Politolog Jiří Pehe vyčítá českým televizím (včetně té veřejnoprávní), že příliš často zvou komunisty do vysílání, a tím jim údajně zvyšují voličské preference (Za popularitu komunistů mohou i české televize, LN 14. 1.). Mám za to, že Pehe zapřahá vůz před koně. Souvislost mezi rostoucími procenty KSČM a výskytem jejích představitelů na obrazovce samosebou je. Jenomže v opačném gardu, než tvrdí Pehe. Když se podíváte do statistik účasti českých komunistů ve vysílání ČT, Novy a Primy, jak je každý měsíc zpracovává například agentura InnoVatio, zjistíte, že pohyb komunistů českými televizemi se ve sledovatelném období posledních tří čtyř let odvozuje od jejich preferencí. Přesněji: spíše za nimi k fatální nelibosti samotných komunistů znatelně kulhá.
Konkrétně: v minulém volebním období, kdy komunisté nepřesáhli patnáctiprocentní limit, byla jejich přítomnost na obrazovkách počitatelná spíše na kusy než na procenta. Komunista pronikl do diskusního pořadu typu Sedmička, Partie, Naostro (a podobných v ČT) spíše náhodně, když se zasloužil o nějaký sledovaný veřejný bengál. Komunisté byli dotazováni na názor soustavněji jen ve dvou kauzách, a to při otevírání Posseltovy sudetoněmecké expozitury v Praze a při volbě prezidenta Klause. V obou případech však vytěžováním komunistických postojů televizní redaktoři asi nesledovali vzestup preferencí KSČM, nýbrž jiné, nepochybně politické cíle. Ale to je nad rámec tohoto zamyšlení. Významněji (ačkoli zdaleka ne dvacetiprocentně, jak by odpovídalo dnešním komunistickým preferencím) jsme začali čelné komunisty vídat v našich televizích až po parlamentních volbách 2003, přesněji po volbě vedení Poslanecké sněmovny, kdy se komunistický předák Vojtěch Filip stal jejím místopředsedou, tedy - počítáme-li správně - čtvrtým nejvyšším ústavním činitelem České republiky. To nemůže ignorovat ani sebezatvrzelejší televize, nechce-li být svému publiku k smíchu.
Nelze se tvářit, že se Slunce točí kolem Země, i když si to církevní tatíci přáli. Komunisté stojí ve vedení země, i když Jiří Pehe (a jistě nejen on) má jiné osobní politické preference. Důvod vzestupu KSČM je však jinde. Házet odpovědnost na televizní dramaturgy je laciné a bezdůvodné. Ostatně nebyl to Peheho někdejší chlebodárce Václav Havel, kdo razil tezi "nejsme jako oni"? Vyzývá-li dnes Pehe k programovému ignorování komunistů v českých médiích, pak se stává ideologickým rasistou (je jako oni?) a chce demokracii jen pro vyvolené. Bude to pak ale ještě demokracie? I to je námět pro další úvahu.
Lidové noviny, 19. 01. 2004