Současná doba, její zpětný chod ke kapitalismu v ČR, jakož i pokračující tendence světového kapitálu o úplné ovládnutí planety, vyvolává potřebu znovu si ozřejmit jak klasikové marxismu chápali dějiny, jak analyzovali do své doby poslední jejich fázi - kapitalismus. Jaké místo v dějinách mu přisuzovali. A také, jak se dívali na možnosti věcné podoby socialismu. A jaká je role strany?
Názory - jak to bývá - se diferencují. V českém pravicovém pojetí je návrat ke kapitalismu vydáván za historický pokrok. Dokonce je označován za nejpřirozenější, a tedy konečné uspořádání lidské společnosti, za její jedině možné demokratické řešení. Chápeme-li demokracii v její nejvlastnější podobě, pak je to způsob vládnutí, a tedy v tomto případě vládnutí kapitálu. Každé jiné řešení je pokládáno (a to i demokratické řešení v nejširším slova smyslu!) za slepou uličku ve vývoji lidstva. Filozoficky vzato, konečné uspořádání znamená konec vývoje, tj. konec pohybu lidské společnosti. To má být moderní pojetí perspektivy lidstva? To je přece nesmysl. To jen česká novoburžoazie uměle vyzvedává význam svého dočasného panství a jejího Pyrrhova vítězství , dělají nesprávné závěry i mnozí politologové .
Žel, podobné závěry a názory se objevují i v teoretickém zázemí KSČM, což může být pro KSČM pohromou. Neštěstí je, když se jejich nositelé vydávají za jediné soudobé marxisty a každý jiný pohled na věc označují za stalinistický . A tak hlásají, že světově sjednocovací úlohu buržoazie vysoce oceňují již v Manifestu komunistické strany Marx a Engels . To by prý pak vyhrotilo rozpory kapitalismu a přineslo sjednocení dělnické třídě... Už chybí jen říci, že buržoazie si přivodí svou porážku sama a stačí ji jen podporovat. Jen jaksi v těchto názorech chybí jeden základní poznatek: dějiny přece dělají lidé! I když někdy chybující.
Co skutečně řekli Marx a Engels o úloze buržoazie v Manifestu komunistické strany : Buržoazie hrála (podtrženo mnou) v dějinách nejvýš revoluční úlohu. Kde se buržoazie zmocnila panství, tam zničila všechny feudální, patriarchální, idylické poměry. Zpřetrhala bezohledně pestré feudální svazky... ...a neponechala mezi lidmi žádný jiný svazek, než holé sobectví... (Marx, Engels, Vybrané spisy I, 1950, str. 28). Klasikové tedy pokládali buržoazii za revoluční ve vztahu k minulosti a nijak jinak. Nebo snad máme chápat současné zničení socialismu v ČR také za historicky revoluční krok, který česká novoburžoazie učinila? To by snad přece jen bylo příliš. Toho jsou schopni tak redaktoři Mf Dnes či České televize a snad i jiní.
Ale v Manifestu je řečeno více: ... buržoazie je neschopna zůstat nadále panující třídou společnosti... ... poněvadž není schopna zajistit svému otroku existenci ani v rámci jeho otroctví, poněvadž je nucena nechat ho klesnout do postavení, kdy ho musí sama živit místo toho, aby byla živena jím (str. 38 tamtéž). Začínáme o tom mít vlastní zkušenost. Teď musí tento buržoazní stát živit armády nezaměstnaných (už více než 500 000), bezdomovců, lidí žijících pod hranicí životního minima atp. A tuto buržoazii máme podporovat, aby se její rozpory vyhrotily ? Když tedy soustavně studujeme názory klasiků a porovnáváme jejich hodnocení s denním životem, musíme vidět, že buržoazie je zralá k odchodu ze scény.
Domnívat se však, že vnitřní zákony kapitalismu (jeho mechanismy) povedou automaticky k jeho zhroucení, je iluzorní. Nutnost změny poměrů si dělnická třída a další neprivilegované vrstvy neuvědomují samy o sobě. Je potřebné, aby ti, kdož si tuto nutnost uvědomují a jsou k tomu organizováni v politickou stranu vnášeli toto uvědomění mezi lid. A teprve až myšlenka o změně ovládne lidi, teprve pak se stane materiální silou, která bude s to vyvrátit kapitalismus z kořenů. To klasikové dávno věděli: musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách,......, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filozofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž si lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají. (Podtrženo mnou, K. Marx: Předmluva ke kritice politické ekonomie, Marx, Engels, Vybrané spisy I, str. 370/1950).
Je patrně úplně scestná myšlenka, že uvnitř kapitalismu bude vznikat samosprávný vlastnický sektor , který bude soutěžit s kapitálem. A dokonce, ten citlivější kapitalismus v EU tomu otevře brány. Tak u toho se nechám vyfotografovat. Vždyť i přechod ke kapitalismu v ČR krok za krokem likviduje vlastnické formy, které by jen daly tušit samosprávu , natož socialismus. Vydávání takové myšlenky se pokládá za jedině správné chápání marxismu. A každý, kdo má jiný názor, je pokládán za neostalinistu . To je snad už nad současné poměry!
Klasikové marxismu nikde neformulovali představu jak bude vypadat za socialismu dokonalé zespolečenštění výrobních prostředků. Omezili se na vyjádření nutnosti přechodného období, ve kterém bude nahražen buržoazní státní aparát (což byla zkušenost Komuny) a budou učiněny jisté ekonomické kroky (viz Manifest, Marx, Engels, Vybrané spisy I, str. 46). Pravda, mluvili o zestátnění ve jménu společnosti, či o rozmnožení národních továren . Ale nedokonalost zespolečenštění byla prý příčinou porážky socialismu v Evropě, jak říká jeden samozvaný marxista .
Z logiky věci vyplývá, že změna společenských poměrů (tedy přechod od kapitalismu k socialismu) bude proces: ...za komunismu (kde je míněna jeho první fáze, tj. socialismus - má pozn.) zůstane po určitou dobu nejenom buržoazní právo, nýbrž i buržoazní stát - bez buržoazie!
(V. I. Lenin, Stát a revoluce, Vybrané spisy 2, str. 194.) Lze-li něco vytýkat našemu přechodu k socialismu, pak to není na prvním místě nedokonalost zespolečenštění, nýbrž naopak snaha co nejrychleji zespolečenšťovat vše, urychlovat vývoj, aniž pro to doba byla zralá.
Kromě onoho zestátnění ve jménu společnosti klasikové nepředurčovali vývoj zespolečenštění za socialismu. Z jejich poznámek na toto téma je spíše zřejmé, že nástup socialismu bude přebírat tu úroveň uspořádání výrobní, obchodní a finanční sféry, která bude v danou chvíli dočasně kapitalismem. Kdyby tomu tak mělo být dnes, musely by být od řízení odstřiženy správní rady. Ty ostatně již v současné době nic neřídí, ba ani neví, co a hlavně jak se vyrábí, jen se starají, aby jim to sypalo . Řízení by zůstalo na manažerech , kteří by se k socialismu přiklonili . Tak tomu v podstatě bylo i před rokem 1989. A byli proto tehdejší manažeři , jak to teď onen marxista říká, hlupáci a mocensky arogantní vládnoucí třídou ? Kromě toho se mi vůbec nezdá, že by např. banka mohla být řízena samosprávně !
Problém, o který jde vždy, je v kvalitě toho řízení. V. I. Lenin na XI. sjezdu KS(b)R v roce 1922 uvedl: V novém, neobyčejně nesnadném díle je třeba se naučit několikrát začít od začátku; začal jsi, nic jsi nesvedl - začni znovu... ...jakýsi indiferentní obchodní příručí, a snad bělogvardějec, ba právě bělogvardějec, umí udělat věc, kterou nutno z hlediska hospodářství udělat stůj co stůj, ty to však neumíš... ... pochopíš-li to, pak dosáhneš svého cíle, neboť lze se tomu naučit! (Vybrané spisy 2, str. 752-3). I z toho lze usoudit, že podniky v přechodném období fungují či budou fungovat tak, jak se historicky vyvinuly!
V celé věci tedy vůbec, ale vůbec nejde o nepoučitelné nostalgiky (kteří prý živí někteří funkcionáři či publicisté). Jde o navázání na historický odkaz klasiků, jeho pochopení a využití. Sotva je to tak, že strana poskytuje prostor k dožívání... stoupenců konzervativního neostalinského názorového komplexu . Po mém soudu je to spíše tak, že generace seniorů pomáhají straně překonat obtížné období i nalézat způsob aplikace myšlenek klasiků v novém hledání cesty k socialismu.
Haló noviny, 10. , 11. září 2003