Nedávno proběhlo v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR setkání starostů a místostarostů zvolených na kandidátkách KSČM. Akce to byla milá a důstojně připravená. Přesto mám ale pocit, že jsme i nadále komunální politice hodně dlužni, že celá strana, na všech úrovních, musí brát tuto oblast daleko vážněji než doposud.
Nejde jen o to, že komunální politika představuje kořeny strany. Řádově 5500 zastupitelů je ohromný potenciál lidí a jejich neopakovatelné životní zkušenosti, kde lze nalézt zásobárnu nápadů a receptů pro práci s lidmi, by neměly zapadnout nebo být omezeny jen na místní prostředí. Tito lidé mají zkušenost s výkonnou mocí, denně stojí před zvládáním problémů každodenního života. Vědí, jaká zájmová struktura v současné společnosti převažuje.
Komunální politika je také školou kádrů: v levicových stranách v zahraničí máme příklady celostátně úspěšných politiků, kteří začínali v komunální sféře. V KSČM jsou takové příklady také, ale mobilita politiků nemá v naší straně určitý systém. Při tom potřebujeme vytvořit takovou strukturu, která by fungovala jako síť zachycující jakýkoli talent. Na politické talenty jsme, pokud mohu porovnat, nepoměrně bohatší než jiné české politické strany a o tuto výhodu se musíme opřít.
Komunální politika představuje ovšem i zpětnou vazbu. Ti, co vytvářejí politickou strategii strany, by měli znát vlastní zemi. Bez korektních a včasných informací se dobrá a dlouhodobě úspěšná politika dělat nedá. Z teorie systémů dobře víme, že systém bez zpětné vazby je v nebezpečí, že bude degenerovat. V minulosti socialistická myšlenka trpěla tím, že nebyla realizována odpovídajícími prostředky, že teorie i praxe socialismu byly odtrženy od skutečnosti, zejména od zájmové struktury společnosti. Úspěšná politika předpokládá politiky ochotné a schopné přijímat a analyzovat informace. Komunální politika je přirozenou základnou snahy o vytvoření informační strany, tedy strany, kde by politická převaha byla založena na informační převaze členů a sympatizantů KSČM. Máme totiž jako jediní strukturu pokrývající celou republiku.
Česká republika je dnes zemí různorodě profilovaných regionů, kde je nestejná ekonomická a sociální situace. Většina klíčových problémů v ČR se nejdříve objevuje na lokální a regionální úrovni a je životně důležité, aby vedení strany mělo včas a v nezkreslené podobě informace o tom, co se děje nebo pravděpodobně bude dít v jednotlivých částech státu. Jen tak můžeme s předstihem a na náležité úrovni vypracovat odpovědi na výzvy, které nám přináší život a odoláme pokušení naroubovat naši politiku výlučně na doktrinální šablony.
Možným řešením je vytvoření sítě regionálních analytických skupin, využívajících bohatého rezervoáru místních informací, například lokálního a regionálního tisku, kabelových televizí atd. Zároveň bychom měli naopak usilovat o pronikání do těchto "pórů" informační soustavy s vlastními názory. Jinak řečeno, existence podobných skupin, podobných těm, které využil v USA v 80. letech John Naisbitt při psaní nebývale úspěšné knihy Megatrendy, je klíčová pro oboustranný pohyb informací, z centra do míst i z míst do centra.
V oblasti komunální politiky nás čeká řada náročných opatření. Jde o systematickou (a nikoli kampaňovitou) přípravu kádrů, o systém školení, která by dala kandidátům do voleb i zastupitelům klíčové poznatky a dovednosti potřebné pro politickou praxi. Jde o hledání forem zakládajících skutečně aktivní přístup, vnášejících do veřejné diskuse nejen nové myšlenky, ale i nová témata. Budeme se muset zamýšlet nad formami regionální organizace a spolupráce v zájmu sdružování sil a prostředků. Obcím je třeba otevírat cestičky k zajištění projektového financování: projekt je častokrát předpokladem nalezení prostředků, nikoli naopak.
Samozřejmostí by mělo být poskytování solidního servisu našim zastupitelům zejména tam, kde vedou obce. Mělo by být naším zájmem vytvářet síť spolupráce "rudých radnic", tak aby se měnily ve "výkladní skříně" strany, jako doklad toho, že umíme dobře řídit v zájmu občanů. Zdá se to jako nadsazené, ale je šance měnit republiku zdola. Je nutné zakotvit do naší komunální politiky vědomí o teorii osídleného prostoru, kde je rozpracována hierarchie služeb a institucí, uspořádání infrastruktury. Tím spíše, že máme různorodá sídla. Ve středních Čechách máme například 1120 obcí spíše menších, dostředivá síla Prahy do značné míry spoluurčuje profil sídelní struktury. Obce na jižní Moravy nebo na Ostravsku nutně vypadají jinak. Prostě, i zde končí doba pouhého spoléhání na improvizaci a přirozený talent našich zástupců. Centrum se nemůže zříkat své odpovědnosti.
Sem spadá i motivace lidí. Ti, kteří vykonávají tuto zodpovědnou práci po léta, práci, která jim bere jejich čas, záliby i rodinné zázemí, si zaslouží nejvyšší úctu a morální i materiální ocenění. Taková setkání, jaké proběhlo ve sněmovně, k tomu poskytují příležitost. Příště tento krok jako malou splátku velkého dluhu uděláme.
Haló noviny, 28. dubna 2003