Odsouzení Karla Hoffmanna a jeho nástup do vězení se staly záminkou pro rozpoutání nové vlny antikomunistické hysterie. O soudu nad Karlem Hoffmannem a výrokem sudu dnes nechci psát. Vše již bylo řečeno. Jde o právně vrcholně trapnou záležitost, která nám přinese pouze další mezinárodní ostudu a je ukázkou stavu našeho právního státu . Evidentně šlo o politický proces, jehož jednoznačným důkazem je právě ona hysterická antikomunistická kampaň. Tento proces, včetně jeho koncovky se stal záminkou (jsem přesvědčen, že plánovanou), jako jeden z mála produktů nesmyslného Úřadu pro dokumentaci zločinů komunismu.
Nesmyslného proto, že již sám název tohoto úřadu je projevem věcné ubohosti. Nikdo totiž ještě ani slovem neformuloval zločiny komunismu , tedy světonázoru, učení o jedné, skutečně humanistické a demokratické, sociálně spravedlivé společenské formaci nebo zřízení. Kde je v marxismu, jako v teoretickém základu komunismu a jeho první etapy socialismu, nějaká zločinnost? Nebudu to rozvádět, protože to nestojí za to. Jednou jsem o tom diskutoval s prvním šéfem tohoto úřadu Václavem Bendou a současně o tom, co je to ten bolševismus v současné době. Byl tím velmi zaskočen a k žádnému srozumitelnému vysvětlení nedospěl. Ono se skutečně podařilo značně ovlivnit veřejnost, a tak zločiny komunismu se již často beru za samozřejmost a nikdo se nesnaží vysvětlovat věcný obsah tohoto nehorázného tvrzení, což často vede k rovnítku mezi komunismem a fašismem a podobně. Je rovněž zajímavé, že když v minulém režimu došlo k narušení zákonnosti, chcete-li k zločinu, který spáchal nějaký jednotlivec nebo skupina, vždy se to dnes automaticky prohlašuje za zločin komunismu. Když se běžně taková věc stane v kapitalistické zemi (viz například týrání a likvidace iráckých vězňů silami USA) nikdo nekonstatuje, že je to zločin kapitalismu. Přitom zejména v USA ekonomická síla a blahobyt mají ve svém základu genocidu původního obyvatelstva a desítky milionů mrtvých Afričanů, kteří jako otroci byli přiváženi do Ameriky. Vůbec je snaha pojem kapitalismus nepoužívat. I u nás se po roce 1989 hovořilo pouze o tržním hospodářství někdy s přívlastkem sociální a ekologický. Nemýlím-li se, Václav Klaus až asi po třech letech konstatoval, že u nás provádíme demontáž socialismu a budujeme kapitalismus . Proč to všechno a proč je tomu tak? Vysvětlení je v podstatě jednoduché. Představitelé budování kapitalismu u nás (pravicové strany a vedení soc. dem.) si zcela zřetelně uvědomují, že jejich jediným a reálným protivníkem je KSČM, která se stabilně drží svého programu přechodu k sociálně spravedlivé společnosti - k socialismu. Je to v současné době jediná reálná alternativa dalšího vývoje české společnosti a státu, je to cesta od zhoubného kapitalismu (který reálně vede k zániku civilizace) k socialismu. Proto se soustavně a cílevědomě vede boj proti komunismu a proti KSČM. Bylo by velkou chybou tuto antikomunistickou kampaň podceňovat. Tím více, že si musíme uvědomit i slabá místa ve své politice. Například nemáme dostatečně zpracované hodnocení vývoje Československa a činnosti KSČ do roku 1989. Je to sice zdůvodnitelné a pochopitelné, ale je třeba zintenzivnit práce na tomto úkolu. Zatím je v tom mnoho různých subjektivních názorů. Například o podstatě událostí takzvaného Pražského jara v roce 1968 a v souvislosti s tím i vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČR. Jistě. Řešení nemělo být vojenské, ale politické. Byla to tragická událost pro mezinárodní dělnické hnutí. Ale základní příčinou byly chyby Dubčekova vedení strany. Vývoj spěl k tomu, že rok 1968-1969 mohl být rokem 1989. To pouze jako příklad toho, o čem máme přemýšlet a z čeho si musíme vyvodit závěry i pro současnou politiku. Dalším neodkladným úkolem je konkretizovat stručně, věcně a srozumitelně závěry posledního sjezdu KSČM pro současnou etapu vývoje a vypracování konkrétní představy o našem strategickém cíli - socialismu, jak to sjezd stanovil.
Haló noviny, 13. srpna 2004