V uplynulých dnech jsme byli svědky několika slovních přestřelek prostřednictvím médií, která jindy o KSČM příliš dobře nepíší. Přispěly k tomu i zbytečně unáhlené reakce na jedno jájíčkovské vyjádření v Právu. Jsem přesvědčen, že mnohem lépe se věci řeší při jednání než při dopisování si. Ale když už se nám zvyšují preference, proč je vlastním přičiněním také nesnížit. Je asi pravda, že výsledky KSČM, její vliv ve společnosti, trvalý růst preferencí, důvěra obyvatel, potažmo voličů, kterých přibývá, nejsou tak úplnou náhodou.
Troufám si tvrdit, že mimořádně důležitými součástmi tohoto stavu je trpělivá práce funkcionářů, členů, ale i voličů strany. Důsledné zastávání zájmů těch, kteří se živí svýma rukama a také jen svou hlavou.
Dalšími předpoklady dosaženého jsou dle mého názoru hodnoty jako jednota, chcete-li tahání za jeden provaz, důslednost v prosazování našeho programu a vnitrostranická demokracie, která umožnila řešení celé řady problémů a nastavila ve straně situaci, kdy se neštěká (neštěkalo), máme-li různé názory, ale hledá se názor co možná společný.
Z tohoto pohledu považuji za jeden z klíčových úkolů blížícího se sjezdu strany to, jak dalece se podaří docílit posílení vlivu našich názorů a naplňování přijatého programu. Představa budoucnosti se KSČM v české společnosti, ale i na úrovni evropské levice nedá prosadit hádkou nebo cestou usnesení, ale na základě správného formulování společného cíle. Nevím, jestli máme málo společných jednání, abychom si museli hledání společného cíle formulovat pomocí novinových článků.
Zde asi leží klíčová odpovědnost delegátů nadcházejícího sjezdu KSČM, zda dokážeme sehrát očekávanou roli, správně formulovat potřeby občanů u nás i v integrující se Evropě.
Haló noviny, 21. února 2004