Co je zdrojem nespravedlnosti? - Vykořisťování práce kapitálem.
Jak nespravedlnost odstranit? - Likvidovat či překonat kapitalismus.
Tak jednoduché to není. Bohužel značná část levicově orientovaných lidí se s takovouto zjednodušenou a v podstatě nesprávnou odpovědí spokojuje. Tím se ovšem uzavírá cesta k odpovědi na klasickou otázku: „Co dělat?“
Pokusím se s určitým zjednodušením vyložit podstatu problému, který je poměrně obtížný. Svědčí o tom mj. i fakt, že současná ekonomická věda (a to ani ta, která vychází z Marxe, ani různé alternativní proudy) nemá konzistentní teorii rozdělování, a to nikoli z ideologických důvodů. Začnu rekapitulací toho, co je obecně uznáváno:
1. Vlastnictví kapitálu ještě nezaručuje přisvojení přebytku nad náklady (získání nadhodnoty apod.). Pokud někdo podniká tam, kde je volný vstup do odvětví, připraví jej o tento přebytek nad náklady konkurence. Další a další podnikatelé (kapitalisté) budou vstupovat do odvětví tak dlouho, dokud míra zisku neodpovídá nákladům obětované příležitosti.
2. K získání přebytku je nutné mít monopolní postavení, tj. musí existovat něco,
co brání volnému vstupu do odvětví. Teorie zná několik příčin omezení vstupu do
odvětví:
a) Velikost kapitálu (výnosy z rozsahu), tj. v daném odvětví může
působit jen „velký kapitál“.
b) Administrativní bariéry (na jejich vytváření se
dnes orientuje celá geopolitika).
c) Vlastnictví výjimečného přírodního zdroje.
3. Tyto příčiny jsou zdrojem tzv. trvalých monopolů. Již Schumpeter ovšem zjistil, že existuje ještě jeden druh monopolu - dočasný monopol založený na inovaci. Ten, kdo přijde s inovací, má možnost získat dočasnou monopolní rentu, dokud se inovace nerozšíří (tj. neosvojí si ji další výrobci).
4. Z tohoto hlediska lze dějiny chápat jako střet trvalých a dočasných monopolů. (Levicově orientovaný historik a dobrý ekonom Braudel tento koncept střetu dočasných a trvalých monopolů využil brilantním způsobem k zachycení logiky průmyslové revoluce i k úvahám o dalším vývoji společnosti.)
Co z toho vyplývá pro současnost a pro hledané „paradigma levice“? Pokusím se o to vyjádřit co nejstručněji:
1. Schopnost generovat inovace je výlučně lidskou schopností, a to schopností, k jejímuž získání je zapotřebí vzdělání.
2. Vývoj ekonomického systému vytváří stále větší poptávku po inovačních schopnostech (přičemž k inovačním schopnostem patří nejen schopnost generovat inovace, ale i schopnost je realizovat).
3. Úměrně tomu, jak roste význam inovací a tím i lidských schopností v ekonomice, roste i jejich role v rozdělovacích procesech (při přivlastňování přebytku) a je oslabována pozice kapitálu.
4. Kapitál se tomu brání různými způsoby, jedním z nejvýznamnějších je přeměna majetkové výhody ve výsadu (privilegium) formou investování do společenské pozice - nejde o nic jiného než o snahu bránit vstupu do odvětví nabývání a uplatnění schopností, získat monopolní postavení na bázi majetku v této klíčové oblasti společenského vývoje.
5. Proti tomu by měla levice postavit strategii eliminování všech bariér (spojených s původem, nedostatkem materiálních prostředků, prvotním sociálním prostředím, které determinuje člověka atd.) omezujících nabývání a uplatnění schopností.
Tyto bariéry jsou dostatečně čitelné jak v národním, tak i mezinárodním kontextu. Čitelné je i to, jak se levice v důsledku zamlžování podstaty problému, resp. přesného vyjádření zdrojů nespravedlnosti, mnohdy zpronevěřuje svému poslání. Pokud by se levice pustila do zápasu s bariérami svobodného rozvoje a plného uplatňování lidských schopností, dokázala by zvítězit nejen přitažlivostí toho, co nabízí, ale i v oblasti, kde se „láme chleba“, tj. byla by nositelem historicky pokrokovějšího a produktivnějšího ekonomického systému. Nebyla by pak zaskočena svou bezmocností v případě, kdy se jí nabídne možnost ukázat, co umí, neodsuzovala by se k bezradnosti, přisluhování, demoralizaci a vlastnímu selhání.
3D, č. 37, 30. prosinec 2002