Když je předvolební kampaň pojata - tak jako byla pojata kampaň ČSSD - pozitivně, optimisticky a s humorem, byť někdy drsným, bývá pak po pádu na nos těžké najednou změnit tón. Slovník komedií se moc nehodí k poslednímu aktu renesanční tragédie plné mrtvol - nebo aspoň k výsledkům voleb, v nichž zhynulo příliš mnoho příliš velkých očekávání. Také proto sociální demokraté svoji porážku všelijak zlehčují, ba i popírají.
Stanislav Gross či Lubomír Zaorálek sice jsou ochotni připustit neúspěch, leč slůvko debakl odmítají rázně. Petra Buzková je pouze zklamána, a to zřejmě především z voličů, kteří nejspíš nevědí, co činí: "Když si to voliči přejí, nechme vládnout občanské demokraty s komunisty," pravila pěkně od plic. Jiří Paroubek sice použil termín porážka, ale jedině s přívlastkem čestná. Což nutkavě svádí k povzdechu: Čest jejich porážce...
Činitelé soc. dem. připomínají, že v roce 2000 měli také v krajích skoro čtrnáct a půl procenta a pak - dokonce i se Špidlou (či snad, probůh, právě proto?) - dokázali vyhrát parlamentní volby (Zaorálek). Prší výmluvy a jsou hýčkány naděje: volilo málo lidí (29 procent) a jakmile budou absentéři k volbám přilákáni, vše bude jinak. ČSSD postupně důvěru obnovuje - vizte výsledek o šest procent lepší než v eurovolbách (debakl soc. dem. v nich pro změnu velmi zlehčoval Vladimír Špidla). Obnova důvěry jde postupně, i když poněkud pomaleji, než se myslelo. Leč přece jen probíhá jakožto trend (Gross).
Řekněme, že tyhle "sondy" jsou spíše projevem překvapení až zaskočenosti. To nemůže být z nadhledu provedená, chladná a přesná analýza, jejíž první výhonky snad vzklíčí na prosincovém ÚVV. A příští rok na sjezdu rok před parlamentními volbami možná přinesou - když dá pámbu a počasí - plody, které by už voliči mohli spolknout. Grossovo vedení přece mělo přinést zásadní obrat, a to okamžitě, jak tomu už začaly přizvukovat průzkumy veřejného mínění. A realita za nimi už nyní neměla zaostávat tak dramaticky. Zatím je to takhle: ODS vyhrála v krajích na celé čáře; i jen těch 106 zastupitelů, které tam o víkendu k dosavadním 185 získala navíc (úhrnem má tedy 291 křesel), převyšuje celkový počet zastupitelů soc. dem (105). Komunisté se vymkli virtuálním průzkumům, udrželi si v terénu druhé místo (150 zastupitelů ) a do dalšího kola senátních voleb nastupují s rotou devíti svých kandidátů. Zato ČSSD jen se třemi, které nutně potřebuje obhájit, leč téměř jistě se neobejde bez ztráty křesla v horní komoře. Modrá vlna se valí.
Takhle vypadá - v opravdu upřímném nazírání věcí - pouze debakl. O nic jiného nejde, ať už věříme v trendy jakékoliv. Vzhledem k síle KSČM, která ztratila v určitých krajích jen pár zastupitelů (a jinde si ztrátu dokázala zčásti vykompenzovat), vzniká navíc pikantní otázka: budou si umět v krajích socialisti i komunisti krýt záda v boji o členství v radách a o hejtmanské posty?
Podpoří se navzájem koncem týdne v bitvě o Senát? "Zapletou" se sociální demokraté s komunisty při stavbě hráze proti té nynější modré povodni? Anebo se ještě více znemožní účastí v "povinné" koalici proti komunistům (Mirek Topolánek)?
Není důležité, čím je zklamána Petra Buzková. A není pravda, že si voliči přejí vládu ODS s KSČM; to málo voličů, kteří si vyšli k urnám, touží přece po vládě buď ODS, nebo KSČM. Důležité je, čím je zklamáno více než 70 procent nevoličů. Těch, jimž komunisté v ničem nepřipomínají reálnou alternativu. Těch, jimž ODS naopak připomíná docela reálnou pohromu. A těch, kteří za upřímností ČSSD vidí jen práci reklamních agentur.
Do parlamentních voleb zbývá dvacet měsíců. Dost času na diskusi v soc. dem. o příčinách úpadku voličské popularity. Tato diskuse dosud neproběhla. Věčná škoda, protože lidé nejsou hloupí. Málokdo si umí rozebrat, jakým trendům posluhuje reforma veřejných financí i současná konkrétní konstrukce sjednocené Evropy, jimž je ČSSD a celá vládní koalice oddána. Ale všichni to velmi přesně vycítili. A na různé obavy a otázky dosud nedostali přesnou, sdostatek srozumitelnou a opravdu upřímnou odpověď.
Jedno je jisté: nahnat nevoliče k volbám už nesvedou upřímné pohledy, velké billboardy, dlouhá košťata a prázdné řeči. I kdyby byly ještě upřímnější, větší, delší a prázdnější.
Právo, 8. 11. 2004