Komunistická strana Japonska přijala na svém 23. sjezdu letos v lednu po 42 letech nový program. Pro KSČM je užitečné seznámení s některými novými přístupy.
V programu se staví jako bezprostřední cíl demokratická revoluce a ustavení demokratické koaliční vlády. To je reálná cesta možných změn ve vyspělé kapitalistické zemi, specifikovaná pro Japonsko konkrétními požadavky na národní nezávislost, bezpečnost a rovnoprávné zahraniční vztahy, dodržování pokrokových prvků ústavy a demokracie v politice i hospodářských vztazích, a požadavky v sociální oblasti. Bezprostřední socialistická revoluce není pokládána za rozumnou ani reálnou. Bezprostředním úkolem demokratické revoluce v horizontu příštích 10 až 20 let jsou demokratické reformy v rámci kapitalismu. Lidový, to je demokratický parlamentarismus a revoluce většiny (získání většiny) představují programovou cestu uskutečnění programu japonských komunistů. Z toho vyplývá úsilí o právo legálního ustavení demokratické vlády získáním většiny v dolní komoře parlamentu.
Parlamentní cesta je nejen jedním ze způsobů uskutečňování programu strany, ale také zásady, že rozhodující jsou lidé , tedy obdoby naší ústavní zásady lid je zdrojem veškeré (státní) moci nebo veškerá moc pochází z lidu . Japonští komunisté přitom poukazují na historické souvislosti uskutečnění revoluce parlamentní cestou v teorii revoluce ve vědeckém socialismu od zakladatelů - Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Právě zásadu, že za všech okolností na prvním místě rozhoduje lid, pokládají za hlavní v celém vývoji od stadia demokratické revoluce po revoluci socialistickou.
Za podstatné pro teorii budoucí společnosti je podle předsedy ÚV Komunistické strany Japonska Tetsuza Fuwy pokládáno hodnocení Sovětského svazu, sovětské společnosti a celé bývalé socialistické soustavy. Za zcela nepřijatelné pokládá vměšování do činnosti jiných stran, pochopitelně včetně své vlastní. Poněkud zjednodušeně to spojuje s dobou počínající Stalinovým vedením. Kategoricky japonští komunisté odsuzují invaze (do Československa v roce 1968, do Afghánistánu v roce 1979) - takové kroky nemohou být součástí sociálně hospodářského a politického systému (označení politický systém není v programu používáno), má-li být socialistický. Podobné stanovisko zaujímají i k vládě teroru nebo masivním represím proti vlastnímu lidu . Od zhodnocení hospodářského systému v uvedených zemích na svém sjezdu v roce 1994 dospívají k názoru, že systém neměl nic společného se socialismem! Kritizují, že znárodnění a kolektivizace nevyústily v předání výrobních prostředků lidu, že naopak byli lidé vyloučeni z hospodářského řízení a převládly autoritářství a byrokracie. Za charakteristický pokládají obrovský rozsah otrocké práce, milióny lidí v koncentračních táborech a kontrolu celé společnosti cestou teroru. Proti tomu uznávají, že poskytl lidem základní životní potřeby, což ale bylo omezeno na rozdělování a neprojevilo se v oblasti výroby.
K tomu musím poznamenat, že takové hodnocení zdaleka nevystihuje skutečnou strukturovanou a do mnoha etap rozdělitelnou situaci, ani postoje a pocity obrovské většiny účastníků, mezi nimi i nás komunistů v bývalém Československu. Přes podnětné přístupy KS Japonska a velmi cennou teoretickou práci v mnoha směrech jsem názoru, že hodnocení je velmi zjednodušené a jednostranné, i když souhlasím s tím, že mnohé skutečnosti se neměly stát a je naprosto nepřijatelné používat v budoucnosti metody, které byly rozpoznány jako škodlivé, proti zájmu lidu i hnutí a odporující teoretickým východiskům.
Japonští komunisté se také kriticky vyjadřují k rozdělování budoucího uspořádání společnosti na socialistickou a komunistickou podle Leninových hesel každému podle jeho práce a každému podle jeho potřeb . Ta postihují jen sféru rozdělování. Místo toho s odvoláním na Marxe a Engelse považují za hlavní obsah sociálního rozvoje úsilí každému zajistit svobodu žití, dosažení co nejúplnějšího rozvoje individuálních schopností a zajištění co největšího pokroku ve vědě, technologii, kultuře a morálce ve společnosti jako celku. Socialismus a komunismus jsou podle nich výrazy pro tutéž budoucnost. Nejde o nižší a vyšší stadium, i když dosažení nového uspořádání bude dlouhodobou záležitostí a bude mít různá stadia. Rozdělování ve společnosti by nemělo být svazováno žádným statickým schématem. V té souvislosti pokládají za chybné vyhlášení socialismu v některých zemích v minulosti. Současnou Čínu a Kubu pokládají za země usilující o socialismus v rámci tržního hospodářství (v anglickém překladu jejich polohu nazývají would-be socialismus) - budou se ale vyrovnávat s mnoha komplikacemi, Korejskou lidově demokratickou republiku tak nevidí. Země, které rozbily pouta kapitalismu a vyvíjejí úsilí o nezávislou cestu k socialismu, jsou jen v nadějném stadiu hodném světové pozornosti (a solidarity). Snaží se o sociální a hospodářský systém plný životnosti. Japonští komunisté ho pokládají za zajímavější, než byl v Sovětském svazu.
Pro budoucí socialistickou společnost je rozhodující socializace výrobních prostředků. To je nutná a zákonitá cesta společnosti, jak překonat rozpory kapitalismu. Zároveň to umožní, aby se člověk stal, čím by měl být, přechod k nové éře lidských dějin. Společnost jako celek, za účasti všech jejích členů, bude řídit a určovat vlastnictví, kontrolu i užití výrobních prostředků. Cílem takové socializace má být zejména zlepšení života lidí, odstranění bídy zrušením vykořisťování, možnost plánovitého hospodářského řízení zajišťujícího zdravý rozvoj společnosti i všech jejích členů, překonání sociálních rozdílů a řešení problémů životního prostředí. Hospodářství bude osvobozeno od pravidla rozhoduje zisk . Výroba (služby, vzdělávání, věda) budou sloužit bezprostředně k uspokojování potřeb společnosti, kam samozřejmě patří i individuální (individualizované) potřeby.
Postupné zkracování pracovní doby bude základem pro využití osobního potenciálu a všestranný rozvoj všech jednotlivců. Osvobození člověka - humanizace je nejzajímavějším prvkem nové budoucí společnosti.
Není nutné spekulovat o podrobnostech, například konkrétních způsobech budoucí socializace výrobních prostředků - při cestě k socialismu budou lidé řešit mnoho nových problémů s využitím své moudrosti a nápaditosti.
Postupovat k socialismu skrz tržní hospodářství je zákonitý způsob přechodu k socialismu odpovídající japonským podmínkám. Nejde ale o proces izolovaný na jednu zemi. Socialistická společnost (socialistické Japonsko) zdědí a bude dál rozvíjet všechny pozoruhodné výdobytky kapitalismu včetně skutečné, zdokonalené demokracie a svobody. 21. století bezpochyby přinese převratné, i když dnes do podrobností nepředpověditelné, změny sociálních a hospodářských systémů.
Haló noviny, 7. února 2004