Drazí rodáci!
V těchto dnech jsme spolu zažili hroznou zkoušku. Všechny naše myšlenky se týkaly lidí, kteří se dostali do rukou ozbrojených vyvrhelů. Věřili jsme v osvobození těch, co se dostali do neštěstí, ale každý z nás chápal, že je třeba připravit se na nejhorší.
Dnes brzy ráno byla provedena operace na osvobození rukojmí. Podařilo se udělat téměř nemožné - zachránit život stovek, stovek lidí. Dokázali jsme, že Rusko nelze dostat na kolena.
Ale teď se chci, především, obrátit k rodinám a blízkým těch, kdo zemřeli.
Nedokázali jsme zachránit všechny.
Odpusťte nám.
Vzpomínka na zemřelé nás musí sjednotit.
Děkuji všem občanům Ruska za výdrž a jednotu. Zvláštní poděkování těm, kdo se podíleli na osvobozování lidí. Především pracovníkům zvláštních jednotek, kteří bez zaváhání, riskujíce vlastní životy, bojovali za záchranu lidí.
Jsme vděčni i našim přátelům na celém světě za morální a praktickou podporu v boji se společným nepřítelem. Tento nepřítel je silný a nebezpečný, nelidský a krutý. Je to mezinárodní terorismus. Dokud nebude poražen, nikde na světě se nebudou moci lidé cítit bezpečně. On ale musí být poražen. A bude poražen.
Dnes jsem v nemocnici mluvil s jedním postiženým. Řekl: "Hrozně mi nebylo - věřil jsem, že teroristé stejně nemají budoucnost."
A to je pravda.
Nemají budoucnost.
Ale my ano.
26. 10. 2002
Přeložil Milan Neubert 27. 10. 2002