Věda, věda, třikrát běda, říká jeden nápis v legendárním divadle Semafor. My naopak podporujeme názor, že věda musí sloužit lidem, všem, bez rozdílu. Ale bohužel věda je prokazatelně zneužívána a používána tam, kde se to hodí světovému kapitálu.
Je zřetelné, jak nerovnoměrně se věda vyvíjí. Některé obory, hlavně ty, které mají vztah s obchodem energií, ropným průmyslem, pohonnými hmotami, se zbraněmi, s omamnými látkami zažívají svůj zenit. Samozřejmě také informatika a elektronika, jenž umožňují rychlejší přenos informací, a tak dovolují získat lepší pozici na trhu, náskok před konkurentem. Jiné vědní obory naopak skomírají na periferii. Kupodivu tempo růstu životní úrovně se ani zdaleka nepřibližuje nárůstu úrovně lidského poznání. Obyčejní lidé nemají kratší pracovní dobu, ani lepší odměny, ani více volného času, nejsou ani zdravější. Ba naopak. Svůj boom prožívá několik desetiletí i psychologie a tzv. kulturní anthropologie, a to hlavně v USA (nejvíc peněz na poli vědy teče do výzkumu vesmíru a na druhém místě jsou humanitní vědy). Jedná se o vědy na první pohled nevinné, ale jejich aplikované formy se zabývají hlavně možnostmi manipulace s lidským myšlením a chováním.
Psychologie zažila první etapu svého prudkého rozvoje již po první světové válce, kdy vídeňská škola (Sigmund Freud a jeho následovníci) zkoumala fakt, že některé části lidského mozku fungují nezávisle na vůli jedince a jsou jí neovlivnitelné. Za druhé světové války bylo prakticky vyzkoušeno, jakou sílu má informace a jak je možné ovlivnit myšlení, uvažování a následně chování mas. V 50. letech pak probíhalo bádání na poli těchto neovlivnitelných lidských vlastností. Jedním z průkopníků tohoto nekontrolovatelného živočišného chování byl antropolog Desmond Morris. Na pole pak nastupuje tzv. behavioralistika (věda o lidském chování, z anglického to behave - chovat se). Dnes jsou tyto vědy propracovány dokonale a jejich výsledky jsou úspěšně využívány v politice a marketingu. Poznatků těchto věd používají např. imagemakers při přípravě politiků na vystoupení. (George W. Bush, pokud má přesvědčit masy o nutnosti války, chce ukázat svou prestiž, moc a význam, má na sobě oblek a kravatu, mluví velmi jasně, zřetelně a často se dívá směrem k posluchačům. Pokud chce zdůvodnit zabíjení nevinných, předstupuje před nás ve svetru a sportovních kalhotách, s plachým úsměvem, aby vypadal jako jeden z nás, vzbudil naše sympatie a solidaritu. Koneckonců dělá jen svou práci.) V marketingu jsou poznatky psychologie využívány v reklamních kampaních a ve způsobu jednání se zákazníky, spolupracovníky a podřízenými.
Otázka zní, je-li možné se těmto útokům, trikům a manipulacím bránit. Jistěže ano. Pokud známe zbraně, které jsou proti nám používány, máme napůl vyhráno. Jako děcko, které ví, že čert a Mikuláš jsou převlečený tatínek a soused. Bylo dokázáno, že lidské chování ovlivňuje sedm základních vrozených tendencí - odplata, odpovědnost a spolehlivost, společenské potvrzení, sympatie, prestiž a moc, nedostatek, opakování.
Co mohu získat a jak, co za to a za všechno se platí. Tato tendence se projevuje u všech společenských tvorů, také u člověka. Je hojně využívána hlavně humanitárními organizacemi nebo firmami, které dávají vzorky zboží nebo první službu zadarmo.
Jsem odpovědný za následky svého výběru. Důležitou tendencí v lidské společnosti je spolehlivost, být anebo zdát se spolehlivý. Tato technika se snaží zavázat si jednotlivce k odpovědnosti. Např., pokud jste volili sociální demokracii, jste nuceni přijmout všechny její postupy a kroky. Pokud se vaše země účastní války, jste povinni ji podpořit, i když nesouhlasíte. Společnost to od vás očekává, přece byste nezklamali.
Je to jeden ze základních faktorů důležitých pro lidská rozhodnutí. Lidé se často rozhodují tak, že pozorují a sledují, co dělají ostatní. To co dělá větší počet lidí, zdá se být potvrzené, vyzkoušené, fungující, tedy správné. Psychologové provedli zajímavý pokus v ulicích New Yorku. Jedná se o poměrně otřepaný kanadský žertík. Postavili jednoho svého spolupracovníka na chodník s příkazem, aby koukal nahoru na oblohu, kde ale nebylo nic zajímavého. Ani necelá 4 % kolemjdoucích se pokusila o totéž. V druhé fázi pokusu stála na chodníku skupina pěti tupě zírajících do nebe. Podařilo se jim během chvilky skupinu zčtyřnásobit, a po jejich boku stálo za chvíli už celých 18 % chodců. Poté obrátilo své experimentální zraky k obloze 15 osob. Jejich úspěšnost byla 40% a dokázali takřka zablokovat chodník.
jsou dalšími základními charakteristikami lidského chování. Je prokázáno, že lidé snadněji odpovídají ano tomu, ke komu cítí sympatie. Příkladem je jedna firma, která prodávala své výrobky, obyčejné plastické misky, s ohromným úspěchem právě v oblastech, kde jejich reprezentantem byl člověk v dané společnosti známý a oblíbený. Co se ale děje, pokud jde o člověka neznámého konkrétní skupině. Nastupuje další faktor - pohlednost. Tato hraje roli i tehdy, kdy adresát sám nepřipouští, že na něho tento faktor působí. Pokud nefunguje ani tato metoda, nastupuje lichocení. Pokud ani to nenalezne živnou půdu, těžkým dělostřelectvem je tendence ke spolupráci. Např. banka vám naúčtovala příliš vysoký poplatek za účet, zpozdili jste se poněkud se splátkou, a tak si finanční ústav naúčtoval lichvářský úrok a penále z prodlení. Popadli jste papír a vyrazili jste vyřídit si to s bankou z očí do očí. To si přece nedáte líbit. Ale ouha, za přepážkou sedí soused pan Novák a usmívá se na vás od ucha k uchu. Kývnete mu na pozdrav a hrnete se raději tam, kde nikoho neznáte, ale úřednice je velmi upravená, štíhlá mladá dáma. Tak té se také vynadat nedá. Ale ten proklatý účet je nekřesťansky vysoký. Vrhnete se rovnou k vedoucímu oddělení se svou stížností. Vyslechne vás a počne vysvětlovat, že musíte chápat svou odpovědnost za své chování (tendence 2) a že jste velmi vážený, spolehlivý občan, který chápe, že za vše se musí platit (tendence 1 a 4) a že jste koneckonců podepsal smlouvu a tam je vše řečeno. Ale přese všechno vám znovu zdůrazní, že jste velmi vážený zákazník banky, s nímž nejsou nikdy problémy. To vše uznáváte, ale když ten účet předčil vaše možnosti. Prostě to nevzdáváte. Tak dojde na fázi spolupráce . Proškolený manager s vámi nakonec trpně souhlasí. Sdělí vám, že máte pravdu, že by vám snad ani tolik nepočítal, ale že nemůže nic dělat, protože je jen úředník a musí se zodpovídat nahoře. Kdyby mu přišla kontrola, tak by ho kvůli těm pár stovkám vyhodili. Přece jsme všichni na jedné lodi, vy také někde děláte a jste někomu odpovědný, máte své šéfy. A tak sbalíte svůj glejt a jdete domů, pan Novák vám mává na pozdrav, kráska ukazuje kolena a vy máte pocit, že to holt jinak nejde.
Tato metoda funguje nejlépe tam, kde cílová skupina příliš neanalyzuje a slepě se podřizuje. Někdy dokonce stačí jen optické znaky a symboly prestiže, úspěšnosti a moci. Další zajímavý pokus nám říká, že pokud přes přechod pro chodce přecházel na červenou člověk ve středním věku, oblečený do perfektního obleku, následovalo ho o 350 % chodců více, než člověka v obyčejných šatech. U tohoto bodu záleží také na úrovni vzdělání. Dost možná vás nepřesvědčí, že ten nebo onen výrobek musíte mít, protože ho propaguje známý herec, ale pokud významný spisovatel vyjádří souhlas s imperialistickou válkou v Iráku, tak to s vámi možná pohne.
Jednou ze základních charakteristik lidského druhu je, že se stará o dostatek zásob a o překlenutí eventuálního období nedostatku. Této lidské vlastnosti využívají hojně super markety, zveřejňující různé nabídky s omezenou časovou platností. Další pokus ukázal, že když jedna dovozní společnost zveřejnila, že jistého zboží bude nedostatek, jejich prodej se zdvojnásobil, pokud byl tento údaj dokonce z jiného, zaručeně spolehlivého a nezávislého zdroje, prodej se až zešestinásobil. Dost možná vůbec nepotřebujete bačkory, protože je červen a máte další dva páry od minulých Vánoc, ale když vám hodili do schránky leták, že je zrovna teď mají v supermarketu za pouhou stovku. A když si k nim koupíte také krabici makarónů, tak dostanete zadarmo dijonskou hořčici. I přesto, že nic z toho nepotřebujete, ženete se do obchodu, protože se neví, kolik budou stát papuče v prosinci nebo za rok a navíc je k nim zadarmo ta hořčice. (tendence 1)
Další metodou je opakování. Pokud slyšíte a vidíte stále to samé, pohled na předmět nebo informace se pro vás stanou samozřejmostí. Možná si říkáte, že vás křečovitě se usmívající nalíčená reklamní matinka, hopsající po kuchyňce jako klícka, nepřesvědčí, že musíte koupit právě jogurt té které firmy, ale pokud vás budou bombardovat touto reklamou do nekonečna, pak až přijdete do obchodu, váš pohled automaticky spočine na tomto výrobku. Možná vám dá dost práce přesvědčit se, že bude lepší koupit jogurt místní mlékárny a ne nadnárodního kolosu. Pokud uvidíte na billboardech reklamu na jednu a tutéž značku aut, dost pravděpodobně se na auto půjdete alespoň podívat, i když jste měli naplánovanou koupi docela jiného vozu.
Určitě teď sami najdete další příklady ze svého okolí.
Reklamy, propaganda, přesvědčování, nikdy nevyužívají pouze jedné tendence, ale kombinují jich více. Navíc jejich autoři vždy přesně zkoumají tzv. cílovou skupinu, a poté metody, které na ni budou účinkovat. Výrobek určený mužům nižšího středního věku, vyšších příjmů, právě zakládajících rodinu, postupujících v kariéře, asi nebude proklamovat operní pěvkyně v důchodu, ale spíš mladá krásná modelka. Reklamy na výrobky pro děti se budou snažit ovlivnit hlavně maminky. Nerozumíte reklamě o ramkách, kilobitech, motherboardech a hardwarech? Nevadí! Vy firmu nezajímáte. Nejste v cílové skupině, technické charakteristiky by vás stejně nepřesvědčily. Podle jejich průzkumů si počítač nikdy nekoupíte, a když přece, tak pro vás technické parametry nebudou rozhodující.
Nezapomeňte, že za volebními kampaněmi velkých stran podporujících a podporovaných kapitálem, i za reklamními kampaněmi nadnárodních monopolů se skrývá celá armáda psychologů, antropologů, behavioralistů, sémantiků, sociologů a školených managerů, kteří sledují jeden jediný cíl: zmanipulovat naši nejsvatější svobodu - svobodu myšlení. Dost možná se nyní lépe ubráníte frontálním útokům na možnost svobodného rozhodování, anebo alespoň ušetříte pár kaček.
Přesto, že výdobytky vědy dovolují získávat stále větší a větší zisky nadnárodním kolosům, sami vědci jsou zpravidla velmi špatně ohodnoceni. Pedagogové na univerzitách, vysokých školách, zaměstnanci různých výzkumných ústavů (pokud jejich výzkum není bezprostředně spjat s ekonomickou činností) jsou často nuceni mít více zaměstnání a nebo pracovat neuvěřitelné přesčasy, aby zajistili jakousi přijatelnou životní úroveň svým rodinám. Apelováním na jejich etiku a zneužíváním jejich nadšení a lásky k poznání (tendence 2) získávají světoví imperialisté odpustky do pekel.
Haló noviny, 6. října 2003