Jedním z nejvýznamnějších problémů, jimiž se KSČM zabývá, a to nejen v přípravách svých sjezdů, je otázka prohlubování demokracie. Nejinak je tomu i v případě VI. sjezdu KSČM. Dlouhodobě a cílevědomě vycházíme z marxistické teorie, materialistické dialektiky a jejich aplikace na realitu současného politického systému v České republice. Naše historické poznání vychází z toho, kam může politická strana a občanská společnost jí ovlivňovaná sklouznout, uplatňuje-li monopol moci.
Demokracie, zejména její důsledné naplňování, by měla být o odpovědnosti při realizaci dělby moci v zájmu co nejširších vrstev společnosti. Jednou z cest je dávat průchod samosprávním prvkům ve společnosti a uplatňování prvků přímé demokracie. V ekonomické sféře je pak důležitý akcent na smíšený charakter ekonomiky za široké spoluúčasti vrstev pracujících. Monopol mocenský (politický) a ekonomický naopak brání skutečně efektivnímu uplatnění a realizaci zájmů lidí.
Demokracie je o různosti, je nejen o vůli většiny, ale i možnosti uplatňování názorů menšin, přičemž jsou nutné oboustranné pojistky, jak proti zlovůli menšiny (viz např. obstrukce ekologických aktivistů při stavbě dálnic), tak proti diktátu většinového postavení (viz např. lustrační zákon, řada diskriminačních podmínek nutných pro vstup do Poslanecké sněmovny PČR). Složitost celého procesu je v tom, že fungování demokracie musí být legislativně zajištěno a při tom legislativní procesy v ČR jsou až příliš často výsledkem jednohlasového rozhodování koaličních či smluvně opozičních vlád, při kterém absentují a do celého procesu nejsou připuštěny názory opozice, zejména návrhy KSČM.
Byť jsem toho názoru, že demokracie je o různosti a pestrosti, je nesporné, že jedním z přístupů, který je třeba v jejím prohlubování dokázat negovat, je dogmatismus, ať zprava, či zleva. Kam by mohl vést, bylo patrné z diskuse v pořadu Partie TV Prima v neděli 16. 11. 2003. Myšlenkový a argumentační průjem pánů Knížáka a Zifčáka byl sice jen směšný, ale mají-li však takové názory šanci se jakýmkoliv způsobem institucionalizovat, může být neštěstí pro demokracii hotové. Vždyť i výsledek prvního kola doplňovacích voleb do Senátu v Brně-městě, kde pan Cibulka, představující zřejmě onu nejradikálnější pravicovou demagogii, získal 2043 hlasů, tj. 13,3 %, což je pro mne podstatně větší nebezpečí než to, že zůstal jen o 224 hlasů za kandidátem KSČM. Potvrzuje se, že když ve společnosti nastupuje krize, nespokojenost občanů, je vždy reálné nebezpečí příklonu ke zjednodušení, zkratkovitému jednání a zvětšuje se prostor pro možný nástup vlády tvrdé ruky , má největší šanci krajní militantní pravice, diktátorský režim. V této souvislosti mi je také líto, že některé příspěvky k diskusi nad sjezdovými materiály, byť je to třeba pár slov o těch kádrech , jsou pouze poplatné již těžko naplnitelným osobním ambicím, omezují se jen na nekonkrétní vyjadřování se k názorům jiných, kterým podsouvají charakteristiku svých vlastních přístupů trpících často určitou rozplizlou všeobecností s profesorsky suchým jazykem, z nichž čtenář příliš mnoho informací z jejich vlastní intelektuální dílny nedostává.
Přesto si myslím, že demokracie je o různosti a pestrosti, o rovných šancích pro většinu lidí naplňovat a uspokojovat své zájmy a potřeby (v prvé fázi názory). Nemyslím si ani, že lze plně uspět s kategorickými tvrzeními typu, že zastupitelská demokracie se vyčerpala . Jednak to není pravda, dále nikdo zatím nevymyslel jiný způsob, reálný a životaschopný systém, než je tvorba zákonodárných a z nich vycházejících vládních orgánů prostřednictvím soutěže politických stran ve volbách. Je rovněž absurdní představou myslet si, že demokracie se naplňuje, pokud tzv. všichni mluví do všeho, všichni budou rozhodovat o všem. Tak mi totiž připadají vyjadřování některých publicistů o tom, že demokracie je absolutní vládou lidu , při tom jedinými instituty přímé demokracie jsou volby, z nichž zatím vycházejí orgány nerespektující v konečném důsledku vůli vyjádřenou voliči (viz 111 mandátů pro levici v posledních volbách do PS PČR) a dalším je referendum, které koneckonců není v podmínkách ČR ošetřeno zákonem o obecném referendu.
Ne náhodou jsem nazval toto zamyšlení - za prohloubení demokracie. KSČM se vždy snažila otázky demokracie řešit vyváženě a v komplexu přístupů, které jsem zatím, pro někoho možná kontroverzně a trochu z osobních pohledů, naznačil. I v první variantě obsahového dokumentu pro VI. sjezd KSČM je jednou z priorit naší strany rozvoj občanské samosprávy a ekonomické participace, prohlubování a upevňování demokratismu politického systému a zkvalitňování právního státu . Mimo jiné je v materiálu charakterizována celková pozice a dlouhodobý přístup naší strany k prohlubování demokracie. Jasně se říká, že KSČM nepovažuje demokracii v občanské společnosti za módní heslo, ale za kategorický požadavek, který se v polistopadovém vývoji zdaleka nepodařilo realizovat. Proto bude nadále prosazovat politický systém vycházející z plurality názorů a jejich svobodného uplatňování s cílem vytvořit vskutku humánní, sociálně spravedlivou, demokratickou společnost .
Zatím se mi však jeví tato první verze poněkud méně konkrétní, než jakou byla část k prohlubování demokracie formulovaná v jedné z pěti kapitol Programu obnovy , který přijal V. sjezd KSČM v prosinci roku 1999 ve Žďáru nad Sázavou. Jsem přesvědčen o tom, že v cíli stanoveném v tomto programu - zvýšit podíl občanů na rozhodování, zabránit nadměrné byrokratizaci a manipulaci, urychleně dokončit reformu veřejné správy, která by zvýšila efektivnost jejího fungování a spolu se státním centrem vytvářela harmonický celek, obhajovat sociální rozměr lidských práv - zůstávají všechny otázky otevřené a hodné pozornosti KSČM i v programu, který vzejde ze VI. sjezdu. Domnívám se, že je stále třeba se snažit odstranit ze zákonů diskriminaci menších politických stran vyjádřenou procentní hranicí nutnou pro zvolení nejen do PS PČR. Postavení orgánů územní samosprávy, krajů a obcí uvést do souladu s obsahem Evropské charty místních samospráv stejně, jako je třeba posílit suverenitu zastupitelstev ve vztahu na rozhodování rad krajů a obcí, rozšiřovat podíl obcí a krajů na daňových příjmech, což naši zástupci v PS PČR, nerozumím tomu proč, zatím nepodpořili. A naprosto konkrétních, dosud nenaplněných inspirací najdeme v Programu obnovy ještě několik.
Nesporně je třeba některé utlumit jako např. náš schizofrenický přístup k rušení senátu a zároveň snaha ve volbách do Senátu více uspět (což je více než kontraproduktivní) či ujasnění si přístupu změny postavení prezidenta v souvislosti s jeho přímou volbou , což je třeba v rámci širší diskuse v orgánech strany ve vazbě na celkovou koncepci změn Ústavy ČR konkrétněji projednat. Obdobně se to týká dosud neujasněných otázek přímé volby starostů či hejtmanů.
Naopak je nutné reagovat na posuny ve společnosti, růst volebních preferencí a prestiže KSČM a z Programu obnovy aktivněji a hlavně konkrétněji transformovat zatím dost obecně formulovaný úkol, že v zájmu dynamického a současně sociálně a ekologicky odpovědného vývoje společnosti je nutné rozvíjet aktivitu občanů a jejich účast na organizaci změn . Přitom o konkrétním institutu přímější demokracie, kterou již nyní zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, umožňuje - osadních výborech, zatím materiál pro VI. sjezd KSČM příliš mnoho, respektive vůbec nehovoří. Přitom se stále chlubíme naší tradičně silnou kartou, kterou máme v komunální politice, a pokud vím, tak se nám osadní výbory, sice z celé řady důvodů, většinou neochotě zastupitelů ostatních politických stran, ale nepodařilo v příliš velkém počtu obcí ustavit.
Mnohem konkrétněji by měla být v dokumentu pro VI. sjezd KSČM rovněž zdůrazněna naše myšlenka vedoucí k prohlubování demokracie, a sice zásada poměrného zastoupení v exekutivních orgánech na základě výsledků voleb, která vypovídá o kvalitě představy konkrétní politické strany o tak složité a často rozporně vnímané kategorii, jakou je demokracie. Někdo kdysi zkratkovitě a zjednodušeně řekl: Demokracie buďto je, anebo není . Nejsmysluplnějším signálem společnosti z VI. sjezdu KSČM by jistě mimo jiné bylo, že KSČM bude vždy usilovat o demokracii.
Haló noviny, 21. listopadu 2003