V posledním období se dostalo značné mediální publicity petičním akcím, které jsou zaměřeny vůči představitelům KSČM na centrální úrovni, ale rovněž proti zastupitelům KSČM na komunální úrovni.
V červnu bylo uveřejněno tzv. Provolání občanů "S komunisty se nemluví", adresované nejvyšším ústavním činitelům ČR a předsedům poslaneckých a senátorských klubů ČSSD, ODS, KDU-ČSL, US. Zatím posledním pokusem je akce petičního výboru s názvem "S komunisty dále ne!".
Petiční akci odstartovala 25. června 2003 na Městském úřadu ve Frýdku-Místku tisková konference zástupců opozičních stran v Zastupitelstvu města Frýdku-Místku (ODS, KDU-ČSL, Sdružení nezávislých kandidátů) a antikomunisticky smýšlejících občanů. Petici v minulých dnech podepsal i předseda ODS M. Topolánek. Čeho chtějí petenti dosáhnout?
Čertovo kopýtko je schováno v informačním materiálu zmíněného petičního výboru, který se objevil ve schránkách občanů Frýdku-Místku, a ve kterém stojí: "My, níže podepsaní občané, jsme velmi znepokojeni opětovnou legitimizací zhoubných komunistických myšlenek a vyzýváme proto zastupitele Města Frýdek-Místek i ostatních měst a obcí, jejichž volené orgány znovu obsadili komunisté, aby bojovali s jejich arogancí, nekompromisně odhalovali chyby a jimi způsobené škody, usilovali o jejich odvolání a o novou volbu zástupců z řad všech demokratických stran a hnutí, ..."
Jako argument uvádějí, že komunisté nemohou (díky své marxisticko-leninské ideologii) tvůrčím způsobem spolupracovat s demokratickými stranami a hnutími na rozvoji našich měst. A nejen to. Komunisté, podle petice, nikdy nebyli, nejsou a nebudou demokratickou stranou a proto patří na okraj politického spektra mimo demokratickou společnost. A je to!
Některé antikomunistické síly jsou pravděpodobně v šoku z toho, že na centrální úrovni je KSČM brána vážně a její představitelé jsou zváni na jednání, která rozhodují o chodu této republiky, a na komunální úrovni se představitelé KSČM v Moravskoslezském kraji objevili ve vedení velkých měst - Ostravě, Karviné, Havířově, Frýdku-Místku, Třinci a dalších. Radu města Frýdku-Místku tvoří koalice ČSSD a KSČM, přičemž KSČM má dva místostarosty. Ostatní opoziční strany po loňských komunálních volbách nabízenou ruku ke spolupráci (poměrné zastoupení v Radě) odmítly.
Po více než třinácti letech od listopadu 1989 je situace jiná - lidé mají vlastní rozum a paměť, a každá z podepsaných politických stran již má svou historii. A paměť občanům slouží velmi dobře. Naprostá většina občanů Frýdku-Místku a dalších měst a obcí jsou bohudík jiného názoru než autoři a signatáři petice "S komunisty dále ne!". Petice odmítající spolupráci s KSČM tady byly, jsou a předpokládám, že se ještě další objeví. Jsem však přesvědčen, že je to již překonaná věc, která nemá a nebude mít takovou odezvu, jakou by si jejich aktéři přáli.
Naopak, poslední průzkumy volebních preferencí potvrdily, že po třech letech se komunisté vracejí na místo druhé nejsilnější strany a předstihli sociální demokraty - loňského volebního vítěze. Jsem si vědom, že růst preferencí komunistické strany a výsledky voleb pravicovým a na antikomunismu založeným stranám a hnutím radost nedělá - je to ale jejich problém. Přesto jsem přesvědčen, že si petiční akce, mimo polemiku a argumentaci komunistů na příslušných radnicích, ale především mezi občany, zaslouží i právní posouzení.
Text "S komunisty dále ne!" není peticí ve smyslu zákona o právu petičním. Obsah textu totiž směřuje proti politickému názoru skupiny obyvatel a tedy směřuje proti ústavnímu pořádku České republiky. Taková petice je nepřípustná nejen podle § 1 odst. 4 zákona č.85/1990 Sb., o právu petičním (schválen Federálním shromážděním Československé socialistické republiky v březnu 1990). Text totiž neporušuje pouze zákon o právu petičním, ale i jiné normy včetně Ústavy, mezinárodních smluv a dalších zákonů.
Zákon petiční je porušen jak v § 1 odst. 4, tak v § 4 - to je způsob jejího šíření a její propagace. Podstatné pro pochopení věci je vztah k ostatním ústavním právům. Petenti v podstatě požadují, aby nikdo nevytvářel koalice se členy komunistické strany. Samotný tento požadavek je nesmyslný a odporující mezinárodně právním závazkům ČR a samotné Listině základních práv a svobod, čl. 21 odst. 4 - Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Mezinárodní závazek je ještě výraznější - navíc podle čl. 10 Ústavy ČR mají mezinárodní smlouvy přednost před zákonem a je možné a nutné je přímo aplikovat (tzv. EURO novela ústavy) v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, tj. mimo jiné výsledek helsinského procesu, kde platí čl. 25 - každý občan má právo a možnost bez jakýchkoli rozdílů uvedených v čl. 2 (cituji z čl. 2 odst. 1: bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení) a bez odůvodněných omezení: a) podílet se na vedení veřejných záležitostí, b) volit a být volen, c) vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb. Tento mezinárodněprávní závazek a základní právo chtějí autoři textu upřít jen proto, že ti, kteří byli ve svobodných volbách zvoleni, jsou členy nebo byli zvoleni na kandidátkách KSČM. To je nepřípustné.
K tomu bychom mohli uvést dále čl. 3 Listiny základních práv a svobod, případně čl. 4 odst. 4, že při užívání listiny je třeba šetřit podstaty základních práv a svobod. Tady se vracím k porušení § 4 petičního zákona. Možnost vyzývat k podpoře petice jen způsobem, který neodporuje zákonu. To znamená, že nemohu šířit text a vyzývat ostatní občany , aby podporovali text, který je v rozporu se zákonem a mezinárodněprávními závazky ČR. Například, kdyby se autoři textu nebo jen jeden z nich po odmítnutí petice českými orgány obrátil podle Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku např. proto, že mu ji české státní a ústavní orgány odmítly, tak by ji soud na rozdíl od jiných stížností českých občanů odmítl jako nepřijatelnou a to postupem podle čl. 28 Evropské úmluvy - vyslovení nepřijatelnosti - když text je zřejmě neslučitelný s mezinárodněprávními závazky států, a tak jde o případ na který pamatuje čl. 35 odst. 3 a 4. Soud by ji také mohl přímo vyškrtnout podle čl. 37. Prostě takový text je považován za naprosto nepřijatelný a k neprojednávání.
Nyní k dalšímu rozměru tzv. Petice. Má samozřejmě rozměr občanskoprávní - ten, kdo se jí cítí být napadnut, zejména ve spojení s textem "proč jsem signatářem petice", může podat žalobu na ochranu osobnosti podle čl. 10 Listiny, resp. podle § 11 občanského zákoníku.
Samotný obsah tzv. petice je snůškou mírně řečeno polopravd a vyslovených hloupostí. Přesto by mohlo opět v souvislosti s dalšími údaji od signatářů jít o věc trestně právní. Jde o posouzení, zda autoři textu se nedopouštějí porušení trestního zákona v § 198, tedy hanobení pro politický názor. I tady je možný takový postup, tedy podat oznámení o skutečnostech, které nasvědčují, že byl spáchán trestný čin. Je samozřejmě otázkou, jestli si zmíněná petice zaslouží tolik pozornosti a úsilí z naší strany. Možná, že než se soudit, bude lépe ji zostudit mezi občany. Sama k nám tomu pomůže svým dávno překonaným obsahem.
Chci vás ubezpečit, že společně s dalšími zastupiteli KSČM ve Frýdku-Místku budeme ještě usilovněji prosazovat volební program KSČM, jak jsme to občanům slíbili v loňských parlamentních a komunálních volbách.
Haló noviny, 11. července 2003