Vážení čtenáři,
odpusťte mi, že jsem nenašel vhodnější titulek pro své zamyšlení nad uplynulým rokem 2003, ale původně nevolební rok, a tedy doba, kdy bylo možné realizovat některé politické kroky naší strany ve vztahu k veřejnosti, tak i k členské základně, se změnil na rok nejtvrdších politických zápasů od roku 2000. Přestože stále platí více levicová orientace občanů našeho státu, směr, který udává vláda, je opačný, pod levicovými hesly stále doprava. Co však bylo pozitivní: jednak se konečně završila éra Václava Havla; z mého pohledu velmi neslavná. Byla to doba bourání, nikoli budování. Hovořil mnoho o ideálech a humanismu, ale činy byly na hony vzdáleny humanismu a místo míru stále hlásal humanitární bombardování , no fuj! Stalo se tak v případě Jugoslávie i těsně před svým odchodem podpisem mezinárodní výzvy, podporující imperiální politiku amerického prezidenta G. Bushe vůči Iráku, čímž značně poškodil zájmy našeho státu. Vždyť naše státní existence je přece založena na dodržování mezinárodního práva, jehož nejbytostnějším výrazem je Charta OSN. Je proto dobré, že už je pryč, žel někteří jeho pohrobci zde zůstali. Ano, mluvím o naší současné vládě, která se za poslední rok velmi vybarvila. Obě menší koaliční strany za aktivní podpory dnešního vedení ČSSD ovládly řízení naší společnosti. Voliči dali hlas změně a levici, díky Vladimíru Špidlovi a jeho věrným znovu směřujeme doprava.
Lidskost proti sobectví zůstala na smetišti mnoha volebních slibů současného vedení ČSSD, jak to denně potvrzuje růst počtu nezaměstnaných a zhoršující se mezilidské vztahy. Raději nehovořit o dnešní situaci v českém zdravotnictví a novém státním rozpočtu, prostě člověku tuhne krev v žilách z činnosti současné vlády. Každý den její existence je skutečnou pohromou pro tuto již tak těžce zkoušenou zemi.
Morální a politický bankrot vládnoucí české sociální demokracie výrazně změnil situaci na levicovém křídle naší politiky. Je to právě naše strana, která má teď obrovskou odpovědnost jak vrátit tvář a rehabilitovat levicovou politiku. O to důležitější bude náš sjezd v příštím roce. Tento sjezd by měl podle mého názoru prokázat, že zde existuje taková strana, která se nebojí odpovědnosti vyvést tuto zemi z krize. A vše, co svým voličům nabízí, to čestně plní a splní se všemi lidmi dobré vůle. Nemáme kouzelný proutek, který vše vyřeší, ale skutečný boj proti nezaměstnanosti, nastolení sociální solidarity a spravedlivosti - by měly být devízy našeho programu. Namísto spekulativního kramářského kapitalismu vybudovat spravedlivější sociálně-tržní společnost a pokračovat směrem k socialismu.
Z mezinárodněpolitického hlediska je naše středně velká evropská země ve velmi nebezpečném prostředí. Před rokem Praha hostila nejvyšší setkání státníků NATO, které je nám představováno jako záruka naší národní existence. Rok 2003 však prokázal neopodstatněnost resp. lživost těchto tvrzení. Současná americká vláda odhodila poslední ohledy na mezinárodní právo a dokonce i na své nejvýznamnější partnery v NATO, jako jsou Francie a Německo. Podle logiky imperiální politiky již nemá stálé spojence, ale pouze své stálé zájmy.
Jeden zahraniční komentátor úlohu NATO v dnešním světě charakterizoval jako takovou uklízečku USA . Záruky pro naši bezpečnost, vyplývající z tohoto paktu, jsou tedy natolik vágní a nejisté, závisející na vůli, spíše svévoli, současného amerického vedení, že jde spíše o záruky nebezpečnosti.
Je třeba poctivě a nahlas říci, že i pro nás jsou i nadále aktuální snahy, jako je vytvoření bezatomového pásma ve střední Evropě a Skandinávii. Toto pásmo by se mohlo prosadit v celoevropskou zónu bez zbraní atomových, ale i dalších zbraní hromadného ničení s garancí státních hranic a jejich teritoriální nedotknutelnosti. Při tom celoevropská bezpečnost musí být řešena na základě helsinského procesu, jehož předpokladem by mělo být zrušení paktu NATO.
Řeknete si, že desetimiliónová Česká republika současnou agresivní politiku Spojených států neovlivní. Ale měli bychom mít alespoň tolik odvahy a suverenity, abychom alespoň stáli důsledně stranou od hazardních vojenských dobrodružství USA, ale i od paktu NATO, do kterého většina našich občanů nikdy nechtěla. Jsem proto důsledně proti jakýmkoliv českým vojenským misím v zahraničí bez mandátu OSN.
Cílem české zahraniční politiky by mělo být i posílení role OSN a dodržování její Charty. Není možné připustit, aby válka se opět stala normálním prostředkem k vyřizování mezinárodních sporů. Milióny padlých v 1. a 2. světové válce jsou tragickým a varujícím mementem. Připadá mi to tak, že sama naše vláda chce prožít v Iráku svůj Vietnam.
Nový vývoj ve světě nás nutí znovu se podívat na myšlenku evropské integrace. Po referendu je rozhodnuto. Jako internacionální strana, která s voliči upřímně hovoří, jsme zároveň vyjádřili i naše obavy nikoli z integrace, ale z podmínek, za kterých má náš občan strádat, aby vytvořil dostatek prostředků pro bruselské byrokraty. Vždy jsem tvrdil, že musíme podmínky vstupu do EU dobře zkoumat a odmítat vše, co je nevýhodné pro občany naší republiky a přijímat jen to, co může vrátit alespoň část práv a svobod, které náš občan ztratil nástupem divokého kapitalismu v 90. letech. Tak jsme podpořili například Evropskou sociální chartu a odmítli nerovnoprávnost v zemědělství nebo pohybu pracovních sil, či vytváření dalších hranic mezi ČR a SR. Jsou dále oblasti jako například zavedení eura, ke kterému se naše vláda zavázala, a které v budoucnu, na rozdíl od některých současných členů EU, mohou mít velmi negativní důsledky pro život našich občanů, pokud na to nebudeme dostatečně připraveni. V tomto směru jsou zkušenosti Německa - jeho východních zemí, pro nás varující. Na druhou stranu snaha Evropské unie vytvořit faktickou či alespoň morální protiváhu jednostrannému přístupu USA ke světu je nám také blízká. Současně však zdůrazňuji, že dnešní Evropská unie i po rozšíření není celá Evropa, a že jsou zde i další státy, jako i Rusko, spolupráci se kterými budeme podporovat. Naše koncepce působení v EU však musí být založena na tom českém - masarykovském - já pán, ty pán . Veškerá důležitá rozhodnutí, týkající se našich občanů, musejí být učiněna v referendu, včetně návrhu evropské ústavy.
Přestože jsem se chtěl zamyslet nad uplynulým rokem, každá myšlenka nakonec směřovala do roku 2004, který bude velmi náročný a věřím, že se nám podaří sjednotit vedení levicové politiky v ČR ve prospěch našich občanů a zájmu naší země. Ale nakonec k tomu ohlédnutí slouží, aby člověk věděl kam má dále jít. Přeji vše nejlepší, zdraví a štěstí v celém roce 2004.
Haló noviny, 31. prosince 2003