Tak zní titulek Práva na první pondělní stránce těchto novin. Nejen Právo, ale všechny parlamentní strany (pravicové i sociální demokracie) měly jediné přání: KSČM se musí reformovat, tedy vzdát se svých socialistických idejí a v podstatě se maximálně přiblížit pravicové politice současné české sociální demokracie. Nestalo se tak a v táboře nepříznivců KSČM nastalo obrovské rozčarování. KSČM na svém VI. sjezdu v Českých Budějovicích nezměnila svůj strategický cíl - sociálně spravedlivou, tedy socialistickou společnost. Nepřijala žádný nový program strany pro budoucnost. Nebylo to potřebné, protože zásadní principy svého dosavadního programu nemusí a nemůže měnit. Přijala programový dokument Naděje pro Českou republiku, který vytyčuje základní úkoly KSČM pro nejbližší léta, tedy do příštího VII. sjezdu KSČM. V tomto období si nestaví za bezprostřední cíl přechod k socialistické společnosti, protože k tomu situace ještě nenazrála. Nestaví si tedy za cíl vstup do vlády za každou cenu.
Za svou povinnost pro toto období považuje maximální snížení nepříznivých dopadů transformační kapitalistické politiky na většinu obyvatelstva a vytváření předpokladů pro pozdější přechod k socialismu. Znamená to současně maximálně rozšířit politický vliv KSČM, především zvýšením počtu poslanců a senátorů v Parlamentu ČR a v zastupitelstvech všech stupňů. S tím bezprostředně souvisí i úkol pro nejbližší volby: získat co největší počet poslanců do Evropského parlamentu. Mohu, jako delegát sjezdu, s uspokojením konstatovat, že v těchto zásadních otázkách byl sjezd jednotný a bez sebemenších pochybností. To považuji za nejvýznamnější výsledek sjezdového sněmování, jehož celkový průběh byl velmi důstojný a plně odpovídal postavení druhé nejsilnější strany (podle současných volebních preferencí).
Změna programu, strategických cílů - to bylo přání protivníků KSČM, kteří nadále prohlašují KSČM za nedemokratickou, extremistickou a za stranu bez koaličního potenciálu. Opak je však pravdou. KSČM je ve své politice, i podle vnitrostranických poměrů, v současné době nejdemokratičtější stranou v České republice. Jednání VI. sjezdu bylo zcela otevřené pro novináře. Nic se nevařilo pod pokličkou. To je v naší politické praxi zcela neobvyklé a nedává to prostor pro nějaké fantastické spekulace novinářů a komentátorů. Ukázalo to současně zcela otevřeně, že v KSČM existuje skutečná pluralita názorů. Kdo chtěl, mohl svobodně vyjádřit názor odlišný od předložených oficiálních dokumentů. Delegáti sjezdu toho plně využili. O výsledku vždy demokraticky rozhodlo hlasování, rozhodla většina.
Není třeba skrývat, že ne všichni účastníci sjezdu zvládli výsledky sjezdu a volby do nejvyšších funkcí bez problémů. Je mi například líto, že to nezvládl ani Miloslav Ransdorf a například v rozhovoru pro Lidové noviny v pondělí po sjezdu opět volá po změně strategie KSČM atd. Pokračuje v uplatňování svých prognostických zkušeností, že při jeho zvolení za předsedu KSČM by strana mohla vyhrát volby a rozhodovat o složení vlády. Toto prognostické předvídání se nikdy nesplní, a tak nebude ani možné posoudit, zda Ransdorf měl, nebo neměl pravdu. Věřím, že Míla ochladne a nadále se bude věnovat úkolům lídra ve volbách do Evropského parlamentu, kde - podle mého názoru - může pro ČR a KSČM vykonat velký kus záslužné práce. VI. sjezd skončil, čeká nás velká práce na realizaci jeho závěrů.
Haló noviny, 18. května 2004