Česká sociální demokracie se nachází na křižovatce. Před jedenácti lety obnovila činnost ve své vlastní zemi. Po počátečním hledání a tápání se poté, co zvolila svým předsedou Miloše Zemana, vypracovala v letech 1993 až 1996 do postavení nejsilnější opoziční strany, aby pak zvítězila v parlamentních volbách roku 1998 a stala se stranou vládnoucí. Dnes, s pohledem obráceným na nadcházející komunální a zejména parlamentní volby, probíhá ve straně ostrá debata o této zcela nové vládní zkušenosti. Diskusi vyhrotil náš neúspěch v nedávných volbách do krajských zastupitelstev a souběžných volbách do Senátu, jakož i očekávané změny v nejvyšším vedení strany. Do pozadí poněkud ustupuje debata o zásadních programových otázkách.
Chce-li ČSSD dostát svému poslání, musí se dále vyvíjet jako zřetelně levicová strana. Touto cestou, shrnutou v hesle „Strana pro dolních 10 milionů“, které razil Miloš Zeman, se ČSSD vydala v roce 1993 a této orientaci vděčí za všechny své úspěchy. Bylo by vážnou chybou, kdyby se nyní ve jménu „změny politického stylu“ obrátila doprava. S uspokojením lze zaznamenat vyjádření některých našich představitelů kandidujících na nejvyšší stranické funkce, kteří se jednoznačně hlásí k levicovému charakteru strany. Znepokojení ale vyvolává jednání jiných významných funkcionářů, kteří naopak usilují o pravicový obrat, krytý - zcela v souladu se čtyřkoalicí, tzv. hradní skupinou a většinou médií - nevěcnou, často i demagogickou kritikou opoziční smlouvy a politického stylu předsedy strany.
Mezi spolupracovníky 3D a těmi, kde se podílí na činnosti klubu DAV 21 je řada lidí, kteří chtějí pracovat pro další úspěšný rozvoj levicové ČSSD. Záleží jim na jednotě strany, která ovšem neznamená uniformitu nebo slepou podřízenost. Považují za důležité, aby se ve straně jasněji vyhranil názorový proud, usilující o zachování a prohloubení jejího levicového charakteru. V tomto duchu se mnoho z nich již účastní práce na programových dokumentech a působí ve stranické struktuře - od místních organizací až po ústřední orgány ČSSD.
Pokusím se o shrnutí stanovisek, která v tomto okruhu získávají nejvýraznější podporu. Podle nich by Česká strana sociálně demokratická měla sledovat zejména tyto obecné cíle:
1. Usilovat o vytvoření široké politické aliance lidí práce. Postavení člověka v práci, případně nemožnost práci získat, jeho postavení v hierarchii kapitálových struktur a na žebříčku vertikální sociální diferenciace zůstává dlouhodobě hlavním motivem jeho postojů a jednání. „Společnost střední třídy“ se mění na „třítřetinovou společnost“ se spodní třetinou jasně znevýhodněných, střední třetinou ohrožených a znejistělých, a pouhou jednou třetinou - u nás možná jen jednou šestinou - těch, kdo jsou na tom dobře. Musíme se postavit proti rozštěpení společnosti, které vede k hlubokým nerovnostem nejen hmotným, ale i politickým, ke vzniku ghett, do nichž se uzavírá na jedné straně bohatství, na druhé nouze, ba i bída. K tomu je třeba vést politiku schopnou utvářet a vyjadřovat společné zájmy co největší části dolních dvou třetin či pěti šestin, zaměstnanců od dělníků až po intelektuály, příslušníků svobodných povolání, drobných a středních podnikatelů. Hlavní metodou této politiky nemůže být uzavírání kuloárních dohod „shora“ s jinými politickými stranami či různými skupinami, které se považují za elitu společnosti, ale otevřenost vůči nejrůznějším hnutím, iniciativám a skupinám „dole“, kterým jde o zlepšení vlastního postavení a emancipaci cestou spolupráce a vzájemné solidarity. Nemůže jí být hlásání vlastních výlučných pravd, ale především úsilí o vzájemné porozumění.
1. Zastupovat zájmy lidí práce v jejich vztazích ke kapitálu. Sociální demokracie, která z historické nutnosti napomáhá od roku 1998 jako vládní strana ke kultivaci „divokého kapitalismu“ a vytváření jeho solidnějších základů v naší zemi, se ve své další politice nesmí omezit na pouhé spravování systému. Také pro soudobou industriální či postindustriální společnost je charakteristické vzájemné soužití a současně i střetávání dvou tendencí - kapitalistické a socialistické. Sociální demokracie se v celé své historii utvářela jako politický nositel socialistické tendence a tuto tendenci musí prosazovat i v nových podmínkách globalizace a nástupu transnacionálního kapitálu. Dosáhnout toho, aby ekonomický růst sloužil lidem a sociálnímu pokroku lze pouze tehdy, nebude-li sociální demokracie pouze ochotným nebo dokonce povolným partnerem kapitálu, zejména transnacionálního, ale také jeho účinným protivníkem při prosazování zájmů neprivilegovaných lidí.
2. Podílet se na hledání nových, udržitelných forem ekonomického růstu. Nutné přechodné období našeho ekonomického vývoje nesmí vést k tomu, aby se Česká republika stala pouhou montážní dílnou a poskytovatelem špatně placených služeb vyspělým sektorům světové ekonomiky. Využití nemalého vnitřního potenciálu české společnosti předpokládá, že stát a veřejná sféra povedou - přes existující potíže - promyšlenou průmyslovou a vzdělávací politiku. V rámci svých možností se ČSSD musí zasazovat o posilování globální hospodářské spolupráce na rovnoprávných základech jako protikladu bezbřehé konkurence, v níž diktují svoji vůli ti nejsilnější, zejména nejvlivnější světové finanční skupiny.
3. Nedopouštět další omezování či dokonce likvidaci veřejných služeb. Tato tendence, důsledek přehnaného tlaku na privatizaci a podceňování státního či vůbec veřejného sektoru, se projevuje v řadě oblastí. Jmenujme např. pokusy o erozi veřejného bezplatného školství jako pilíře našeho vzdělávacího systému, snahy o nepřiměřenou privatizaci zdravotnictví, ale také vodního hospodářství, energetiky a dalších odvětví. Tyto tendence mohou v řadě případů vést ke zhoršení přístupu širokých vrstev obyvatelstva k životně důležitým službám, zhoršení kvality služeb, nebo ke vzniku mnohem silnějších monopolů zaměřených pouze na zisk a zanedbávajících veřejný zájem. Proti nim je třeba stavět politiku rozvíjení a zdokonalování veřejných služeb.
4. Rozvíjet spolupráci levice v rámci Evropy i v jiných částech světa. Úspěch levicové politiky v ČR je nemyslitelný bez vzájemné solidarity s levicovými socialisty a sociálními demokraty v celé Evropě a dalších částech světa. Podporujeme vstup naší země do Evropské unie. Současně se hlásíme se k Manifestu levice socialistických a sociálně demokratických stran a programu vytváření Evropské sociální republiky, který prohlašuje, že základním posláním a smyslem socialistického a sociálně demokratického hnutí ve světě je vypracovat alternativu k dnešnímu kapitalismu. V duchu tohoto manifestu považujeme za společný úkol všech evropských socialistů a sociálních demokratů, tedy i ČSSD, učinit z Evropy trvalý vzor občanství, demokracie a řešení sociálních otázek.
5. Obrátit trend od kulturního úpadku k tvorbě moderní české kultury a vzdělanosti jako svébytné součásti evropské a globální kultury. Považujeme za důležité jasně říci, že vpád masové kultury zprostředkovávané zejména elektronickými médii a reklamou přinesl také znepokojivé úpadkové jevy. Projevují se např. v kultu násilí, podpoře bezduchého konzumního přístupu k životu, v reklamních a mediálních manipulacích, útěku do sebestřednosti a iracionality, v nebývalém růstu závislosti na drogách. V této situaci považujeme za nutné výrazněji morálně i materiálně podporovat humanistické tendence v naší kultuře chápané - v souladu s návrhem dlouhodobého programu ČSSD - jako tvořivou schopnost zvládat budoucí svět.
6. Prosazovat mediální politiku odpovídající potřebám humánního vývoje společnosti, vést vlastní mediální a informační politiku odpovídající cílům strany. V obecně politické rovině je třeba chápat média, zejména veřejná, jako službu zajišťující občanům všestranné a co nejobjektivnější informace, která má vedle širokých práv odvíjejících se od svobody slova a tiskové svobody také odpovídající odpovědnosti. Naopak je nutné jasně odmítnout snahy, aby média fungovala jako nikým nevolené a nikomu neodpovídající elity, které manipulují společností. Jak v politické, tak v kulturní rovině je třeba nadhodit otázku, jak by společnost měla podporovat demokratický a humanistický vývoj médií, zejména televize. Novým úkolem vzdělávacího systému se musí stát posilování imunity mládeže vůči degradujícím účinkům médií. Podobně je třeba zvyšovat imunitu sociální demokracie vůči mediálním manipulacím a vyvažovat často nepřátelský postoj médií vytvářením a zdokonalováním vlastních, přitom otevřených informačních systémů.
7. Dobudovat stranu zdola. Pro levicovou politickou stranu je životně důležité, aby měla dostatečně velký počet členů, aktivních místních organizací a nižších orgánů schopných oslovit její přirozenou sociální a voličskou základnu. Jen tak může vyvážit výhody, které má proti ní pravice např. v podpoře podnikatelských kruhů a médií. ČSSD se po r. 1989 ze zřejmých důvodů obnovovala hlavně směrem „shora“. Proces budování zdola se urychlil po r. 1993, od r. 1998 však stagnuje, mimo jiné proto, že strana musela věnovat značnou pozornost plnění své vládní funkce. Dobudování strany zdola v důsledně demokratickém duchu je předpokladem pro zlepšení jejích výsledků v komunálních volbách, volbách do krajských zastupitelstev i senátu; bez něho nelze vytvářet širokou politickou alianci lidí práce.
(Autor je šéfredaktorem bulletinu 3D, který vydává MO ČSSD v Praze 2)
Převzato z bulletinu 3D, č. 19-20, duben 2001