Jedním z největších problémů reformy veřejných financí je například "jak mají produktivní občané uživit důchodce". Mnozí politici, členové vlády i analytici vám "vysypou z rukávu", kolik lidí v produktivním věku pracovalo na jednoho důchodce dříve, kolik nyní a kolik to bude za deset let. Úplná katastrofa. Do povědomí veřejnosti se tak prosazuje odpor k této vrstvě společnosti. Pravda je však úplně jiná - a nebudu ani hovořit o tom, že to, co dnes ještě máme (prodávané podniky a národní majetek, byty, komunikace atd.) je dílem generace, která je dnes v "důchodovém věku". Jako celek pracovala poctivě a produktivně a většinou i dnes ještě pomáhá těm mladým, svým dětem a vnukům. Příčinou toho, že je málo prostředků na důchody, nejsou oni. Je to především proto, že je vysoká nezaměstnanost (více než půl miliónu osob) a je o 700 tisíc méně pracujících než v roce 1989. Proto je menší mzdový fond, platy jsou nízké - a proto je i méně odvodů na sociální pojištění a tedy méně i na důchody. Tam je třeba vidět příčinu problémů a také v tom, proč v dnešním "ráji" se rodí polovina dětí ve srovnání s minulostí.
Problém starých a mladých, tedy věčný "generační problém" se však projevuje i v politické oblasti a není z toho vyloučena ani KSČM. Někteří funkcionáři ve svých vystoupeních začínají dělit členy strany na "staré" a "produktivní, tedy mladé". Ti starší jsou prý jakousi "přítěží", kazí politiku "moderní levicové strany" reprezentované "mladými". To je vskutku nesmyslné, nesprávné a pokud by to pokračovalo, vedlo by to ke smutným koncům. Tato poznámka, zamyšlení o tomto problému, je vyprovokována rozhovorem Jiřího Dolejše, místopředsedy ÚV KSČM, v Mladé frontě Dnes (1. února). Mohl bych si vybrat i řadu jiných, považuji však Jiřího Dolejše za zdatného a perspektivního funkcionáře a soudím, že je schopen vyvodit pro sebe závěry z neuváženého vystoupení (není konce světa). V tomto rozhovoru mimo jiné Jiří Dolejš o složení KSČM konstatuje: "ve stranické špičce je intelektuální dispozice větší. Ale občas se najde enkláva, která se ani za třináct let určitých stereotypů a slovníků nezbavila. Šedesát procent našich členů je nad sedmdesát let a od těch prostě nemůžeme čekat, že budou na spoustu věcí reagovat přemýšlením a ne jen nadávkami." Tak to se Jiřímu Dolejšovi nepodařilo. Především nelze generalizovat. "Nepřemýšliví" jsou i v mladé, střední i starší generaci. Pokud s nějakým názorem nesouhlasí (bez ohledu na věk autora), tak s ním má diskutovat, oponovat - ale konkrétně. Jinak to nemá smysl. Proč však právě v uvedeném deníku považoval za nutné uvádět, že 60 procent členů strany jsou oni "nepřemýšliví" - nevím. Navíc to není pravda. Jako člen ÚV a VV ÚV KSČM znám poslední oficiální čísla k 31. 12. 2001, podle kterých bylo nad 70 let 43,5 % členů strany. Není to však pouze o "věku" členů strany. Jde o podstatu politiky, o strategii. Většina členů strany, a i podstatná část celé společnosti, totiž nechápe převahu toho "dobrého", co se za 13 let u nás stalo. Soudruh Dolejš dává totiž "přednost svobodě" před "sociálními jistotami". Nevím proč. Program KSČM je i za svobodu i za sociální jistoty. Nepotřebuje to, co proklamuje Jiří Dolejš. "Pro levici je výzvou najít mix, kde by byly v souladu svobody i sociální jistoty." To však nemusíme hledat, to je podstatou našeho strategického cíle - socialismu. Nic na tom nemění deformace a chyby praxe v minulosti.
Haló noviny, 6. února 2003, v rubrice Poznamenáváme