Referendové "přetahování Ano - Ne" skončilo. Výsledek 77,3 % pro ano a 22,7 % pro ne není o vítězích či poražených. Stejně jako nelze demagogicky tvrdit, že vstupem do EU se vyřeší všechny problémy, kterými je ekonomika ČR zmítána nebo na druhé straně, že se výrazně a natrvalo tyto problémy prohloubí. Jediný, kdo by snad mohl být považován za "poraženého" je oněch 44,8 % občanů ČR, kteří nevyužili svého práva a k hlasovacím schránkám cestu nenašli.
KSČM, její členové a sympatizanti se nemají za co stydět. Měli bychom být naopak hrdí na způsob vedení dlouhodobé, vyvážené vysvětlovací kampaně kladů a záporů vstupu ČR do EU. Byli jsme totiž jediní, kdo takto konal. Koneckonců první kroky velvyslance a vedoucího Delegace Evropské komise v ČR Ramiro Cibriana vedly do sídla KSČM v Praze, kde mimo jiné vyjádřil poděkování představitelům naší strany za úroveň kampaně před referendem. Neočekávané vyšší účasti 55,2 % při referendu bylo dosaženo i díky úsilí a výzvám KSČM referenda se zúčastnit. Není proto mnoho důvodů propadat skepsi a beznaději. Referendem přece nic nekončí a jeho výsledek nemohu považovat za doklad, že občan nemůže nic změnit, má-li skutečně volbu svobodně se rozhodnout. Občané rozhodli, KSČM rozhodnutí respektuje a výsledek přímé demokracie není důvodem ke zklamání. I když mohu chápat, že převaha názorů čtenářů a dopisovatelů Haló novin spolu se dvěma telefonickými anketami na TV Prima, jejichž výsledek byl "ne EU", mohly vyvolat dojem, že takový bude i výsledek referenda.
O kvalitách života občanů ČR se nebude a priori rozhodovat v Bruselu, ale především na domácí politické scéně. Před KSČM stojí nyní celá řada důležitých úkolů a rozhodnutí. Nechci a nebudu připomínat, že jsme před 17. zasedáním ÚV KSČM, které bude projektovat přípravu VI. sjezdu, mnohem důležitější jsou otázky a problémy, kterým se naše strana nemůže a nesmí vyhnout. Je třeba prodiskutovat základní přístupy KSČM k situaci po referendu, zejména ty otázky, které jsme označovali v naší kampani za rizikové (zhoršená situace velkých skupin občanů-důchodců, rodin s dětmi, nižších příjmových skupin, zemědělců, schopnost vlády reagovat záchytnou sociální sítí či dotačními tituly předpokládanými v přístupových dokumentech pro zemědělce ČR apod.). Je třeba začít se připravovat na volby do Evropského parlamentu z pohledu ne vždy dobrých zkušeností pro naši stranu s volbami do Senátu PČR. Nejen vzhledem ke struktuře těch, kteří v referendu hlasovali, máme velkou šanci uspět. Naši zástupci pak mohou v součinnosti s ostatními představiteli levicových subjektů aktivně přispívat k potřebným strukturálním změnám v rámci EU. Jasné priority si musíme stanovit pro práci Konventu a ani otázky reformy veřejných financí nejsou bez propojení na situaci vzniklou po referendu, protože jistě půjde v souvislosti s projednáváním návrhu státního rozpočtu o bytí a nebytí současné vládní koalice a KSČM musí mít jasno o své pozici k případným předčasným volbám a dalšímu vývoji politické scény. Tyto úkoly si zaslouží angažovaný optimismus, odhodlání, a ne skepsi a rezignaci!
Náš postup potřebuje věcnost bez ideologických klišé a předsudků. Emoce a vášně jsou někdy dobrým a potřebným motorem, ale neměly by být rozhodujícím východiskem. V situaci po referendu jde o jinou kvalitu projevujících se obecných zákonitostí. V hledání pozice KSČM v mezinárodní levici bude třeba se zorientovat v rozhodujících silokřivkách skutečné mezinárodní politiky. Před KSČM je toho hodně, co je nutné neodkladně udělat. Mimo jiné "ustát" mediální zájem o naši stranu, kde jsme stavěni do pozice subjektu na křižovatce mezi sociálnědemokratickým směřováním či koketováním s ODS. Jsem přesvědčen o tom, že příští dny, příprava VI. sjezdu a samotný sjezd představí KSČM jako autentickou levicovou stranu se samostatnou a životaschopnou politikou.
Haló noviny, 20. června 2003,