Podpora komunistů roste. Podle společností STEM a TNS Factum zaujala KSČM druhé místo ve volebních preferencích - a nikoli poprvé. Grebeníčkovu stranu by dnes volila téměř pětina občanů, zatímco ČSSD za komunisty už třetí měsíc zaostává.
Náskok KSČM před Špidlovou vládní stranou překračuje rozpětí výběrové statistické chyby. Zlé tušení tohoto druhu lze již zaznamenat ze samotné sociální demokracie: obavy z komunistů podněcují v ČSSD úvahy, zda není nejvyšší čas zabrzdit reformu veřejných financí, odkázat koaliční US-DEU i lidovce do patřičných mezí a třeba odstavit i Špidlu, pokud letošní troje volby potvrdí dramatický odliv voličů od strany.
Někteří výrazně levicově orientovaní sociální demokraté zacházejí dál, když v zájmu prosazení levicových cílů připouštějí spolupráci s KSČM. Tak místopředseda ČSSD ministr Zdeněk Škromach sice není přesvědčen, že na sjezdu KSČM v květnu dojde k radikálním změnám, leč dodává: "Uvidíme, možná že posuny budou a že by mohl posílit třeba... Ne, teď to neřeknu. Uvidíme."
Dořekněme to za Zdeňka Škromacha: "Posuny" jsou spojovány zejména s Jiřím Dolejšem a Miloslavem Ransdorfem. Místopředseda KSČM Dolejš, před listopadem pracovník "revizionistického" Prognostického ústavu ČSAV, již veřejnosti prozradil, že ve vedení KSČM postrádá atmosféru dobré party a že má ideál trochu jiné, řekněme zmodernizované komunistické strany. Ortodoxně komunistické a Miroslavu Grebeníčkovi oddané Haló noviny Dolejše zřetelně obcházejí, pokud mu ovšem nevyčítají, že svými výroky pomáhá "pravičáckým kruhům" narušovat "ideovou jednotu" strany.
Druhým takovým poťouchlým intelektuálem je Miloslav Ransdorf. Jako vzdělaný marxista byl "nezbedným dítětem" už v Jakešově KSČ a nepřestal jím být ani v KSČM. Nutnost zbavit komunistickou stranu ortodoxie, učinit ji názorově otevřenější, přijatelnější pro širší okruh voličů a posléze pro jiné levicové subjekty nezdůrazňuje Ransdorf od včerejška. Bývá ale taktičtější než Dolejš a "starokomunisty" pokud možno neprovokuje.
Podle Ransdorfa si KSČM nemůže vytknout jiný cíl než zvítězit ve volbách v roce 2006 a "musí bojovat jako o život" ve volbách do Evropského parlamentu, neboť jde o boj "za celou evropskou levici". V čele "evropské" kandidátky KSČM chce skoncovat se stereotypy, oslovovat "úplně nečekanými nápady", slučovatblízko té generaci komunistů, pro kterou byli vzory Gottwald a později Husák. Tato generace postupně opouští nejen svět politiky. Pak budou v KSČM tak či onak na řadě lidé jako Ransdorf a Dolejš. Zdají se být poučení a kultivovaní, leč co by asi s jejich demokratickým založením, jímž se chlubí, udělala moc, kdyby na ní KSČM opět měla podíl?
Jistě, mezinárodní komunistické hnutí nemá dnes oporu v Kominterně ani v SSSR, a už jen proto je repetice komunistické hegemonie ve střední Evropě těžko představitelná. Co si však představit lze, to je silné zastoupení komunistů ve čtyřiadvacítce českých poslanců v Evropském parlamentu, silnější než bude reprezentace ČSSD, a naopak téměř rovnomocné síle ODS. Rovněž si lze představit dříve či později "zmodernizovanou" KSČM, která sofistikovanou kombinací "patriotismu" a sic populistické, ale pro nezámožné "lidi práce" atraktivní vize jánošíkovského supersociálního státu přetáhne na svou stranu významnou část levicově disponovaných voličů.
Zmatnělá a nejednotná ČSSD má jenom dvě možnosti: buď se vzchopí, anebo se musí vroucně modlit, aby komunisty vedl ještě hodně dlouho ortodoxní Grebeníček. Protože třetí možnost, to je vsadit na nějakého nového Zdeňka Fierlingera! Vladimír Špidla jím určitě nebude, ale kdo asi bude za rok rozhodovat o strategii ČSSD nejen vůči komunistům? Co kdyby Špidlu vystřídal někdo historicky méně vzdělaný a v praktické politice tvárnější?
Grebeníčkova strana je na nejlepší cestě stát se "vedoucí silou" české levice národní a nadnárodní zájmy levice a z KSČM učinit pilíř radikální evropské levice.
V čele komunistického pelotonu je ale stále Miroslav Grebeníček. Na podzim podle Zpravodaje jednoho okresního výboru KSČM naznačil na setkání funkcionářů, že by už nechtěl spolupracovat mezi jinými s dosavadními místopředsedy Ransdorfem, Dolejšem a Rujbrovou. Na nedávném zasedání ÚV KSČM přišel dokonce s návrhem, aby místopředsedy nevolil napříště sjezd, nýbrž až týden po něm nově zvolený ústřední výbor.
Někteří komunisté v tom vidí možnost příštího předsedy "zorganizovat" zvolení jen takových místopředsedů, kteří mu budou vyhovovat.
Tím příštím předsedou může být opět Miroslav Grebeníček. On to byl, kdo před deseti lety převzal rozháranou KSČM a vytáhl ji z izolace až tam, odkud spolurozhodla o Klausově zvolení prezidentem.
Lidové noviny, 10. 2. 2004