Jordánský student Ahmad (23 let) vyšel minulou sobotu ze svého bytu na Haifské ulici proto, aby si zastavil taxík. Dostal se ale do střetu na stanovišti vojáků USA. „Pohni tou svou prdelí a zmiz“, nařídil mu voják. „Nemluvte na mě takhle, nejsem váš otrok“, odpověděl Ahamad. „Co, nejseš?“ posmíval se voják. Ahmad se chytil na návnadu a odpověděl - a výsledek byl jasný: Sebrali ho.
Po dvě hodiny ho drželi v obrněném autě, a poté odvezli do hlavní budovy Bagdádského mezinárodního letiště (dříve Saddámovo mezinárodní letiště). Tlumočník mu řekl: „Jsi blázen? Nikdy na tyhle lidi nemluv, ať si říkají co chtějí.“ Ahmadovi se nakonec podařilo ukázat svůj jordánský průkaz tlumočníkovi. Američany tím ale nepřesvědčil: „Co děláte v Iráku? Jste fidajjín?“ Ahmad odpovídal, že je student a předkládal své univerzitní doklady. Američani řekli, že mohou být falešné.
Poté převedli Ahmada do velké haly na letiště, kde se tísnilo asi 400 lidí. „Vypadají jako vrazi, nebo jako lupiči“, říkal si Ahamd. Ti „vrazi“ si začali říkat za jeho zády: „Vypadá jako fidajjín: Ten už odsud nevyjde.“ Ahmad si připomněl, že mnoho bojovníků z ciziny - fidajjínů - bylo ubito iráckými spoluvězni, hlavně v Basře a Nadžáfu.
Pak vstoupil do haly voják a vyvolal ze seznamu 10 jmen: ty lidi odvedli. Po několika hodinách začal s Ahmadem mluvit jeden irácký voják: „Máš štěstí, že ti ostatní neublížili. Jim je prostě všechno jedno. Jseš Jordánec, nemáš tady rodinu. Když tě zabijí, komu budeš chybět?“ Ahmad se brání, že s sebou nevzal pas, protože ve městě není bezpečno a všude řádí lupiči. Irácký voják vyšel ven a upozornil na Ahmadův případ amerického velitele. Po půl hodině přišel zpátky: „Můžeš jít.. Ale už to nedělej. Když uvidíš na ulici americký tank nebo obrněný vůz, vyhni se jim.
Ahmadova zkušenost je příjemně mírná, srovná-li se s tím, co se denně děje v Bagdádu jiným — a i jemu se podařilo vyváznout proto, že je cizinec. Zákaz vycházení v hlavním městě začíná každý večer v 11, ale v mnoha místech se zastavuje život už ve 2 odpoledne, protože ve městě není vůbec bezpečno.
Minulý měsíc byl mladý technik Nudir se dvěma přáteli ze svého BMW zatčen - prostě proto, že vojáci našli v přihrádce na rukavice revolver. Přitom prakticky každý Iráčan nosí střelnou zbraň pro svou sebeobranu. Nudir říká, že ho vojáci zbili a pak strávil 16 dní v táboře Camp Croper, ve vězení na pozemcích letiště, které Ahmad naštěstí nepoznal.
Represálie USA jsou nelítostné. Činitelé Červeného kříže potvrzují, že v posledních pár měsících bylo v Bagdádu zatčeno přes 20 000 lidí. Většinou jsou za čas propuštěni —neexistuje ale žádný způsob, jak jednotlivé případy sledovat: neexistují zde žádné funkční soudy nebo soudci. Amnestu International již pranýřovala případy mučení, a není známo, kolik iráckých civilistů už bylo zastřeleno americkými hlídkami. Prozatímní koaliční správa (Coalition Provisional Authority) se jednoduše kryjí tím, že prostě odmítá sdělovat, kolik bylo ten který den zastřeleno nebo zabito Iráčanů — ať už se jedná o oběti zločinů, nebo amerických represí. Jako například irácký tlumočník, zastřelený americkým vojákem: na předním sedadle auta, ve kterém jel italský diplomat Pietro Cordone, oficiální poradce nového iráckého ministra kultury. Bagdáďané považují za zřejmé, že američtí vojáci mohou prostě zastřelit koho chtějí v libovolném iráckém civilním autě - stačí, aby se jim zdál sebeméně podezřelý.
Irácká policie má už v Bagdádu několik kontrolních stanovišť - nezdá se ale, že by byla dost dobře vycvičená. V sobotu dva „Ali Babové“ - zloději - ukradli otřískanou Toyotu a dokázali s ní projet kontrolním stanovištěm u hotelového komplexu Palestina-Sheraton. Po slalomu mezi hejnem střel od poplašených strážců byli zastaveni až před vchodem do hotelu. Cyničtí pozorovatelé spekulují, zda to nebyla zkouška na bombový útok autem, protože hotel Palestina je stále klíčovým cílem iráckého hnutí odporu.
Zatímco ale s obyčejnými Iráčany se může zacházet jako s dobytkem, s důležitými Iráčany se, pro účely propagandy, zachází v rukavičkách, dokonce i když jsou na kartách amerického balíčku 55 nejhledanějších. To byl případ generála Sultána Hášima Ahmeda, někdejšího ministra obrany, který se vzdal generálmajorovi Davidu Petraeovi. Tento americký velitel severního Iráku napsal Hášimovi dopis, v němž ho chválí jako „čestného a bezúhonného muže“.
Nikdo v Bagdádu by tohle nenapsal. Je veřejným tajemstvím, že Hášim měl zásadní roli v Saddámově krvavém potlačení šíitů a Kurdů bezprostředně po Válce v Zálivu r. 1991, v represáliích, které se Američani nijak nepokusili zastavit. A mnozí vědí, že Hášim byl severním koordinátorem tzv. „Saddámovy sítě“, Sadddámem-podporovaného křídla hnutí odporu, zahrnujícího „zbytky režimu“ a nespokojené nezaměstnané vojáky a důstojníky. Iráčané soudí, že Američané tím, jak zacházejí s Hášimem v sametových rukavičkách, mohou chtít obloudit alespoň tuto část hnutí odporu. „Jsou zoufalí. Snaží se teď smlouvat s každým“, říká penzionovaný důstojník armády.
Bojovnější frakce hnutí odporu nejsou ani zdaleka získány. A dokázaly to atentátem na Akilu al-Hášimíovou, šíitskou diplomatku, která jako jedna z mála v 25-členné Irácké vládní radě měla skutečnou autoritu mezi obyvatelstvem. Radě se říká „importovaná vláda“ prakticky všude na bazarech a ve stáncích s kebabem v Bagdádu. Hášimíová je s průstřelem žaludku v kritickém stavu v americké vojenské nemocnici [již zemřela]. Měla být jedním z členů irácké delegace na Valném shromáždění OSN, které začalo v pondělí v New Yorku.
Jediná možná cesta z bažiny Iráku je přes OSN. Americký návrh rezoluce předložený OSN v zásadě znamená, že prezident George W. Bush potřebuje peníze a modré helmy - nehodlá se ale vzdát americké kontroly Iráku. Naproti tomu Francie, následovaná Německem a s určitým odstupem Čínou a Ruskem, a lze tvrdit, že i většinou OSN, chce rychlé předání suverenity irácké prozatímní vládě: ne za pár let, ale za pár měsíců. To je přesně totéž, co sama Irácká vládní rada požadovala minulý týden v Bagdádu.
Francie chce klíčovou roli Rady bezpečnosti OSN. A chce, co nejdříve to půjde, ústavodárné shromáždění v Iráku, a pak na jaře 2004 všeobecné volby. Pokud by OSN plán schválilo, EU a některé muslimské státy jako Turecko, Pákistán a Indonésie, by se jistě podílely na mírových sborech s mandátem OSN, dokonce snad i pod vedením USA. Obyvatelé Bagdádu mají tendenci to považovat za rozumný a dobrý plán, ačkoliv by dávali přednost vůdčí roli OSN.
Tvrdé křídlo hnutí odporu ale dalo opět jasně najevo, že nepřijme žádné kompromisy. To je poselství dalšího bombového útoku proti již tak dost poničenému sídlu OSN v Bagdádu, který zabil dva a zranil osm lidí. Výbuch slyšel v Bagdádu prakticky každý, jako metaforické varování Bushe a generálního tajemníka OSN Kofi Annana, který trvá na bezpečnostních zárukách pro pracovníky OSN.
Bombový útok opět prokázal, že Američané nemohou v Baghdádu zaručit bezpečnost nikomu. Možná, že je nějaké řešení pro Irák tento týden v New Yorku na dosah. Ale mnoho lidí v Baghdádu vidí budoucnost výhradně ponuře, i kdyby Bush a Pentagon prosadili svou.
Asia Times Online, 23. 9. 2003
Přeložil Jiří Hudeček, 21. 10. 2003