Prof. Zdeněk Mlynář poskytl v neděli Rudému právu text následujícího otevřeného dopisu, jímž se obrátil na prezidenta republiky V. Havla.
Vážený pane prezidente!
Text, označovaný jako „lustrační zákon”, je v rozporu se zásadami, na jejichž obranu jsme před léty společně vystoupili v Prohlášení Charty 77. Považuji proto nejenom za své právo, ale i za svou povinnost veřejně varovat před tím, co může vážně diskreditovat jak Chartu 77, tak s ní přímo spojenou morálně politickou autoritu Vaši doma i ve světě. Podepíšete-li totiž bez dalšího jako prezident republiky „lustrační zákon”, ocitne se Váš podpis poprvé pod textem, který nebrání, ale zjevně porušuje základní zásady právní.
Celá záležitost „lustrací” začala jako pochopitelná a oprávněná snaha zneškodnit agenty bývalé StB v nejširším slova smyslu. Šlo o čistku, bez jakých se nemůže obejít žádný převrat a při nichž také nutně dochází k individuálním křivdám. Aby jich bylo co nejméně, začalo se usilovat o právní úpravu, jejímž smyslem mělo být, že konkrétním lidem musí být prokázána konkrétní vina a oni mají mít možnost účinně se hájit. Teprve poté měli být zbaveni možnosti zastávat určité pozice tam, kde by to mohlo škodit přechodu od totalitní minulosti k demokratické budoucnosti. To vše je v pořádku.
Nyní v parlamentě odhlasovaný „lustrační zákon” však ve skutečnosti obsahuje cosi zásadně jiného, v mnohém protichůdného. Nejenom, že daleko přesáhl původní kategorii spolupracovníků StB a byl bez věcného odůvodnění rozšířen na celou řadu politických funkcionářů a aktivistů. V přímém rozporu s jednou ze základních právních zásad vychází navíc z toho, že konkrétnímu člověku nemusí být konkrétně vůbec dokázáno, čím a jak se provinil a přesto může být postižen, diskriminován, potrestán zákazem výkonu určitého povolání. Stačí, aby občan patřil k jisté skupině - v daném případě určitých politických funkcionářů - a už přestává být roven jiným občanům před zákonem. Taková pouhá příslušnost k určité kategorii lidí je navíc důvodem diskriminace i po uplynutí doby delší než čtyřicet let, docela bez ohledu na život občana po dlouhá desetiletí. Už to samo o sobě nemá obdobu v žádném civilizovaném právním řádu.
Pane prezidente, svým podpisem „lustračního zákona” tak mimo jiné uvádíte v platnost nařízení, které z politických důvodů zakazuje výkon některých povolání také člověku, který byl spolu s Vámi jedním z prvních mluvčích Charty 77, profesorovi Jiřímu Hájkovi. A samozřejmě i řadě dalších lidí, kteří spolu s Vámi v Chartě působili. Jen jako šidítko pro veřejnost je nutno chápat tzv. výjimku pro lidi, kteří zastávali inkriminované funkce od 1. 1. 1968 do 1. 5. 1969. Všichni politikové „pražského jara” museli totiž být v určitých funkcích už před 1. 1. 1968 (jinak by nemohli provést „převrat shora”) a velkou většinou v nich zůstali asi do září 1969, kdy teprve byli vyloučeni z ÚV KSČ. Lidé, z jejichž dobré pověsti ve světě dodnes požívá řadu výhod i Vámi představované polistopadové Československo, budou mít tedy u nás zakázáno vykonávat některá povolání pro politickou nespolehlivost - od Alexandra Dubčeka až po Otu Šika.”
Nemyslím, že to chtěly statisíce lidí v listopadu 1989 na Letné, kteří mimo jiné i za volání „Dubček, Dubček” přivodili konečný pád starého režimu a tím otevřeli i Vám cestu na Hrad. Nemyslím ani, že to chtěla většina voličů, která v loňských volbách dala moc do rukou tehdejšího Občanského fóra. Avšak bez ohledu na to, jaký kdo máme názor na tuto věc, stojíte nyní před odpovědnou volbou: buď hájit zásady, kvůli kterým jsme všichni společně vytvořili kdysi Chartu 77, nebo otevřít dveře silám, pro které jsou vlastní stranické pozice a zájmy nadřazeny právu.
Ústavní oprávnění a povinnost prezidenta podpisovat zákony jsou sice u nás tradičně vykládány jako pouhá formalita; prezident jakoby musil podepsat vše, co mu parlament předloží. Myslím však, že z ústavy vyplývá i jiná možnost: aby totiž prezident, využívaje současně svého práva podávat návrhy zákonů, spojil svůj podpis s návrhem, který by odstraňoval (třeba i v podobě nového dodatkového zákona) protiprávní charakter „lustračního” nařízení. Navíc má prezident ovšem i krajní možnost - odmítnout jakýkoli úkon ve spojení s hrozbou demise, respektive s hlasováním o důvěře parlamentu vůči jeho osobě.
Pane prezidente, v současné kritické situaci hospodářské, sociální i politické (zejména v otázce státoprávního uspořádání republiky) potřebujeme nesporně podporu většiny obou našich národů. Jen s takovou důvěrou máte mimořádnou historickou možnost sehrát rozhodující roli ve prospěch demokratické alternativy našeho dalšího vývoje. Myslím, že ve jménu toho je třeba hledat cesty, jak do politiky vracet principy Charty 77, a ne způsoby, jak je pošlapávat. A všichni víme, že uznání si Charta získala doma i ve světě především svou skutečnou schopností podřídit rozpory a konflikty, vyrůstající z různé naší osobní minulosti, z různého politického přesvědčení i z různé víry, společnému cíli - respektování občanských a lidských práv.
V Praze, dne 6. října 1991
Zdeněk Mlynář, v. r.
(RP 7. 10. 91)