8. a 9. května se v Římě sjedou představitelé radikálních protikapitalistických levicových stran Evropy, aby vyhodnotili aktuální situaci ve hnutí, které reprezentují, a pokusily se založit novou politickou stranu, jejímiž členy se mají stát národní komunistické, dělnické, socialistické a zelené strany, s připraveným názvem Evropská levicová strana.
Je pociťována aktuální potřeba i užší organizace hnutí. Volají po ní také mnozí naši členové. Na evropské úrovni (v praxi ale často jen v přímé vazbě na Evropskou unii) existují strany a podobné organizace našich politických soupeřů. Proces podporuje také možnost vystupování takové strany v Evropské unii a možná její podpora takových stran. Komunisté i v minulosti měli snahu vyjádřit svůj internacionální přístup také v organizační rovině. KSČM se zúčastnila přípravných jednání, na která byla přizvána. Předložila také své návrhy ke společným dokumentům k volbám do Evropského parlamentu a připomínky k návrhům partnerských stran.
Pro jednání v Římě je dolaďován návrh stanov a politického manifestu nové strany. Stanovy počítají s členským nebo pozorovatelským statutem jednotlivých národních stran. Na jednání ÚV KSČM nebylo pochyb o pozorovatelské účasti a vysloven souhlas, aby se KSČM stala řádným členem za předpokladu, že budou přijaty naše připomínky a náměty k návrhu stanov. Takové rozhodnutí delegátů KSČM na jednání v Římě podléhá následnému potvrzení ÚV KSČM.
O jaké jde připomínky a náměty? Především nám jde o založení evropské struktury, nikoli jen struktury v rámci Evropské unie. S tím je spojen požadavek, aby strana nebyla nijak vázána na tzv. principy Evropské unie, jak to požadují její pravidla pro strany, které chce podporovat. Tyto principy nejsou pro tento účel ani stanoveny a podle našeho názoru žádní představitelé mimo radikální levici nemohou určovat, co smí nebo co je dobře, a to ani za cenu, že by se strana nepodílela na příspěvcích na činnost evropských stran z EU.
Návrh stanov zajišťuje přirozený požadavek na zachování identity členských stran a jejich národní suverenitu. V nové straně se má rozhodovat na základě shody. To však není dost přesně formulováno ve vazbě na představu, že členská strana v případě nesouhlasu s přijatým rozhodnutím má právo sdělit, že se jím necítí vázána, jak se navrhuje v jiné části stanov. Podobně je třeba vyjasnit, zda podmínkou členství je určitý stupeň zastoupení strany na určených úrovních v národním zastupitelském systému nebo alternativně v Evropském parlamentu. Náročným kritériím by některé partnerské strany nemusely vyhovět. Přesto by neměly být předem z procesu sjednocování radikální levice vyloučeny.
Řadu námětů máme k organizačním otázkám: jsme pro levnou variantu činnosti. Tomu by například odpovídalo rotující předsednictví členských stran, které by po vyhrazenou dobu zajišťovaly i sekretariát strany. Je třeba zpřesnit vše, co se týká financování činnosti budoucí strany a předejít tak pochybnostem a debatám na každém setkání. Předložili jsme k tomu návrh vycházející z nízkého základního příspěvku členských stran a dalšího příspěvku odvozeného ze síly členské základny a volebních výsledků s přihlédnutím k příjmové úrovni v jednotlivých zemích. I tady je třeba vycházet ze solidarity a skutečné síly.
Zdá se, že bez problémů mohou být přijaty návrhy na zpřesnění politických otázek - zaměření na sociální problematiku, proti politice velkokapitálu, za mírovou politiku, rovná práva zemí i jednotlivců a opravdovou demokracii. Sporné může být hodnocení minulosti, především v bývalých socialistických zemích.
Úspěch celého projektu není zcela zaručen. Role naší delegace i ostatních účastníků římského jednání nebude jednoduchá - dosažení cíle je žádoucí, ale zároveň je třeba připravit dlouhodobou úspěšnou činnost sjednocované protikapitalistické levice.
Haló noviny, 5. května 2004