K otázce, kterou dnes pokládáme za základní, to je otázka války a míru, zaujmu delší stanovisko, než byste možná chtěli. My především litujeme, že PS na začátku probíhající schůze odmítla projednat prohlášení proti výhružkám použití zbraní hromadného ničení. Oceňujeme, že tři další poslanci – Ludvík Hovorka, Pavel Dostál a Eduard Zeman podpořili zařazení takového bodu do jednání schůze. Domníváme se, že nejenže vzniká vážné nebezpečí válečného konfliktu jako takového, ale dokonce i konfliktu s použitím zbraní hromadného ničení, a to bohužel ne jen na straně Iráku.
Jsme proti vytváření válečné psychózy i jak se to povedlo místopředsedovi vlády a ministru zahraničních věcí i ve Slovenské Pravdě, když prohlásil, že jsme ve válce slovy, že už dávno v té válce jsme. On jako právník, jako místopředseda vlády, jako bývalý ministr vnitra by si měl uvědomovat ústavní rovinu takového prohlášení a toho, co to vlastně je válka a co by taková válka mohla přinést. Řekl, že my můžeme být v té válce aktivní účastníci nebo oběti. Já se ale obávám, že jeho politika a politika vlády může vést k tomu, že budeme-li aktivní účastníci, budeme pravděpodobněji oběti v takové válce.
Bojí se o to, abychom byli důvěryhodnými partnery. Ale ptáme se – čí důvěryhodní partneři v takovéto situaci máme být? Kdo hrozí útokem, kdo hrozí obsazením bez ohledu na mezinárodní právo? Kdo hrozí preventivní válkou, použitím jaderných zbraní jako první? Kdo chce srovnat každého, kdo nechce aktivně žít podle jeho představ od Francie nebo Německa po Írán, KLDR nebo Kubu do jedné řady za sebou? Jakými se stáváme partnery pro oběti možných nebo už uskutečněných válek? To jsou otázky, které přinášejí podobná prohlášení. Spolu s ministrem obrany Tvrdíkem nabízí ministr zahraničních věcí naše vojáky, naše území, vše za naše peníze. A přitom jde o to, že mnohdy tyto věci nejsou koordinovány ani uvnitř vlády, jak se kupř. ukázalo při vystoupení ministra Tvrdíka v USA s nabídkou stanovišť pro pozice protiraketové obrany.
Podobně v otázce prezidenta republiky. Jestliže ministr zahraničních věcí obhajuje jeho podpis na výzvě osmi kandidátských zemí týkající se problematiky Iráku a hovoří o tom, že to podepsal jako soukromá osoba a přitom naopak prezident republiky argumentuje tím, že jeho náměstek pan Palouš mu na základě konzultace poskytl dobrozdání k tomu, že může takový dopis podepsat, ptáme se, kdo vlastně u nás zahraniční politiku určuje, jak je koordinována?
Analogicky v Mnichově se vyjádřil ministr Svoboda proti politice kancléře Schrödera. Přitom je známo také usnesení poslanecké sněmovny zavazující i jakékoli možné nasazení českých vojáků právě novou rezolucí Rady bezpečnosti. Tady dochází i k rozporu s tím, že premiér pan Špidla zcela jednoznačně omezil další možností české zahraniční politiky i bezpečnostní politiky účasti vojáků právě těmi hranicemi, které dalo usnesení poslanecké sněmovny.
My jsme toho názoru, že k těmto dvěma ministrům – Svobodovi a Tvrdíkovi – nemáme ani sebemenší důvěru. Pokud jde o to, že představují ČR v zahraničí a o to, jakou politiku vlastně prosazují – politiku proti našim lidem.
Dále mi dovolte konstatovat, že po tzv. novém sjednocení NATO, které bylo v souvislosti s problematikou pomoci Turecku, je záležitost, která rozhodně je záležitostí konfliktní. My litujeme podpory kupčícího Turecka v situaci, kdy možné vojenské akce proti jeho území jsou pravděpodobné jen po předchozím soustředění vojsk pro útok z jeho území a nebo po útoku vedeném z jeho území. Naši představitelé jsou i tady zadarmo a iniciativně pro účast na přípravě války, aniž by např. jakkoli odsoudili nezákonné rozmístění tureckých vojsk na cizím území.
Pokud jde o problematiku stejnou, kterou v této souvislosti řešila EU a také zde se hovoří o sjednocení stanoviska v souvislosti s Irákem, potom se domnívám, že i v našem tisku je nesprávně kladen důraz na vyváženost rezoluce, která v této věci byla Radou Evropy přijata. Především rezoluce potvrdila, že RB je podle názoru představitelů EU centrem mezinárodního pořádku. Vyskytuje se tam věta, že efektivního odzbrojení Iráku chceme dosáhnout mírovými prostředky. Je tam zcela jasně konstatováno, že válka není nevyhnutelná. Vyslovuje se plná podpora pokračování práce inspektorů a staví se představitelé EU za to, aby dostali tolik času a zdrojů, kolik RB OSN myslí, že potřebují.
Současně EU pokládala za důležité se vyjádřit k problematice středního východu, ale ve stejné rezoluci znovu vyslovila svou jednoznačnou podporu řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Proti tomu opravdu v této rezoluci stojí to, co je zdůrazňováno, že totiž jde o tzv. poslední příležitost pro Irák řešit věci mírově. Ale konstatuje se, že síla může být použita až jako poslední varianta.
Pokud jde celkově o problematiku odzbrojení Iráku od zbraní hromadného ničení, jsme toho názoru, že tyto zbraně je potřeba zničit všude. To se týká také raket dlouhého doletu. Jsou rovněž nebezpečné a bylo by třeba dál jejich existenci omezit a rovněž zbavit lidstvo této hrozby. To se bohužel celkově neděje ani u velmocí ani u dalších zemí. přes nesouhlas s orientací režimu Saddáma Husajna, se znovu měří různým metrem různým zemím. I když stanovisko Francie, Belgie, SRN je rozhodně realističtější a vychází ze zásad diplomatického řešení a nevojenských šancí, ukázal prezident Francie Chirac na postoj ke kandidátským zemím a poté co např. v oblasti zemědělské politiky s kancléřem Schröderem předvedli kdo v EU rozhoduje, jde o další varování. V nejméně dvourychlostní EU se tato organizace už nachází. Otevřeně se řeklo, že po případném přistoupení možné mladší bratry čeká podobná skutečnost. Tyto skutečnosti si naši občané před referendem jistě uvědomí.
My jsme proti argumentu, který se objevil v poslední době jako velmi závažný, protože válka proti Iráku má být rozpoutána – a sice argument, že levnější je vyválčit se, zbavit se nahromaděných zbraní a prostředků, které tam jsou, než je stahovat. Bude se to týkat i Evropy, že tady se použijí také obrovská množství nakupených zbraní? Rozhodne nakonec ekonomické hledisko bez ohledu na životy a majetek? Konec konců obnova majetku a náprava lidských ztrát, poškození zdraví, to je také otázka ekonomická. A obnova postižených území a bída lidí asi nebude levnější než možné stažení nakupeného vojenského materiálu. Ať ti, kteří by vydělali na výrobě nových zbraní při vyprázdněných skladech raději vydělají na zpětné dopravě domů. A jsou-li zbraně už zbytečné – na jejich likvidaci. Mimo ohniska s horkou půdou, na svém vlastním území.
Jsme kategoricky i proti takovémuto cynickému důvodu možné války. Dokud válka nezačala, je šance ji odvrátit, to by měla být naše politika. Podporovat novodobého Führera není dobrá politika pro ČR a vůbec ne pro její občany.