S úpornou pravidelností se nám vrací otázka, jakým právem se vyjadřujeme k situaci v jiných částech světa, nerozumíme-li odlišnostem kulturním, náboženským, historickým. A proč se zajímáme o země vzdálené, když je tolik problémů domácích.
Domnívám se, že to bylo mnohokrát řečeno i napsáno, ale asi je třeba to připomínat znovu.
Tak tedy vyjadřujeme-li se ke stavu lidských práv ve světě, vyplývá to z jejich univerzální podstaty.
Všichni přece víme či umíme si představit, jaká je bolest nevyspalého, zmláceného a vyhladovělého vězně, že useknutá ruka je neštěstím v Africe i v Americe, že psychické vydírání příbuzných či nucené práce jsou zlem v Asii stejně jako v Evropě.
Toto myšlení se stalo základem textů, na nichž všechny civilizační okruhy stojí, jimž věří a od nichž se nesmí odchylovat ani praktická politika. Nejde tedy o rozdíly kulturní, historické či náboženské, jak nás osočují nejrůznější světoví diktátoři, když poukazují na své specifické cesty.
Takové odlišnosti je naopak nutné v globalizujícím se světě chránit. Pro základní práva člověka však žádná taková specifika neplatí.
V historii se mnohokrát měnily hranice státních útvarů, společenské řády i politické systémy, avšak podstata těchto práv nikoli.
Nepřehlížíme ani problémy ve vlastních zemích, ale svým zájmem pomáháme ve stejné chvíli přežít těm, jejichž zoufalá situace se s problémy v demokratické a prosperující zemi nedá vůbec srovnat.
Věříme navíc, že starostí o jiné kultivujeme myšlení vlastní. Proto požadujeme, aby respekt k základním lidským právům byl všeobecně sdíleným minimem, a pakliže není a míst, kde jsou porušována, je stále mnoho - nemůžeme ve svém úsilí povolit, byť by to bylo na opačné straně zeměkoule. A právě proto se v těchto dnech v Praze sešla řada významných a vlivných osobností, aby daly najevo postoj alespoň k jednomu z nich - ke Castrově Kubě.
Autor, spisovatel a dramatik, je bývalý prezident České republiky
MF DNES, 17. 9. 2004