Při všech příležitostech nyní Miloš Zeman s dramatickým přednesem Eduarda Vojana sděluje užaslému národu, že nastalo oživení ekonomiky, nyní navíc provázené vzestupem spotřebitelské poptávky. Nežije premiér v jiném státě než zbytek občanů? Jak to tedy je?
Vláda argumentuje především meziročním nárůstem hrubého domácího produktu v 1. čtvrtletí o 4,4 % (ve stálých cenách 1995, v běžných cenách 3,6 %). Problém je ten, že tento vývoj byl tažen vnější konjunkturou, kdy růst vývozu byl o 6 procentních bodů vyšší než růst dovozu. To ovšem nelze přeceňovat, protože u vývozně úspěšného odvětví strojů a dopravních prostředků tvořila silniční vozidla 31,3 % strojírenského vývozu a všechny ostatní strojírenské vývozy měly pasivní saldo. Je také zbytečné připomínat konjunkturní zranitelnost těchto vývozů. Dovoz minerálních paliv a maziv dramaticky zvětšuje pasivum v obchodu s Ruskou federací. Otazník nad nejnovějšími návrhy ministra Fencla klade fakt, že u potravin a živých zvířat je negativní saldo 7,4 mld. Kč: ani sociální demokraté nechrání domácí trh před dotovanými dovozy. V zahraničním obchodu Zemanova vláda ničím nepřispěla k překonání slabin jak v komoditním složení, tak i v teritoriálním zaměření vývozu. Potud k výsledkům zahraničního obchodu, který postihují občas i nepochopitelné výkyvy zahraniční politiky. Domácí efektivní poptávka vzrostla jen o 1,3 %, což dokazuje, že přes všechen jásot o trvalém oživení nelze mluvit. Nevíme také, co si myslit o přírůstku zásob (4,1 %), který svou dynamikou má výrazný náskok před domácí spotřebou.
Dokladem správnosti mé skepse je také dramatický růst zadlužení státu. Koncem března 2000 byl státní dluh proti 31. 12. 1999 vyšší o 5,2 % a dluhová služba v prvním čtvrtletí vzrostla meziročně o 18,5 % (HDP o 4,4 %). Krizový vývoj státních financí tedy vláda Miloše Zemana nedokázala zvrátit, negativní trendy se spíše prohlubují. Vláda sází v podstatě na jedinou kartu: na rozprodej zbývajícího majetku zahraničním investorům.
Vláda mluví o vlastních prorůstových opatřeních, jenže v rozporné realitě české ekonomiky je poráží restriktivní tendence. Domácí efektivní poptávka je stále ještě 4 % pod úrovní stejného kvartálu roku 1997. Spotřeba domácností se meziročně zvýšila jen o 1,1 % (nominální výdaje na konečnou spotřebu rostly o 5,3 % oproti růstu cen u těchto zboží a služeb o 2,2 %), v růstu nominálních příjmů domácností vzrostla váha sociálních dávek (nárůst z 8,4 % na 13,5 % oproti snížení přírůstku mezd a platů z 2,9 % na 2,5 %). Snížily se důchody plynoucí z vlastnictví (o 9 %). Velký význam má růst spotřebitelských úvěrů (už roku 1999 byl jejich meziroční nárůst 60 %!). Spotřeba vlády rostla o 1,9 % a valný prorůstový efekt neměla.
Největší zklamání ale přináší fakt, že vláda nemá úspěch se svou investiční politikou. Podíl hrubé tvorby fixního kapitálu na HDP v prvním kvartálu se meziročně snížil z 25,0 % na 24,3 % a oproti prvnímu kvartálu 1997 je stále o 11 % nižší. Hmotné investice do průmyslu se zvýšily jen o 1,4 % (i když lze přiznat některé pozitivní změny v odvětvové struktuře investic: trvá ovšem nízké procento nárůstu hmotných investic ve výrobě strojů a zařízení: jen 3,3 %!). Vysloveně strašným signálem je propad investic ve výrobní základně stavebnictví, kde pokles dosáhl 40 % úrovně roku 1999 (velký, pětinový pokles zaznamenalo také pohostinství a ubytování)!
Při ocenění v běžných cenách meziročně stagnoval nebo klesal objem přidané hodnoty ve všech odvětvích hmotné výroby (zemědělství 97,5 %, průmysl a stavebnictví 100 %), ale i v obchodu, opravách a ubytování i stravování (96,4 %). Služby sice vykázaly v tomto ohledu růst (finanční zprostředkování 107,7 % komerční služby 106,2 %, ostatní služby 106,1 % doprava a spoje 100,5 %), ale služby nemohou být solidním a dlouhodobým základem pro oživení ekonomiky. Podniky nad 100 zaměstnanců rostly ve výkonech o 10,5 %, u hospodářského výsledku o 39 % a v oblasti rentability nákladů se zlepšily ze 4,38 % na 5,48 %. Počet zaměstnanců klesl o 7 % a účetní přidaná hodnota na zaměstnance vzrostla o 13,6 %.
Začátek restrukturalizace je patrný ovšem jen u části podniků v průmyslu, prosazuje se též proces koncentrace, který bude ovšem znamenat uvolňování z práce. Znepokojující faktor je nadále nízká úroveň hmotných a nehmotných investic. Posiluje se také podíl podniků pod zahraniční kontrolou: zajímavé ale je, že podíl u středních podniků je podíl na přidané hodnotě vyšší než podíl na výkonech (21,6 % oproti 20,1 %), zatímco u velkých podniků s kontrolou zahraničního kapitálu je podíl na přidané hodnotě nižší než podíl na výkonech (19,4 % oproti 22,9 %). Dokumentuje to fakt, že zahraniční investoři zatím směřovali spíše do investičně méně náročných odvětví: jejich podíl na investičním majetku nefinančních organizací v zůstatkové ceně je jen 12,5 %. Trend ale vede k posilování tohoto podílu. Meziročně se v prvním kvartálu zvýšilo vlastní jmění podniků se zahraniční účastí o 36 %, investiční majetek o 22 %, počet zaměstnanců o 16,6 % (u domácích vlastníků poklesl počet zaměstnanců o 10,3 %). Nicméně domácí podniky stahují náskok zahraničních subjektů pokud jde o hospodářské výsledky, což je důsledek expanze zahraničních subjektů.
Pokud jde o finanční organizace, značně poklesly meziročně jejich výkony, ale na rozdíl od nefinančních organizací tu výrazně rostou mzdy, a to i tam, kde hospodářské výsledky jsou negativní. V peněžních institucích vzrostly o 16 %, v penzijních fondech o 23 %, v pojišťovacích institucích o 31 %, v investičních fondech o 13 % (při průměrné mzdě 35 tis. Kč). V této oblasti byl nejmenší mzdový nárůst ve stavebních spořitelnách (0,5 %, průměrná mzda 29,5 tis. Kč) a v leasingových společnostech (5,7 %). Je pozoruhodné, že právě z finanční sféry zaznívají často výhrady k mzdovému růstu nekrytému růstem produktivity práce.
Miloš Zeman také s oblibou mluví o tom, že nezaměstnanost klesá. Jednak prožíváme určitou oddechovou pauzu po loňském roce, kdy poprvé docházelo k výraznému snižování počtu zaměstnanců, jednak se zvětšuje počet osob vyřazovaných z úřední evidence pro tzv. nespolupráci. V červnu 2000 šlo například o 17 tisíc lidí. Přes příchod populačně slabších ročníků a prodloužení školní docházky je míra nezaměstnanosti v červnu 2000 oproti stejnému období roku 1999 stále o 0,3 % procentního bodu vyšší. Ve druhé polovině roku se ovšem očekává nárůst o jeden procentní bod. Počet volných pracovních míst je desetkrát (!!!) nižší než počet zájemců a přitom je nabídka strukturálně velmi odlišná od poptávky. Proti Zemanovu tvrzení stojí fakt, že jen vzestup zaměstnanosti ve zdravotnictví, školství, veřejné správě, ve službách pro podniky a částečně i v dopravě a stavebnictví zastavil růst nezaměstnanosti. Zrychlil se naopak ve zpracovatelském a těžebním průmyslu, ve výrobě a rozvodu elektrické energie, plynu a vody, ale už i ve velkoobchodu a maloobchodu. Klesá i počet osob s druhým zaměstnáním a počet lidí se změněnou pracovní schopností. Jestliže roku 1999 absolventi škol, lidé končící vojenskou službu a ženy končící mateřskou dovolenou tvořili 45 % přírůstku nezaměstnaných, letos se dostavila výrazně negativní změna: 97 % nového přírůstku tvoří lidé v plné pracovní aktivitě. 29 % bylo propuštěno z důvodu nadbytečnosti, 17 % přišlo o práci proto, že zaměstnavatel ukončil činnost. To vyvrací Zemanovo tvrzení o zlepšení situace na trhu práce a ukazuje rizika pro blízkou dobu.
Miloši Zemanovi nelze nepochybně upřít dobrou vůli překonat krizi. Neupírám mu i právo na entuziasmus. Ale vyčítám mu nasazování růžových brýlí mámení, podléhání virtuální realitě, na jejíž tvorbě se sám aktivně podílí. Připomínám, že od jara 1991 zaznívaly komentáře, že jsme se už konečně odrazili ode dna. Proč sám dnes reprodukuje klausovské vidění reality? Je jako Goethova matka, která chtěla slyšet jen samé dobré zprávy. Přecenění kladných stránek a nedoceňování rizik je však hrozbou do budoucnosti.
Haló noviny, 22. července 2000