Pravidelně, když je sdělen průzkum veřejného mínění, jsem dotazován, co tomu říkám. A tak neúnavně opakuji, že průzkum není výsledek voleb a že ho nelze přeceňovat ani podceňovat. Zároveň jsem nešťastný z toho, že okolo sebe slyším z jedné strany zhruba toto: "Tak jsme jim to zase natřeli. Už delší dobu se nám socani dívají na záda. Však my jim ještě ukážeme. Se socdemokratickými zrádci a pravicovými oportunisty se nikdy nikam nedostaneme, protože, když dojde na lámání chleba, zradí jako obvykle. Pojďme, vyhrajeme sami, program máme mimořádně sličný, my je vlastně ani nepotřebujeme." A z druhé se třeba ozývá: "Ty komanče je třeba zlikvidovat. Pokud jasně neřekneme, že je vůbec neznáme a znát nechceme, společnost nám nebude věřit a nenajdeme na pravici seriózního politického partnera. Vzpomeňte si kolikrát s námi od roku 1921 zametli, a kolikrát jsme jim to umožnili. Spoluprací s komunisty bychom se zdiskreditovali. Ať žije Bohumín!"
Abych pravdu řekl, někdy si pak připadám jako v mateřské škole. Ti, kteří k sobě mají objektivně nejblíže a mohli by mít společně významné slovo v našem politickém systému a pravděpodobně by efektivně prosazovali politické a společenské priority, o kterých oba tvrdí, že jsou jim společné, věnují daleko více času a úsilí k dokazování, že s tím druhým nemají ale vůbec nic společného. A někteří tuto dovednost ovládají skutečně mistrně. V této souvislosti mne přímo fascinuje, jak s lehkým srdcem se ve všech sdělovacích prostředcích, ale nejen tam, daří podsouvat: česká levice = ČSSD + KSČM. Ale to přece vůbec není pravda. Tak jednoduché to není. Členové politických stran i nečlenové, prostě všichni, kdo věří, že "všichni dohromady uděláme moc" - to je česká levice! Každý, kdo odmítá primitivní individualismus, kdo uznává ohleduplnost, nesobeckost, solidaritu, kdo si uvědomuje, že životní prostředí buď budeme chránit, nebo nebude chránit co, kdo pochopil, že ve vztahu k mocným (zejména ekonomicky) buď budeme táhnout za jeden provaz (např. odbory), nebo spláčeme nad výdělkem.
Ve třicátých letech, kdy tento historický spor došel do stadia, že nebylo větších nepřátel na této planetě než "komouši a socani", a fašismus se začal dosti úspěšně roztahovat, byli to především čs. komunisté a Jiří Dimitrov, kdo přesvědčili páně Stalina a celou Kominternu, že tudy už cesta nevede a že je nejvyšší čas začít myslet a brát věci vážně a prosadili tváří v tvář fašismu myšlenku "Lidové fronty" - tedy, že je zle a měli bychom něco udělat. Poté bylo výsledkem na domácím kolbišti například to, že KSČ opustila tezi, že "tato republika není naší republikou", a umožnili zvolení Edvarda Beneše prezidentem ČSR proti (do té doby) jistému fašizujícímu vítězi podporovanému z Němec. Odpusťte mi tu historizující reminiscenci. Ale je potřebná, protože od 1. května tohoto roku bude všechno trochu jinak. Někteří budou v euforii, že jsme se konečně posunuli, ale také budeme trochu zděšení, co že se to stalo, a proč jsme museli tu naši fabričku zavřít. Možná, že se budeme všichni i bát co dál.
Nezbývá nic jiného než začít přemýšlet, že už nepůjde jen o to, kdo s kým o čem pro koho na českém písku, ale že to hřiště je mnohonásobně větší. A když nebudeme schopni se domluvit nebo se alespoň respektovat na "malém, ale našem" pískovišti, budeme k smíchu v unijním měřítku. Přitom jde dnes především o to, abychom si my všichni, kdo patříme objektivně k levici, uvědomili, že globalizace, likvidace životního prostředí, nadřazování peněz nad morálku a míru zisku nad etiku, ignorování příšerných podmínek, ve kterých žije většina lidí na této planetě, a další hrůzy jsou stejně nebezpečné jako fašismus 30. let. Nakonec vojenská dobrodružství USA a NATO a jejich odůvodnění nápadně připomínají právě tuto dobu. A je naší odpovědností vytvořit něco podobného např. Frontu solidarity a nenechat v nás zvítězit "malost". Nicméně: jakkoli se mi nelíbily podmínky vstupu do EU, od 1. května jsme tam a je nutno, aby nejen KSČM a celá česká levice v tomto smyslu neudělala ostudu a ukázala, že není zapšklá a z vlastní minulosti se dokázala poučit. Uvidíme, kdo bude hrát jakou roli ve sjednocené evropské levici a kdo se od ní bude distancovat a křičet: "Ať žije Bohumín" nebo taky "Pryč s oportunisty".
(Autor je místopředsedou Sněmovny za KSČM)
Právo, 28. 1. 2004