Zaujal mne poměrně neformální přístup V. Věrteláře k výkladu Stanov KSČM ve čtvrtečních Haló novinách - o upevňování vnitrostranické demokracie. Šlo o reakci na některá vyjádření, včetně mého, k zamyšlenému návrhu organizovat vnitrostranické referendum v otázce přístupu KSČM k nadcházejícímu celostátnímu referendu o vstupu do EU. Respektuji právo na svobodné vyjadřování názorů, připomínek a návrhů u každého člena KSČM, podle článku 16 stanov strany a stejně si vážím principů vnitrostranické demokracie, kolektivnosti a samosprávy jak při tvorbě orgánů strany, tak v jejich jednání podle čl. 27 stanov. Podle těchto principů jsem také podpořil rozumné návrhy na projednání stanovisek KSČM k přístupovým jednáním ČR a EU, včetně včasného předkládání stanovisek nikoli apriorních, ale vždy odůvodněných o výhodnosti nebo nevýhodnosti našeho případného vstupu do EU. Šlo a stále jde v této věci o omezení, respektive ztrátu velké části státní suverenity. Proto jsem tvrdil, že musíme podmínky jednání s EU dobře zkoumat a odmítat vše, co je nevýhodné pro občany naší republiky a přijímat jen to, co může vrátit alespoň část práv a svobod, které náš občan ztratil nástupem divokého kapitalismu v 90. letech. Tak jsme podpořili například evropskou sociální chartu a odmítli nerovnoprávnost v zemědělství nebo v pohybu pracovních sil či vytváření dalších hranic mezi ČR a SR. Vyjednávání se přiblížilo ke konci a tak stejně, jako většina členů ÚV KSČM, jsem podpořil, aby se dosaženým stavem kromě odborného zázemí postupně zabýval VV ÚV, plénum ÚV KSČM a aby byla konána celostátní konference, která kromě jiného může zaujmout odborně politické stanovisko před samotným konáním celostátního referenda. To jsme nakonec pro tuto příležitost konečně prosadili do ústavního pořádku.
Podle mého názoru jsme od sjezdu, který dal hlavní směr našeho přístupu, ale pak zejména od července tohoto roku demokraticky rozhodovali, jaké případné doporučení dají stranické orgány, respektive KSČM jako třetí nejsilnější politický subjekt v ČR občanům našeho státu pro červen příštího roku. Navrhnout v tuto chvíli konání vnitrostranického referenda jsem proto musel považovat za jistě legitimní návrh, ale přece jen za návrh zpochybňující výsledky jednání kolektivních orgánů KSČM jako je VV ÚV a plénum ÚV KSČM, a to ještě od člena těchto orgánů. Přitom institut vnitrostranického referenda je ve stanovách podle článku 39 koncipován zcela jinak a má se dotýkat jednak vnitřních otázek KSČM a pro jeho vyhlášení jsou stanoveny podmínky, jako je požadavek alespoň jedné třetiny OV KSČM a nemůže se tedy opírat o návrh jedné nebo dvou organizací. I když je též možné, aby bylo vyhlášeno přímo plénem ÚV KSČM.
Odkazuji v této úvaze právě na konkrétní články stanov, protože jsme na našem V. sjezdu jako delegáti také mimo jiné přijali jejich úpravu, tak abychom byli po všech stránkách a tedy i po organizační stránce jednotnou a akceschopnou politickou silou, které usiluje o posílení vlivu ve společnosti a obnovuje autoritu. Myslím, že se nám to alespoň zčásti daří, protože od našeho žďárského zasedání stranu preferuje více občanů než v minulosti a to na všech úrovních politické práce. Připomeňme prvé krajské volby, kde se podařilo poprvé od roku 1990 dosáhnout od sjezdu diskutované hranice 20 % podpory voličů. Trend se podařilo udržet jak ve volbách parlamentních v červnu letošního roku, tak i v letošních komunálních volbách. Nemáme tedy zapotřebí, pokud to nevyžaduje vnitřní situace KSČM, zaměstnávat členskou základnu prací dovnitř strany, ale měli bychom ji motivovat právě k vnější politické aktivitě a usilovat k oslovení dalších občanů státu, kteří o naší práci nemají dostatečně dobré a objektivní informace.
Proto nebudu zpochybňovat podle mne dostačující demokraticky přijatá rozhodnutí kolektivních orgánů KSČM a navrhovat vnitrostranické referendum tam, kde nejde přímo o vnitřní záležitosti KSČM, ale jde o otázku celospolečenskou, na kterou musíme reagovat vůči veřejnosti, nikoli vůči členské základně.
Haló noviny, 3. prosince 2002