Před několika desítkami hodin jsme vstoupili do nového roku 2003. S pocitem klidu a rodinné pohody, jež přinesly vánoční svátky, spřádáme plány na následujících dvanáct měsíců. Do těchto úvah se nejen politikům, ale i prostým lidem musí zákonitě vkrádat otázka: bude válka, nebo mír? Vtrhne hegemon světové síly, pýchy a moci do Iráku? A jaké budou následky této agrese? Co přinese možná destabilizace Středního východu? Otázek mnoho, odpovědí minimálně.
Jedna ovšem existuje. Bude-li válka, dotkne se bezesporu i České republiky. Jako komunisté a zároveň marxisté bychom neměli tato fakta jen suše konstatovat, ale naopak jasně pojmenovat příčiny takového vývoje. Takže. Někdy se říká, že je svoboda slova. Ale než se najdou slova pravdy, trvá to většinou velmi dlouho, neboť nad těmito slovy bývá často nános ideologického balastu, polopravd a silného antikomunismu.
Je-li tedy dnes svět na prahu další války, budiž jasně řečeno: je to mimo jiné i kvůli neexistenci světové socialistické soustavy. Tato soustava, světové mírové hnutí a hnutí nezúčastněných úspěšně zadržovaly ve druhé polovině 20. století agresivní záměry USA a NATO. Především zásluhou socialistických zemí a mírových sil se v 70. a počátkem 80. let dařilo do mezinárodní politiky vnášet nové prvky založené na mírovém soužití. Úspěchem tohoto hnutí byl helsinský proces.
Hnutí nezúčastněných, v němž dlouhodobě hrála vedoucí roli i socialistická Jugoslávie, vytvořilo tak v bipolárním světě třetí pevný bod, který byl zárukou větší mírové stability. Uskutečnění Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v roce 1975 a podpis jejího Závěrečného aktu 35 hlavami států bylo aktem inspirujícím i dnešek, protože jeho hlavní zásady jsou stále mimořádně aktuální. Nebo snad už je naplněna zásada, aby národy mohly žít v trvalém míru, bez ohrožení a útoků na jejich bezpečnost? Je snad již proces uvolňování napětí nepřetržitý, existuje spojení mezi mírem a bezpečností v Evropě a v celém světě? Je realitou plná podpora základních práv, ekonomického a sociálního pokroku a blahobytu všech národů? Soudný člověk ví, že odpovědi na tyto otázky bohužel chybí i na prahu nového tisíciletí. Speciálně s ohledem na Spojené státy americké je dodnes aktuální i rezoluce Valného shromáždění OSN "O nepřípustnosti hegemonismu v mezinárodních vztazích", která byla schválena v roce 1979 na popud SSSR. Hegemonismus v mezinárodních vztazích je - jak známo - založen na mylném přesvědčení vládnoucích kruhů té či oné země o její "výjimečnosti" a následně jejím "právu" vládnout cizím zemím. Krystalicky čistými nositeli politiky hegemonismu jsou dnes právě Američané. Především vojensko-průmyslový komplex USA vyhlásil už dávno svou vlastní variantu hegemonismu zastrašování, kterou naprosto bezskrupulózně provádí. Malý historický exkurz nám nemůže zabránit návratu do současnosti a zejména do českých politických vod.
Pokud jsem výše zmínil, že bude-li válka v Iráku, dotkne se i naší malé země, existuje již dnes řada důkazů pro toto tvrzení. Fakt, že jsme ochotni splnit strýčkovi Samovi to, co mu na očích uvidíme, potvrzují představitelé naší vlády. Především premiér Vladimír Špidla a jeho ministr obrany Jaroslav Tvrdík dělají americkému ministru obrany Rumsfeldovi opravdovou radost. Jak oba naznačili na nedávném setkání Severoatlantického paktu v Praze, na Irák půjdeme v případě potřeby málem s radostí větší než Švejk na Bělehrad. Co to bude stát daňové poplatníky a jakým způsobem tím otevřeme svoji zemi pro možný teroristický atak ze strany islámských fundamentalistů, členové sociálnědemokratického kabinetu nedomýšlí. A navíc. Český právní řád stále obsahuje zákon na ochranu míru, přijatý 20. prosince 1950 a novelizovaný o jedenáct let později. Ten v paragrafu 1 praví: "Kdo se pokusí rozrušit mírové soužití národů tím, že jakýmkoliv způsobem podněcuje k válce, válku propaguje anebo válečnou propagandu jinak podporuje, dopouští se trestného činu proti míru". Do jaké míry již dnes někteří čeští politici vyhovují tomuto paragrafu, ponechám na jiných. Pouze dodám, že zmíněný zákon umožňuje - v případě použití - zajistit klidnou celu na Borech po řadu let.
Takže nezapomínejme. Česká republika je na prahu druhé dekády své existence. Po loňském supervolebním roce nás letos čeká především referendum o vstupu do EU, v němž by měli všichni občané na základě naprosto objektivního předložení kladů i záporů našeho členství v evropské rodině stále ještě národních států, rozhodnout. K tomu všemu je v době, kdy se svět stále více dostává do područí hegemonie USA, agresivního paktu NATO a globalizace - tedy imperialismu posledního stádia - potřeba mír. V našich končinách žijeme v míru již 58 let. Takových údobí nebývá v dějinách mnoho. Proto přeji všem českým lidem dobré vůle na prahu nového roku 2003 mír, štěstí a klid.
Haló noviny, 3. ledna 2003