Doufám, že jsme ještě nezapomněli, jak se zrodila myšlenka referenda pořádaného ČSSD k výběru kandidáta na prezidenta ČR. Doufám, že jsme nezapomněli, kdo a proč rozhodl o tom, že referendum bude probíhat takovou formou, jakou proběhlo. Doufám také, že - jako sociální demokraté - jsme ještě nezapomněli, jaký význam referendu v demokratickém systému přikládáme.
Co ukázalo referendum? Přinejmenším dvě věci:
1. Ve vnitrostranické části jednoznačně a s převahou zvítězil M. Zeman. Účast členské základny byla (v porovnaní s jinými aktivitami členské základny) mimořádně vysoká. Z tohoto hlediska odvolání na nějaké výzkumy veřejného mínění není relevantní. Jde výlučně o vnitrostranickou demokracii.
2. Navíc je z výsledků zřejmé, že se většinový názor členů ČSSD nerozchází s míněním té části nestranické veřejnosti, která využila příležitost se v referendu k otázce výběru kandidáta navrhovaného ČSSD vyjádřit.
Co z toho vyplývá? Přinejmenším následující:
1. Pokud má smysl v sociální demokracii hovořit o vnitrostranické demokracii (např. v souvislosti s tzv. “novým stylem”), není možné, aby kdokoli, kdo se považuje za demokrata (tím spíš, že sociálního) výsledek nerespektoval (ať se mu to líbí či nikoli).
2. Pokud ho výsledek referenda překvapil nebo se mu nelíbí a má jiný názor, měl by se v prvé řadě zamyslet nad tím, do jaké míry je jeho názor správný. Zejména pokud jde o někoho, kdo v té či oné funkci ČSSD reprezentuje.
Domnívám se, že “mobilizace” proti výsledku referenda ze strany jakéhokoli vedoucího funkcionáře strany je v rozporu s vnitrostranickou demokracií, s respektováním referenda jako formy přímé demokracie i v rozporu se zdravým rozumem. Velmi vážným způsobem to mj. podrývá důvěryhodnost strany v očích veřejnosti. Nechápu rovněž, jak kdokoli, kdo v týmu s M. Zemanem pracoval, kdo se podílel na prokazatelně pozitivních výsledcích tohoto týmu, může hovořit o tom, že by zvolení - v historii prvního - člena sociální demokracie do funkce prezidenta mohlo narušit jednotu strany.
Nepovažuji se za “zemanovce”, nikdy v době jeho působení ve funkci předsedy strany a později i předsedy vlády jsem nepatřil mezi ty, kteří z toho měli jakoukoli výhodu. Naopak - jak ví dost těch, co toho byli svědkem (v naší organizaci, které byl členem, na tiskovkách ČSSD apod.) - jsem s ním měl ostrou výměnu názorů na témata, která považuji za významná a na která máme odlišné názory. (Lidově řečeno - naštval mě a doufám, že se mně ho také podařilo naštvat.) Přesto výsledek referenda respektuji a obávám se, že to, co nyní předvádějí někteří představitelé naší strany (V. Špidla, S. Gross), není dobrým signálem, resp. že motivy jejich postupu vyvolávají řadu otazníků. Např. v tom smyslu, zda se za sloganem "Zemanova politika skončila" neskrývá snaha o likvidaci demokracie ve straně a nejen ve straně.
5. 12. 2002