Za necelé tři týdny budou volby do Evropského parlamentu. Nezdá se, že by tím stát nebo dokonce veřejnost žily. Podobné je to i ve starých zemích EU. Není se co divit. Občanům je toto téma jaksi vzdálené, programové dokumenty jsou příliš všeobecné. Žádná strana jim nemůže předložit konkrétní, věrohodný program, protože její zastoupení (i při volebním vítězství v domácím státě) nikdy nemůže být většinové, převládající. Proto je již tradičně účast ve volbách do Evropského parlamentu velmi nízká. U nás je situace přece jenom jiná. Jsme členy Evropské unie necelý měsíc, zatím se nestalo nic ani hrozného, ani krásného. Volit se do EP bude poprvé a tak jisté očekávání tu je a snad i zájem je větší.
Nejhorší to mají strany vládní koalice v čele se sociální demokracií. Vláda splnila svou prioritu - vstup do Evropské unie, ale před referendem i nyní již vystřílela všechny argumenty a zejména sliby, jak se nám bude po vstupu do EU dobře dařit. Občané se však naopak dovídají, co všechno vláda dojednala a nedojednala a jak již mnohé slibované neplatí (například volný pohyb pracovních sil).
Opozice to má z tohoto hlediska trochu lehčí. ODS sice už při referendu doporučovala hlasovat ano, ale má trvale mnoho kritických připomínek. Navíc nadstranický prezident je v tomto směru trvale hlavním mluvčím ODS. Nejsprávnějším a i dnes použitelným je stanovisko k referendu KSČM. Prohlásila a prohlašuje i dnes, že je pro integraci Evropy, ve smyslu rovnoprávné, mírové a hospodářské spolupráce. Nedoporučila v referendu hlasovat pro vstup do EU za tehdy vládou vyjednaných podmínek a při neznalosti budoucí podoby EU. Obojí platí i dnes a ukázalo se jako velmi prozíravé. Dnes již v EU jsme, kandidáti za KSČM mají program, co budou v EU prosazovat. Jak z hlediska podmínek, tak i z hlediska konečné podoby euroústavy . Projevuje se to vše i v doposud známých preferencích stran. Podle posledního průzkumu agentury STEM by ve volbách ODS z 24 poslanců získala 12, KSČM 5, ČSSD 4, KDU-ČSL 2, Nezávislí (Železný) 1.
Skutečný výsledek se jistě bude lišit, ale určitou tendenci to měsíc před volbami naznačuje. Především je třeba si uvědomit, že v Evropské unii je již odzvoněno politice sociálního státu. Na základě stagnace ekonomiky se postupně likvidují sociální vymoženosti. Zpřísňuje se poskytování sociálních příspěvků, zvyšuje se spoluúčast ve zdravotnictví a vzdělávání, připravují a realizují se reformy důchodového systému. A je to stejné v zemích, kde vládnou pravicové nebo takzvané levicové politické strany. Plně se to projevuje i v posledních prohlášeních předsedy České sociální demokracie a premiéra současné koaliční vlády České republiky Vladimíra Špidly. Minulý týden ve své přednášce s názvem Strategie ČR v rámci Evropské unie v pražském hotelu Hoffmeister podle tiskových informací uvedl, že Česko chce podporovat liberálně sociální koncept Evropské unie. To znamená, že v politické praxi se Špidla vzdává myšlenky sociálního státu a připojuje se k liberální, tedy kapitalistické politice současných vedoucích sil v Evropské unii. Jde i dál a konstatuje, že v současném globalizovaném světě musí být národní státy nahrazeny nadnárodními celky, aby obstály. Kde jsou sliby vlády před referendem, že po vstupu do Evropské unie budeme plně suverénním státem? To všechno odvál čas...
Jedinou levicovou stranou v České republice je KSČM. Proto je nezbytné, aby všichni levicově, sociálně orientovaní občané volili za poslance do Evropského parlamentu kandidáty KSČM. Je tomu tak proto, že KSČM jediná představuje skutečně levicovou stranu a proto má šanci získat ve volbách do Evropského parlamentu velmi významné postavení za Českou republiku. Tím by byly posíleny i celkové síly levice v tomto parlamentu. Je to tedy jediná šance, jak v Evropském parlamentu prosazovat sociální potřeby občanů a zajistit suverenitu (i když okleštěnou) České republiky.
Haló noviny, 26. května 2004