Dnes je i u nás zřejmé, že sociálně spravedlivá společnost bývá budována na úkor prosperity. Společnost nevytváří dostatek zdrojů, které by bylo možné přerozdělovat. Rozpad konceptu sociálního státu znamená vyprázdnění politického programu, kdy levice nemůže navázat na staré recepty. A nemůže ani přijmout liberální program a popřít sama sebe.
Rovněž žádná třetí cesta mezi trhem a solidaritou není dlouhodobě funkční a nejsou na ni prostředky. Nový levicový recept není a nebude jím ani globální ekologická krize. Tento fakt vede k otázkám.
Je ideový kolaps sociálně demokratické koncepce, jež následuje po naší měkké transformaci, skutečnou revolucí, která změní dosavadní jistoty? Bude nová realita znamenat chudobu velké části populace a blahobyt několika vyvolených? Či skončí levicová politika pod kuratelou globálních finančních institucí? Pak by stačili úředníci, kteří pouze převádějí jejich požadavky do právní a ekonomické reality. Levice by se mohla zrušit.
Nevím, zda levicové, ale rozhodně možné řešení spočívá v politice, která bude podporovat střední třídu, jejíž zájmy jsou často odlišné od vynucené politiky nadnárodních korporací. Tím nemyslím politiku středu ani průměru, či jakýkoliv jiný banální politický postoj. Nýbrž budování takového hospodářského systému, který se na vytvoření střední třídy zaměří a to tak, aby se jejím pomyslným příslušníkem mohl stát kdokoliv. Případně aby bylo zřejmé, že prospěch z takové politiky není omezen jen na určitou skupinu obyvatelstva.
Jedním z důsledků první fáze reformy veřejných financí byl krach mnoha malých podnikatelů. Přišli o práci nejen oni, ale i jejich zaměstnanci. Přitom právě tuto skupinu by měla levice podporovat, jelikož objektivně nemohou konkurovat finančním, marketinkovým a inovačním možnostem velkých konkurentů. Jejich zvýhodnění by neznamenalo vytváření nových nerovností, nýbrž jisté srovnávání podmínek, aby vůbec mohli přežít.
Druhá fáze reformy je opět doprovázena podporou sociálně nejslabších skrze daňové úpravy a finančně nejsilnějších skrze zrychlené odpisy. Střední stav není nijak zvýhodněn, naopak reálně poškozen. Více podpory investicím znamená vyšší podíl financování z kapes daňových poplatníků i více nezaměstnaných. Je nepochopitelné, proč v době rekordní nezaměstnanosti namísto změny odpisů nebyly sníženy vedlejší pracovní náklady.
Daňové poplatníky čekají vyšší daně a hospodářství nižší růst. Takový region přestává být atraktivní pro investice, a to navzdory všem investičním úlevám.
I moderní levicová politika vychází z dogmatu domnělého střetu práce a kapitálu, který znamená vyšší ochranu zaměstnanců a neustálé zvyšovaní požadavků na zaměstnavatele. Ani ona ovšem nemůže ignorovat vliv globálních hospodářských institucí, a proto se snaží velké společnosti zvýhodňovat. Tím je celý koncept postaven na hlavu. Levice nepodporuje malé a slabé, nýbrž velké a bohaté.
Na druhé straně svým ochranářstvím vytváří stále více sociálně potřebných. Protože v jejich ochraně prý spočívá pravé poslání levicové politiky, zpětně sílí volání po jejich hájení. Je to začarovaný kruh, ve kterém zájmy středové ekonomicky aktivní části populace nemají žádné místo. Zde je kriticky chybné místo levicové koncepce. Budování sociálně spravedlivé společnosti končí masovou nezaměstnaností a příjmovou nivelizací.
Politický koncept vědomě zvýhodňující střední vrstvy je radikálně odlišný a jeho rozpracování by znamenalo přeformulování základních ideových východisek moderní levice. Pro takový úkol je třeba znalostí a politické odvahy. V naší situaci se lze ptát, jak nám v hledání nového programu může pomoci politik, který celý svůj úspěch založil na zcela zásadním nekomentování a ideologickém nevyhraňování se. Odpověď zná asi jen on sám a středočeská organizace ČSSD.
Autor, politolog, je manažerem
www.ihned.cz, 7. 4. 2004
Pane Kasale, jen pro Vaši informaci, nemám žádný veřejný dotaz. Četl jsem jen Váš rozhovor v Právu, není špatný a ve srovnání s jinými osobními a stranickým texty, které např. otiskuje poslední Hlas, je dokonce výborný. Situace není radostná, myslím, že to velmi dobře cítíte. Já bych dokonce řekl, že pokud se nic nezmění, pak hrozí další luxování (to prosím není narážka na Vašeho předchůdce), tentokrát na krajské úrovni. Pokud KDU nezmění svou politiku, pak se může se svými hejtmany rozloučit. Dosažené pozice ze smluvně-opozičního období se nepodaří udržet. Co s tím? Nabízím Vám jeden námět. Každá strana potřebuje především ideologii. Strana, která nemá ideologii nemá ani ideje a následně nemá ani voliče. Dokonce lze říci, že je téměř lhostejné, jaká ideologie to je. A i absolutně nepopulární nápady si vždycky najdou někoho, kdo s nimi souhlasí. To potvrdila i Vámi iniciovaná otázka potratů a krátkodobý vzestup preferencí lidové strany. Ovšem z těch, kdo se hlásí o předsednictví, není nikdo rozený ideolog. Nejcitelněji je to cítit u Talíře. Není možné najít aspoň v regionech nějaké lidi, pro které není konsensuálnost tím hlavním a protlačit je do vedení? Dobrým příkladem může být ODS. Za spíše lidovým Topolánkem stojí celá řada vyhraněných politiků - Nečas, Zahradil, Říman atd. Nevím, zda v tom můžete něco osobně udělat a zda takoví lidé vůbec u vás existují. Každopádně tímto směrem je nutno zaměřit pozornost při personálním výběru. Ovšem i se stávajícím či pouze pozměněným týmem je možno dosáhnout změny. Za předpokladu, že bude daleko častěji docházet ke konfrontaci a to i uvnitř koalice. Dělejte to, co jste dělali i s Luxem. Myslím, že není potřeba to dál rozvádět. Jen bych chtěl podotknout, že nelobuji za sebe (nejsem člen strany) a že mi jde o věc. S podobným komentářem jsem již před rokem osobně oslovil C. Svobodu. Ten mi řekl, že nemám mít strach, že on se ve vládě porve až odezní povodně a půjde o vládní reformu financí. Ještě zdůraznil, že pozice současné koalice je jiná a že nemůže dělat totéž co Lux. Předseda strany ovšem musí především v něco věřit (to je ta ideologie) a svou víru "zuby nehty" obhajovat. Jak to dopadá, když tomu tak není, to dobře vidíme na preferencích. Zůstávám s pozdravem Rostislav Gargulák