláštní odpovědnost. Jsme v těchto okamžicích jedinou skutečně levicovou parlamentní stranou, která má většinou vnitřní jednotu, jasný program a vůli jej plnit - od obcí a měst, až po kraje a centrum.
Ještě před loňskými volbami do Poslanecké sněmovny Česká strana sociálně demokratická ujišťovala, že dohoda o smluvním dělení moci a funkcí, kterou Lidový dům uzavřel s ODS, se nebude opakovat.
Voliči loni našli dost dobrých důvodů k tomu, aby po krachu pravicového vládnutí hlasovali pro změnu. Pro nás byl loňský volební úspěch o to cennější, že jsme jako jediná ze stran zastoupených v parlamentu zaznamenali přírůstek hlasů, přírůstek sedmnácti mandátů pro Komunistickou stranu Čech a Moravy.
Nemusíme se, a také nebudeme, nikomu podbízet. Nevyhýbáme se žádné konkrétní spolupráci, která je ku prospěchu lidí. Schopnost manévrovat na politické scéně, jednat a uzavírat přijatelné kompromisy však nikdy nesmí přerůst v bezzásadovost. Pružnost v jednání, možnost uplatňovat vliv si nelze plést s bezcharakterností nebo politickou korupcí tak, jak to předvádějí strany koalice.
Právě volební úspěchy posledních let přinášejí to, co už známe z časů III. sjezdu. Říká se tomu neukojené ambice. Pokud se objevují, ať už mezi čelnými funkcionáři nebo i na nižších úrovních snahy jednotlivců vytěžit pro sebe, na úkor společného cíle vlastní popularitu, zvýšit svou přijatelnost pro média a pro naše politické soupeře, je užitečné si mnohé připomenout. Třeba to, že autorita, kterou jsme ve veřejnosti získali a kterou máme, je založena na tom, že Komunistická strana Čech a Moravy je pro levicového voliče i další občany značkou důvěryhodnosti a vypočitatelnosti.
Jsou to voliči, lidé levicově smýšlející a sociálně vnímaví, kdo rozhodl, že česká společnost potřebuje silnou a vlivnou komunistickou stranu. Ti, kteří chtěli stranu účelově využít k svému osobnímu vzestupu, nás těžce poškodili a vy dobře víte, kolik práce to stálo otřesenou důvěru znovu získat.
Deset let od III. sjezdu bylo pro Komunistickou stranu Čech a Moravy, pro nás všechny, tvrdou školou. Jsme za ta léta zkušenější a je za námi solidní kus práce pro lidi i pro český stát. Pro naše voliče i pro další občany představujeme stranu, u které vědí, co mohou čekat. A dostáváme jejich důvěru, dobýváme si respekt i u racionálně uvažujících oponentů. Co považuji za zvlášť důležité, a co se nám v porovnání s našimi soupeři daří, to je schopnost včas pojmenovávat a analyzovat problémy, schopnost předkládat racionální, pro občany srozumitelná sociálně citlivá a přijatelná východiska.
Letošní rok je v tomto ohledu nejen pro celou českou společnost, ale také pro nás rokem zkoušek. Jako strana jsme obstáli v očích veřejnosti v otázce války a míru. Naše přístupy k agresi Spojených států a Velké Británie proti Iráku byly racionální, srozumitelné a odpovídaly zájmu republiky i světového společenství na mírovém řešení konfliktů současného světa.
Dalším prubířským kamenem je pro nás, stejně jako pro naše politické soupeře a oponenty, vztah k evropské integraci, postoj k tomu, co bylo vyjednáno jako podmínky vstupu České republiky do Evropské unie. Jednoznačně a nedvojsmyslně říkám, jsme-li marxisté a jde-li nám o slušnou budoucnost republiky a většiny jejích občanů, můžeme a jsme povinni i v této zkoušce obstát tak, abychom se nemuseli před sebou samými i před našimi sympatizanty stydět. Ano, ekonomická, politická i kulturní integrace Evropy a světa je proces objektivní a nezvratný. Podoba této integrace však není nic předem daného. Jde tu o působení a střetávání konkrétních ekonomických a politických zájmů.
Naplno a zcela otevřeně říkám. Posoudili jsme na celé řadě náročných jednání fakta. Zabývali jsme se analýzami a zvažovali pro a proti. A dospěli jsme k poznání, že dojednané podmínky jsou pro český stát a pro většinu občanů nevýhodné, zakládají od počátku nerovnost. Zahrnují rizika pro občany, omezují bez jasných pravidel a perspektivy suverenitu republiky. Vstup do EU to před vlastní neschopnou vládou opravdu nespraví. Právě naopak.
Evropská unie ve své současné podobě nezaručuje rovnost podmínek a negarantuje dostatečně nic z toho, co nazýváme českými národními zájmy. Je úsměvné dočítat se, že se životní úrovni a příjmům v Unii obvyklým přiblížíme snad za půl století. A je tragikomické naslouchat pohádkám vládní koalice o tom, jak čeští nezaměstnaní si budou hledat práci v Británii, Německu nebo Španělsku. Pro nás musí platit, tak jako jsme nemlčeli k rizikům a špatně vyjednaným přístupovým podmínkám doposud, nebudeme a nechceme mlčet ani v budoucnu. Evropa je pro nás prostorem, kde je možné a nutné vést nesmlouvavý zápas za důstojné podmínky života pro české občany i pro všechny ostatní.
Kdo má v případě integrace pocit, že patří k vyšší příjmové skupině, že je jako mladý ve výhodě, a že mu při jeho stycích a postavení nehrozí pád z vyšších pater mezi evropské občany druhé a třetí kategorie, ať dělá, co pro sebe uzná za vhodné. Ale ať tento svůj postoj nevnucuje neprivilegovaným, ať jej nevydává za myšlenkový proud vyjadřující postoje komunistické strany.
Třetí zkouškou letošního roku je poslední vládní návrh na reformu veřejných financí. Otevřeně říkám: tuto reformu, namířenou proti nejchudším, nepodpoříme. Restrikce, která podle všech znaků jako by vyšla z dílny Unie svobody-DEU, není ničím jiným než dokladem nekompetentnosti vlády, popřením všeho, co ČSSD před rokem slibovala.
Sociální demokraté, kteří loni ve volbách do sněmovny ztratili bezmála půl miliónu hlasů, jako by neuměli počítat. Smluvní spojenectví s ODS nahradili koalicí s Unií svobody a lidovci. Důsledky jsou zřejmé. Pravolevá vláda vykazuje nefunkčnost a neschopnost rozumně vládnout. Ne náhodou se vládě dostalo hlasité pochvaly ze strany Mezinárodního měnového fondu.
Copak KSČM může souhlasit s tím, aby se prudce zvýšila daň z přidané hodnoty u většiny služeb? Cožpak je přijatelné, aby reforma důchodového systému byla postavena na oslabování dávkového a posilování příspěvkového principu? Koho nejvíce postihne prudké snížení nemocenských dávek? Takto bych mohl klást další a další otázky.
Odpověď je jasná. A jasné je také to, že po roce 1989 se prohospodařilo, rozdalo a rozkradlo skoro vše. Na konci letošního roku dosáhne zadlužení státu astronomických šesti set miliard korun. Přitom ani v nejmenším nedochází k snížení neproduktivních a nadbytečných výkonů. Máme podloženo názory expertů, že kvalita státní správy a samosprávy by neutrpěla, kdyby došlo k racionální úspoře až čtvrtiny zaměstnanců. Věci by rozhodně pomohlo, pokud by vládní koalice dokázala zprůhlednit a zjednodušit daňový systém. Pokud by došlo ke zprogresivnění daní u osob s nejvyššími příjmy. Pokud bychom dokázali ušetřit peníze, které byly dosud vynakládány na zbytečná vojenská dobrodružství. A hlavně - zvýšit se musí příjmy do státního rozpočtu: třeba i tím, že čeští podnikatelé budou mít srovnatelné podmínky se zahraniční konkurencí. Možností je mnoho - to jen vláda je nechce nebo neumí vyžít.
Pro nás z vládních receptů na utahování opasků plyne samozřejmý úkol. V české společnosti jako jediná z parlamentních stran hledáme a nabízíme občanům alternativu k asociálnímu a nekompetentnímu vládnutí. Jde o to, abychom na úrovni centra, tak jak to umíme v obcích a regionech, dokázali předkládat vlastní východiska. Není nikdo jiný, kdo by to mohl dělat za nás. A já jsem přesvědčen, že je to v našich silách.
Tato vláda nás navzdory slibům nevede k evropské prosperitě. Tato vláda nás vede na periferii Evropy, mezi evropské chudé. Je nezbytné vážně počítat s tím, že pravolevá koalice se v dohledné době zhroutí. Naše role nespočívá v politikaření, v dojednávání postů, v obchodování s programem - jak to dělají jiné politické strany. Řešení problémů státu nenalezneme v direktivách Mezinárodního měnového fondu. Nezaměstnanost a restrukturalizaci českého národního hospodářství nezajistí a nebude financovat Evropská unie. Sociální cítění a cit pro potřeby českého státu sotva dnes najdeme u takových expertů, jako jsou Vladimír Špidla, Cyril Svoboda a Petr Mareš. My musíme vycházet z vlastního programu rozvoje ekonomiky a sociálního rozměru národních zájmů. Musíme především vycházet z vlastních sil, ze vzdělanostního a kvalifikačního potenciálu české společnosti. A musíme také umět přijmout za jasných programových podmínek odpovědnost za vládnutí.
Vládní koalice od roku 1989 zadlužovaly republiku. Komunistická strana Čech a Moravy od samého počátku prosazuje, aby ekonomický a sociální rozvoj měl svůj pevný rytmus, byl součástí širší strategie a taktiky. Neslibujeme vzdušné zámky, ale politiku pro dolních deset miliónů. Deset let uplynulo od III. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy. Tehdy šlo o budoucnost, o budoucnost jde i dnes. Stali jsme se silnou a respektovanou politickou stranou. O to větší máme odpovědnost k občanům i státu.
Prostějov je symbolem počátků našeho nového vzestupu. Jen my sami a spolu s námi sympatizující veřejnost jsme zárukou, že toto poslání budeme dál naplňovat a naplníme.
Chci poděkovat všem, kteří vytrvali, kteří jsou základem té velké stavby, kterou znovu a znovu dotváříme. Té stavby, kterou buduje starší, střední i mladá generace. Právě proto jsme stranou reálné politické síly a slibné perspektivy.
Projev předsedy ÚV KSČM zazněl v sobotu 14. 6. na slavnostním zasedání OV KSČM v Prostějově, které si připomnělo 10. výročí prostějovského III. sjezdu komunistické strany. Do Prostějova zavítal nejen Miroslav Grebeníček, který se právě na prostějovském sjezdu před deseti lety stal předsedou ÚV KSČM, ale rovněž dnes již bývalý dlouholetý místopředseda ÚV KSČM Zdeněk Klanica, který Prostějovsko dříve zastupoval v našem nejvyšším zákonodárném sboru. "Po prostějovském sjezdu odešli malověrní a zůstali pouze přesvědčení komunisté," zdůraznil při zahájení slavnostní akce v sobotu v Prostějově místopředseda prostějovského OV KSČM Josef Mádr, který zároveň zdůraznil, že KSČM je nyní síla, se kterou se musí počítat.
Haló noviny, 18. června 2003, mezititulky redakce