Předseda soc. dem. Vladimír Špidla ohlásil - bez potvrzení stranickými orgány - že požádá Sněmovnu o vyslovení důvěry vládě. Rozhodne-li se premiér k tomuto kroku, zřejmě se na tomto návrhu vláda usnese. Kdyby vláda takové usnesení nepřijala, měl by předseda podat demisi, čímž by vláda podle ústavy skončila. Špidla tímto tahem potvrdil odhodlání bojovat za správnost své stranické i vládní politiky.
Hlasování o důvěře vládě, které vyvolal po volbě prezidenta republiky, politicky zakládal na usnesení předsednictva ČSSD. Nyní se rozhodl o své vůli. Tato změna postupu je příznačná; až dosud předseda strany zdůrazňoval, že poslanecký klub je politicky vázán usnesením vedoucích orgánů strany.
Nyní tedy bude klub o návrhu jednat bez takového usnesení. Při hlasování o důvěře vládě, o níž musí Sněmovna jednat do 14 dnů po předložení žádosti, musí členové soc. dem. klubu rozhodovat kladně. Nepovažuji za možné, aby jeho členové bez ohledu na to, jaký mají názor na Špidlovo působení v čele soc. dem. i vlády, nedali důvěru vládě, v níž soc. dem. má předsedu i většinu. Je k tomu i příslušné usnesení předchozího sjezdu ČSSD.
Uvádím tu tyto politické zásady, jež se jeví jako samozřejmé, ale v daných souvislostech se dostávají do zvláštní polohy. Vladimír Špidla tímto postupem nepochybně zkomplikoval jednání ÚVV ČSSD, jež má posoudit příčiny porážky ve volbách do EP a její důsledky. Ať již bude hlasování o důvěře vládě probíhat před schůzí ÚVV - potom by měl Špidla již svůj vládní mandát potvrzen - nebo až po ní, bude tím možnost jeho rozhodování o personálních otázkách omezena.
Nechci spekulovat o průběhu jednání ÚVV. Nepochybně však na něm zesílí požadavky těch, kdo budou chtít, aby se sjezd (řádný, nikoli mimořádný) konal dříve, než na kdy je plánován, tedy dříve než v březnu 2005. Na sjezdu budou muset mít rozhodnuty nejen otázky další programové orientace strany, ale především personální. Nové obsazení vedoucích funkcí a orgánů by mělo obnovit vážně poškozenou důvěru uvnitř stranických řad, k čemuž došlo zejména po zmaření volby soc. dem. kandidáta na prezidenta republiky, i důvěryhodnost soc. dem. ve veřejnosti.
Straničtí představitelé i členové strany musí také posoudit, zda postup, který zvolil Vladimír Špidla k obhajobě své politiky i svého předsednictví, straně prospívá, nebo ne. Zda právě on z ní tímto postupem, o němž rozhodl sám bez usnesení stranického orgánu, nečiní rozhádanou stranu? Zda tedy sám nejedná proti zásadám, které tak zdůrazňoval, když s odsudkem mluvil o těch, kdo o vnitrostranických otázkách hovoří na veřejnosti.
Sám ovšem tyto otázky pro jejich závažnost (vzhledem k tomu, že soc. dem. je nejsilnější parlamentní i vládní stranou) za čistě stranické nepovažuji. Média jsou plná nejrůznějších dohadů a členové strany se nemohou chovat indiferentně, jako by neměli žádný vlastní názor.
Stanovisko, že Špidlova vláda by měla ve Sněmovně dostat důvěru, zakládám na předpokladu, že nejen soc. dem., ale i druhé dvě strany vládní koalice mají zájem na dalším trvání koaliční vlády a že jejich poslanci budou v tomto smyslu hlasovat. Až na ODS (i když možná i ona si více ujasní své taktické postupy po podzimním kongresu, na němž zvolí nové vedení) žádná z parlamentních stran se nevyslovila pro předčasné volby. Ty jsou podle předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska důkazem selhání politiků a lze mu dát obecně za pravdu.
Setrvání u současné vládní koalice, bude-li možné, považuji za daných poměrů za nejméně špatné řešení. Tím není řečeno, že by se v koaliční vládě nemohly provést některé personální změny (byly by žádoucí), i nově stanovit vládní priority pro zbytek volebního období.
Celkové ekonomické výsledky této vlády jsou příznivé. Vedle vytrvalého růstu HDP je to malá inflace, vysoká atraktivita ČR pro investory, přes všechna napětí se podařilo uchovat sociální smír, a to jsou hodnoty, jichž by se mělo v dalším vládnutí využít. Proto by měla i nadále vláda s rozhodující účastí a vlivem soc. dem. pokračovat. Vládní krize, jež by měla směřovat k předčasným volbám, by této zemi neprospěla. Obviňování ODS, že tato vláda škodí zemi, není ničím jiným než hysterickou demagogií.
(Autor je poslancem za ČSSD)
Právo, 22. 6. 2004