Loni v červnu se rozhodlo o tom, že po letech toužebného vyčkávání konečně zpřetrháme poslední nitky s naší totalitní minulostí a vykročíme do spojené Evropy. Příslib nové etapy českých dějin se brzy naplní, ale jedno je jisté již dnes: do Evropy vstoupíme s komunistickou stranou, která je sebevědomější a silnější než kdy předtím.
KSČM v referendu doporučila svým voličům hlasovat proti vstupu, čímž si umyla ruce a může se teď pustit do díla. Komunisté by byli sami proti sobě, kdyby nevyužili báječnou příležitost, jakou jim účast na dějinném projektu sociálního inženýrství nabízí. "KSČM bude patřit mezi ty strany, které se pokusí socializovat evropský projekt," řekl lídr kandidátky Miloslav Ransdorf. Člověka napadne něco o nošení dříví do lesa.
Na druhou stranu je třeba ocenit upřímnost KSČM, která na rozdíl od eurokratů nezastírá svůj odpor k volnému trhu a společnosti svobodného jednotlivce.
Prioritou KSČM bude mimo jiné boj proti nezaměstnanosti, posílení sociálního státu a prosazení ekologických hodnot. Strana s tím má bohaté zkušenosti, vždyť za dob jejího vládnutí byla plná zaměstnanost a sociální sítí propadly jen nepoučitelné živly - i těm však strana dokázala najít zajímavé pracovní uplatnění například v důlním průmyslu.
Ekologie trošku pokulhávala, ale čert to vem, zelenými vyhláškami můžeme mlátit nenažrané továrníky po hlavě, takže proč ne. Evropský proletariát už revoluci nechce, na to se má příliš dobře, takže jedinou cestou k paralýze kapitalismu zůstává byrokracie. I v té jsou komunisté známými přeborníky.
Evropská unie znamená pro komunisty druhou šanci. Nezapomněli na konečné řešení, jímž je instalace socialismu, a chytili se populárních témat jako rovnost pohlaví či ekologie. Co je v řeči bruselských úředníků neosobní a technické, mění se v komunistickém prohlášení v báseň.
Internetové stránky KSČM nabízejí v tomto směru nevyčerpatelnou studnici inspirace a pozorný čtenář např. zjistí, že se komunistům podařilo počeštit módní slovo "gender" a využít ho v boji za "gendrovou rovnost" a "gendrovou demokracii." Stále platí, že čím dále od středu politického spektra se nacházíme, tím jsou slova ohebnější, fráze údernější a čtení barvitější.
Společnou řeč nachází KSČM také s protiamericky naladěnou "starou Evropou" a jejím úsilím o bojkotování takových imperialistických aktivit, jakými je svržení brutálního diktátora nebo likvidace teroristických organizací. Za totáče jsme se potajmu ušklíbali rudému tepání do Spojených států (dodnes nezapomenu, jak nás soudružka učitelka s vážnou tváří strašila, že na nás Reagan co nevidět shodí atomovku), a ejhle, dnes je to mainstream. Soudruzi musejí pociťovat obrovské zadostiučinění, že jim ta Západní Evropa konečně dala za pravdu.
Nemá cenu lamentovat nad tím, ani pořádat okázalé koncerty; komunisté do Evropy logicky patří. Možná jsou radikálnější a méně sofistikovaní než ti, kteří současnou Evropu budují, ale mají s nimi ledacos společného. A nemůže za to televize, Major Zeman, a dokonce ani sociální demokracie, ta jim svou rozpolceností jen dohodila několik procent navíc. Bude trvat celé generace, než se lidé naučí vzít svůj život do vlastních rukou a nespoléhat na pomocnou ruku státu; do té doby budou komunistické ideje přežívat.
Dlouhodobě vysoké preference zatím dávají komunistům naději na výrazný úspěch nejenom v evropských volbách. V situaci, kdy reforma veřejných financí pustila žilou především tradičním voličům sociální demokracie, jim stačí ukázat vlídnou tvář a slíbit, že přes Brusel napraví to, co v Praze jiní zpackali.
Mají výhodu nulové odpovědnosti a věrné základny voličů, kteří k urnám přijdou. K jistotě drtivého vítězství jim chybí jen vizuálně atraktivní členka kandidátky, jakou disponuje například Nezávislá iniciativa. Tedy zatím.
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Lidové noviny, 2. 2. 2004