Sugestivně položená otázka může vzbuzovat představu, že »nová ekonomika« selhala, nesplnila očekávání a ukázala se být pouhou bublinou, popřípadě neexistovala vůbec (Klaus).
Správnost či přesnost odsudku nové ekonomiky ovšem podstatně závisí na tom, co za novou ekonomiku považujeme a jaká očekávání jsme do ní vkládali či vkládáme.
Jestliže jsme novou ekonomiku chápali především jako sektor informačních technologií, pak si lze skepsi vůči ní vysvětlit hlubokým pádem ceny akcií některých společností tohoto sektoru v nedávné minulosti (Nasdaq v r. 2001 ztratil 60% své hodnoty) a tomu odpovídající nevrlosti poškozených spekulantů. Sám fakt používání informačního hardwaru i softwaru ovšem na svém rozsahu a významu neztratil nic, naopak vzrostl. Tento sektor se ostatně již zotavil i finančně, jak ukazuje případ emise akcií Google: upisovací cena akcie činila 85 USD, avšak již první den dosáhly prodejní ceny 101USD. Vstup Google na burzu při tom nebyl vynuceným krokem (objem primární emise přestavoval 7% celkového kapitálu společnosti, zbytek je v rukách zaměstnanců a vedoucího managementu). Ve skutečnosti tedy praskla jen bublina nadsazených očekávání, vyvolaných prudkým počátečním růstem takto chápané »nové ekonomiky«. Ten bývá opravdu neopakovatelný a po konsolidaci místa nové ekonomiky v hospodářském systému by měl být v budoucnu nahrazen klidnějším, věcně podloženým rozvojem.
Jestliže novou ekonomiku chápeme v obecnějším smyslu jako sektor, vytvářející inovační základnu (materiální i duchovní) pro ostatní sektory výroby a služeb, fungující v národním hospodářství, pak rovněž ke skepsi nemáme žádný důvod: odvětví elektroniky, plastů, elektrických přístrojů a další se rozvíjejí dokonce i v ČR dlouhodobě podstatně rychleji než odvětví ostatní. Je pravda, že v poslední době se zvyšuje také poptávka po výrobcích hutního a strojírenského průmyslu; to však je patrně způsobeno jejich určitým zanedbáním v minulosti a otevřením obrovského nového trhu v industrializující se Číně.
Jestliže pak novou ekonomiku nechápeme jako zvláštní sektor »high technologies«, nýbrž jako průnik informačních a jiných vyspělých technologií do všech odvětví výroby, obchodu, financí a služeb, do celého života společnosti, pak správná otázka zřejmě nebude znít »co zbylo« z nové ekonomiky, nýbrž co se z ní »už dokázalo prosadit« - s následující odpovědí, že jsme na této cestě urazili již hodný kus cesty, ale stále jí máme ještě větší část před sebou (zejména pokud bychom uvažovali nikoli v dimenzích hospodářsky vyspělých států, ale celé zeměkoule). Je možné, že skokový inovační potenciál informačních technologií se již v zásadě vyčerpal a nová velká překvapení se nebudou konat, ale štafetu nových klíčových technologií jsou připraveny převzít jiné obory, nejpravděpodobněji a časově nejblíže biotechnologie s genovým inženýrstvím ruku v ruce s nanotechnologií, která má schopnost proniknout do všech odvětví lidské činnosti a podstatně je ovlivnit.
Hlásím se sám k názoru, že nová ekonomika nemá být spojována výhradně s informačními technologiemi ani s tím či oním výrobním sektorem, ale že má být považována za technologicky podmíněný nový typ ekonomického rozvoje, který proniká do všech oblastí hospodářského a společenského života a podstatně je mění. Jeho nejvýraznějším ekonomickým důsledkem je růst produktivity práce ve smyslu Marxovy »úspory času«. Zárukou budoucnosti nové ekonomiky v soudobé kapitalistické společnosti je mimořádný zisk, který tato ekonomika cestou úspory kapitálu přináší.
Není ovšem pochybností o tom, že v současnosti jsou informační technologie těmi, které stojí v čele dané etapy vědeckotechnické revoluce a zásadním způsobem určují směr jejího vývoje. Položíme-li si otázku, co přinesly a co nám naopak vzaly, nepochybně budeme konstatovat, že jejich důsledky - které stále ještě nejsme zcela schopni dohlédnout - jsou velmi různorodé a zdaleka ne vždy příznivé. Hlavní příčinou jejich sporných přínosů je skutečnost, že vznikly a rozvíjejí se v soukromovlastnickém systému, přestože jejich povaha je zřetelně celospolečenská, jsou v důsledku toho rozvíjeny jednostranně a deformovaně.
Informační revoluce především dala novou tvář internacionalizaci kapitálu (nyní obecně zvané globalizace) tím, že nesmírně zrychlila tvorbu a pohyb informací; umožnila okamžité přesuny finančního kapitálu, usnadnila praktické řízení výroby, obchodu a dopravy v mezinárodním měřítku z jednoho nadnárodního centra, kdekoliv umístěného. Potvrdila a zabezpečila kapitalistickou formu globalizace vývojem distančních zbraňových systémů (dokážou sice vyhrát válku, ale nikoliv mír). Volný pohyb informací je v souladu s požadavky liberalizace trhu a hospodářské činnosti vůbec; přispívá tak svým dílem ideologii uvolnění a zpružnění pracovního trhu, individualizaci pracovní činnosti a ve svých důsledcích redukci sociálního státu. Ve světovém měřítku zvyšuje rozdíly mezi hospodářsky vyspělými a rozvojovými státy, vnáší do těchto států ideové i technické prostředky, které neodpovídají jejich hospodářské úrovni, deformují jejich přirozený vývoj a činí je životně závislými na pomoci zvnějšku. I z těchto důvodů se silně rozšiřují antiglobalistické - anebo (rozumnější) alter-globalistické názory.
Informační revoluce přináší tak bohatý tok informací, že jsou někdy nezvládnutelné, jejich příjemce je jimi zahlcen, není schopen je utřídit a nakonec jedná stejně nebo ještě méně racionálně, než kdyby je vůbec neměl k dispozici. K tomu přispívá i nekontrolovatelnost informačního trhu, která umožňuje rozšiřovat škodlivé informace mylné nebo záměrně zkreslené. Protože nejmasovější zdroje informací jsou v rukou soukromých společností, sledujících vlastní ekonomické i politické zájmy, zprostředkovala či usnadnila informační revoluce mediokracii, vládu sedmé velmoci, tj. zaměnila skutečnou demokracii, založenou na vlastním svobodném zájmovém rozhodování, demokracií falešnou, předstíranou, založenou na názorech, imputovaných veřejnosti sdělovacími prostředky, vycházející ne z reálné skutečnosti, ale ze skutečnosti virtuální. Ostatně reálná skutečnost je nahrazována virtuální realitou díky nově zrozeným prostředkům zábavního průmyslu i v mnoha jiných ohledech.
Zahlcení informacemi je také příčinou potřeby decentralizovat řízení ve velkých nadnárodních společnostech, které jsou nuceny poskytovat rozsáhlé pravomoci svým dceřiným firmám; obdobné formy decentralizace řízení se rozšiřují i v těchto firmách samotných. Tato decentralizace či fraktalizace často vede k vyčleňování jednotlivých relativně nezávislých činností (doprava, skladové hospodářství, nástrojárna, bezpečnostní služba, údržba apod.) do samostatných, soukromě provozovaných útvarů, resp. najímání subdodavatelů na činnosti původně vnitřní (outsourcing), anebo soustřeďování činnosti jen na několik základních směrů (core business). Vznikají tak nové výrobní a obchodní subjekty, často se vymykající z dosavadní tradiční klasifikace podnikatelské činnosti. Jejich existence, spolupráce a prosperita jsou založeny na nových možnostech, poskytovaných informačními technologiemi. I v tomto ohledu se tvářnost a organizační struktury národního hospodářství oproti minulosti mění.
Jiným důsledkem informační revoluce je částečná destrukce kolektivních forem práce, související s možností vykonávání různých zaměstnání - zpravidla služeb - individuálně, mimo společné pracoviště anebo i mimo řádný pracovní poměr. Vzniká a rozšiřuje se zvláštní vrstva pracovníků, charakterizovaných obvykle vysokou kvalifikací a vysokou specializací ve svém oboru, najímaných různými společnostmi na vykonání určité časově ohraničené práce (v tom i Reichovi »systémoví analytici«). Pojem »znalostní společnost« je výrazem této tendence, která se rozvíjí poté, co produktivita práce v hospodářsky vyspělých zemích vzrostla natolik, že bezprostředně výrobní sféra pohlcuje stále menší a menší počet pracovníků. Vedle této skupiny pracovníků, fakticky privilegovaných svými znalostmi (nebo možností přístupu k nim), se ovšem zachovává v této fázi informační a technologické revoluce na druhém pólu masa námezdních pracovníků, vykonávajících mechanické, často velmi jednoduché montážní práce, vyžadující jen několikatýdenní zácvik. Tato skupina, spolu se skupinou dlouhodoběji nezaměstnaných a degradovanou skupinou nezaměstnatelných, má naopak v důsledku informační revoluce, vyžadující počítačovou gramotnost, zhoršené podmínky na uplatnění než měla dříve.
Úplnější výčet technicko-ekonomických, sociálně-ekonomických a dalších dopadů, resp. průvodců nové ekonomiky přesahuje rámec těchto poznámek. Zasloužil by si však samostatný tematický blok, tím spíše, že by přispěl i k jasnějšímu vymezení současných úkolů KSČM.
(Převzato ze Zpravodaje Klubu ekonomů)
Haló noviny, 1. 11. 2004, pouze papírová verze