Víkendové zasedání ústředního výboru KSČM mělo definitivně rozhodnout spor mezi "reformisty" a "konzervativci", respektive mezi předsedou strany Jiřím Svobodou a stranickým aparátem. Výsledek překvapil všechny: Svoboda zůstává ve funkci a rozhodující střet o příští podobu druhé nejsilnější strany v České republice se odkládá.
Poslední sjezd KSČM v Kladně sledoval J. Svoboda po napadení mužem v masce Veselého tanečníka pouze z nemocničního lůžka. Možná i proto vrcholný stranický orgán odmítl včlenit do nového programu pojem "demokratický socialismus", který J. Svoboda považuje za hlavní princip reformování bývalé státostrany. Předseda jej prosadil až do následujícího usnesení ústředního výboru a po vystoupení platformy Za socialismus přitvrdil ještě víc: jediná možnost, aby strana definitivně přestala lákat lidi typu Obziny a Štěpána, je prý změna jejího názvu. Tentokrát však narazil na zásadní odpor.Mezi Svobodovými kritiky se ocitli i jeho dosavadní spojenci - například bývalý poslanec Miloslav Ransdorf. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: druhé zasedání ÚV se ke Svobodově myšlence postavilo více než chladně. Ten proto nabídl rezignaci, kterou vzápětí výkonný výbor odmítl a překvapivě ze strany vyloučil představitele platformy Za socialismus. Ti zase označili toto rozhodnutí za neplatné a odvolali se k rozhodčí komisi. Vzápětí dvaačtyřicet členů ústředního výboru požádalo dopisem o svolání mimořádného zasedání, které se sešlo právě minulý víkend.
Oficiálně nyní soupeří v KSČM tři hlavní proudy: ortodoxní směr M. Štěpána, Svobodův "reformní", který se klopotně snaží převést stranu na pozice Socialistické internacionály, a neokomunistický proud teoretika M. Ransdorfa. Všechny tři se vzájemně prolínají a vzájemně obviňují ze zrady. Existuje však i jiná interpretace mocenského boje uvnitř KSČM: ve skutečnosti prý jde o střet J. Svobody se stranickým aparátem. Pečlivě budovaný obraz J. Svobody jako muže bojujícího proti "nepravostem" v předlistopadové KSČ totiž umožnil mnoha "osvědčeným kádrům" pohodlně se skrýt v lůně rodné strany, kde jen vyčkali na příhodný okamžik k návratu na politickou scénu. Na rozdíl od J. Svobody totiž věděli, že za pomoci téměř nedotčených okresních a místních organizací to nebude větší problém. Jedním z těchto lidí je i bývalý major StB Petr Žák, který byl náčelníkem desáté správy, zabývající se "antisocialistickými silami" (viz Respekt č.1/91). Dnes je tento muž zaměstnán přímo v sídle KSČM jako poradce tajemníka Vratislava Nováka. O poměrech uvnitř sekretariátu svědčí i fakt, že jeden z jeho zaměstnanců nedávno před svědky vyhrožoval, že bude-li Jiří Svoboda pokračovat ve své reformní politice, "může znovu přijít Veselý tanečník".
Stranický aparát jasně chápe, že pokud se Svobodovi jeho tah s přejmenováním a rekonstrukcí strany podaří, získá značnou autoritu a bude již nemožné jej bez otřesů v členské základně sesadit. Svoboda navíc navrhuje, aby funkce na okresní úrovni byly čestné - neplacené. Mezi "dvaačtyřicítkou" vzbouřenců je proto také naprostá většina funkcionářů okresní úrovně, doplněná samozřejmě o mluvčího platformy Za socialismus Václava Papeže a další koryfeje předlistopadové režimní kultury: autora seriálu Rodáci Jaroslava Matějku a básníka Karla Sýse. Nechybí samozřejmě ani zmíněný Miloslav Ransdorf (dnes poradce místopředsedy Grebeníčka) a Vratislav Novák.Většina z nich se netají tím, že cílem víkendového zasedání mělo být vyslovení nedůvěry výkonnému výboru a odvolání předsedy strany. Čas před zasedáním se také patřičně pokusili využít k cílené kampani. Miloslav Ransdorf otiskl v Naší Pravdě článek Nesvoboda se Svobodou, ve kterém apeluje na citový vztah k názvu strany. "Název strany je pro mnohé symbolem toho, že jsme si neklekli na kolena a měli odvahu jít proti proudu. Svobodova argumentace, že máme jít cestou, která je v levici většinová, zavání otrockou morálkou," napsal bývalý Svobodův spojenec.Urychlené svolání mimořádného zasedání však většinu Svobodových odpůrců zaskočilo. "Ani jsme se nestačili dohodnout na odvolání předsedy," prohlásil otevřeně jeden z nich, tajemník ÚV Josef Hlad.
Zřejmě proto jednání ÚV nakonec přineslo jen několik slepých výstřelů v podobě osobních výpadů tajemníků Hlada i Nováka. Novinkou však byl veřejný útok místopředsedy strany Miroslava Grebeníčka, jehož projev někteří delegáti označili za "předvolební na funkci předsedy". Přesto vážný návrh na odvolání J.Svobody na zasedání nepadl, snad i proto, že na místo předsedy je stále ještě příliš kandidátů.Do tohoto absurdního schématu pak zapadlo i rozhodnutí ÚV zbavit definitivně členství ve straně protagonisty platformy Za socialismus a otázku názvu strany odložit na červnový sjezd. První kolo bitvy o reformu nereformovatelné strany tedy J. Svoboda nevyhrál ani neprohrál, ale vydržel. Nyní bude záležet na tom, jak obě strany využijí dobu do sjezdu a nakolik se jim na svou stranu podaří získat členskou základnu.
Respekt, Komentáře - 29. 3. 1993