V Londýně se uskutečnilo 15. – 17. října 2004 již III. Evropské sociální fórum. Jako na předešlých fórech ani zde nemohla delegace z České republiky chybět.
Počátek antiglobalizačního, či spíše alterglobalizačního hnutí vidí mnozí již v protestech proti válce ve Vietnamu, nicméně mohutný rozmach nastal teprve po rozpadu východního bloku a nové agresivní hospodářské a vojenské politice již nikým neohrožovaných imperialistických velmocí. Toto hnutí se z počátku soustředilo na protesty proti institucím, které rostoucí bídu, hlad, nemoci, války, ekologickou devastaci způsobovaly, tedy proti MMF, SB, WTO, G8 a řadě dalších. Všichni si ještě pamatujeme Seattle, pamatujeme si i protesty proti MMF v Praze před několika lety. Protesty byly často doprovázeny alternativními fóry, kde se hledala řešení problémů světa z pozice dolních 90% obyvatel naší planety. A od těchto fór již nebylo daleko k myšlence sociálních fór. Nejprve světových (brazilské Porto Allegre v roce 2001), poté lokálnějších….
První Evropské sociální fórum se konalo již v roce 2002 v italské Florencii a účastnilo se ho okolo 60 tisíc lidí z řady sociálních hnutí, NGO atd. z celé Evropy. Z tohoto fóra, které navazovalo na 1. Světové sociální fórum vzešla výzva k protiválečné demonstraci proti válce, kdy se 15. února 2003 přes 20 milionů lidí po celém světě vyjádřilo proti připravované válce v Iráku. 2. evropské sociální fórum pak proběhlo 12.-15. listopadu 2003 v Paříži a účastnilo se ho 50 000 řádně zaregistrovaných delegátů. Tradici sociálních fór světadílů pak nově zahájila Amerika, kde bylo do města Quito v Ekvádoru 25. - 30. července Americké sociální fórum a kde se sešlo více než 10 000 účastníků.
4 autobusy přivezly do Londýna necelé 2 stovky českých účastníků ze značně širokého spektra. Sociální fórum svědlo dohromady anarchisty, trockisty, komunisty, ekologická hnutí, lidskoprávní a mírové organizace, ale i u nás žijící Palestince, Američany, Slováky či Rusy.
Vedení delegace v čele s Mirkem Prokešem dokázalo získat získat zdroje ze solidárního fondu ESF, takže místo plánovaných 10 liber účastnického poplatku (resp. několikanásobně vyššího poplatku pro západoevropské účastníky) jsme nemuseli platit nic.
Také ubytování bylo zdarma, po různých místech Londýna. My jsme našli přístřešek v severnější části hlavního města, v pololegálním centru kurdských a tureckých uprchlíků, kteří se o nás a naše pohodlí pak celou dobu starali. Však jsme jim pak za naši organizaci náležitě poděkovali.
Nejvíce delegátů ze zhruba 20 000 zúčastněných pak spalo v Millenium Dómu a další, ti movitější obsadili hostely, levné hotely a ubytovny.
Pestrost delegátů byla opravdu velice značná, od odborářů přes mírové a lidskoprávní aktivisty, gaylesbické organizace, organizace přistěhovalců a menšin, socialisty, trockisty, komunisty, studenty, antirasisty až po starosty řady měst a evropské poslance. Nechyběla řada specifických NGO, z nichž některé byly na evropském sociálním fóru vůbec poprvé.
Hlavní aktivity probíhaly v Alexandra Palace na severu Londýna a v řadě míst v centrálnější části, v Bloomsbury. Na programu je řada plenárních zasedání, stovky seminářů a workshopů, desítky kulturních akcí. Celkem proběhlo asi 500 mítinků a vystřídalo se cca 250 řečníků.
Oficiálními partnery byl po mediální stránce deník Guardian, ESF zaštítil i rudý starosta Londýna Ken Livingstone. Dalšími partnery byly britské odbory veřejných služeb UNISON, T&G, RMT, GMB a Alexandra Palace. No, aspoň že to nebyl Nike či Coca-cola…. Ostatně proti určité komercionaliazci a také drahým účastnickým poplatkům, které znemožnily těm nejchudším Britům účast, protestovaly po dobu konání ESF některé organizovanější skupiny zejm. anarchisté… Skupina anarchistů v sobotu obsadila pódium před projevem Livingstona a kritizovala skutečnost, že se Livingstone vrátil do britské Labouristické strany, která nese odpovědnost za válku v Iráku.
Hlavní témata letošního Evropského sociálního fóra byly: válka a mír, odpor k preventivní válce, světové a evropské ohlasy na nové americké impérium; demokracie a základní práva; fašismus eura a Ústava EU; obchod, závislost a dluh třetího světa, sociální spravedlnost a solidarita, odbory v celosvětovém hospodářství; ekonomika globální spravedlnosti, svět bez diskriminace; korporační globalizace a globální spravedlnost; proti rasismu, diskriminaci a ultrapravici; krize životního prostředí, udržitelný rozvoj a globální změny klimatu.
Všechny hlavní semináře, ač se převážně konaly v angličtině, měly simultánní překlad do dalších čtyř řečí (angl., fr., šp., it., něm.), ale i do dalších asi 230 jazyků včetně češtiny, polštiny, turečtiny. Všechny akce měly bezbariérově přístupy. Překlady zajišťovalo na 550 dobrovolníků organizace Babels. Na Evropské sociální fórum do Londýna se akreditovalo sice necelých 200 organizací, ale do navrhovaných seminářů a workshopů je zapojeno přes 1 000 organizací.
Ačkoliv ESF začalo v pátek, již ve čtvrtek se konalo slavnostní zahájení. V Southwarkské katedrále před zaplněnou halou (1500 účastníků se dokonce dovnitř nedostalo a stálo venku v dešti a pískáním a boucháním si vyžadovalo vstup) zahájil fórum londýnský starosta Ken Livingstone. Ve svém vystoupení odsoudil Bushovu válku proti Iráku, účast britských sil, vyjádřil solidaritu s Kubou a utlačovanými národy. Seznámil přítomné i s kampaní proti ESF a jeho osobě, o informačním embargu.. Řada protivníků totiž kritizovala i utracené finance. Lonýnská radnice totiž utratila za spoluorganizaci fóra 480 000 GBP (cca 22 miliónů Kč) z rozpočtu na rozvoj, lidská práva, mezinárodní akce a záruky. Rudý Ben na to odpověděl, že dá radši peníze na ESF než na setkání bankéřů a že se těší, až udělá za několik let slavnostní akci k 50. výročí kubánské revoluce… Zahájení se aktivně účastnila i Aleida Guevarová, dcera Ernesta Che Guevary, Thenjiwe Mtintso z Afrického národního kongresu, jejíž vystoupení bylo založeno na srovnávání „2 národů“ Afriky – ten, co může vše a ten složený ze zbylých, chudých, který nemůže nic (a podobně v ekonomice, která je oproti globalizované vyspělé ekonomice uměle lokalizována a tudíž nekonkurenceschopná), Frances O´Grady ze 7 milionových odborů TUC, která požadovala mimo jiné 50% zastoupení žen ve vedení odborů a mezinárodní provázání odborů horizontálně i vertikálně, známá spisovatelka ohledně dluhu třetího světa Susan George, předseda strany Sin Fein Gerry Adams, který analyzoval problémy současnosti a našel zdroje na jejich odstranění v dosavadních výdajích na zbrojení, ale i zástupkyně Indického národního kongresu, která sice ocenila, že se spojíme proti válce, ale jinak nešetřila kritikou, že se nezapojíme do společného tvoření nového světa… a vystoupili i další významní hosté.
Páteční ráno bylo zahájeno několika paralelními plény. Na jednom z nich, pod názvem Za demokratickou a sociální Evropu vystoupila např. generální tajemnice CES European Trades Union Congress Maria-Helena Andre či Peter Gustavsonn ze švédské odborové centrály, který vyzval přítomné,aby se neodvraceli od evropského projektu a socializovali ho. Členka Skotského odborového kongresu zastupující 630000 pracujících Skotska hovořila o nutné revitalizaci organizací v Anglii, o demokratizaci života včetně pracovišť. Jako příklad demokratizace uvedla vznik skotského parlamentu po referendu v roce 1999, na druhou stranu poukázala na neustále klesající účast občanů ve volbách, za což podle ní mohou britské vlády již od Tchatcherové… „Vidíme ve světě lidi zavírané bez soudů, útoky na přistěhovalce, války o ropu, dohody GATT uzavírané bez ohledu na názor většiny občanů…“ A zmínila se také o situaci ve Skotsku, o pádu textilního a finančního průmyslu, o cílech odborů… Franco Ruso z Italského sociálního fóra zase kritizoval Evropskou ústavu, která by podle něho mohla spíše vzniknout právě na základě diskuse na ESF. Maria-Helena Andre kritizovala, že základní svobody, na kterých je EU prý postavena, neplatí pro nové země, že dochází k útokům na práva zaměstnanců, k tlaku na flexibilizaci, delší pracovní dobu, vyšší výkonnost, přizpůsobivost atd. Řada přišla i na zkušenosti z praktických protestů zaměstnanců, např. holandských a belgických zaměstnanců v dopravě.
O globalizaci hovořila paralelně např. Alicia Castro z argentinské odborové centrály zaměstnanců v aeroliniích či Barry Camfield z Transport & General Workers Union. V plénu O ropné a energetické politice a globálních klimatických změnách uvedli vystupující zástupci Greenpeace International mluvčí z nigerijské Environmental Rights Action či z Rumunského sociálního fóra, v diskuzi o demokratizaci managementu společnosti proti privatizaci veřejných služeb promuvil zástupce slovenského Centra pre podporu miestneho aktivizmu či o privatizaci vodních zdrojů ghanský zástupce National Coalition against Privatisation. Další pléna byla o tématech „Aliance, které potřebujeme na boj proti rasism“, „Evropská a světová ekonomika“, „Nadcházející války v Evropě“. V dalším bloku proběhla pléna „Náš svět není na prodej“, „Pracujeme spolu, abychom bojovali proti nerovnostem a stavěli sociální a ekonomickou alternativu“ a „Palestina“, o ní hovořili v plénu a v dalších seminářích např. delegáti z Human Rights Center z Gazy, uprchlý izraelský pilot či delegát z Medical Relief z Palestiny. Další diskuse se týkaly GATS, evropských daní, ekologických daňových reforem, projektu globální vlády, sociálních a ekologických konfliktů, geneticky modifikovaných organismů v Evropě, svobody v médiích a řady dalších témat. Ale to se vše nedalo ani stihnout, ba ani všechno postřehnout…
Celý areál byl prošpikován řadami propagačních stánků různých organizací. Byly k vidění kubánské, palestinské vlajky, trička, odznaky, samolepky, karikatury proti válce, Bushovi a Blairovi. Nechyběly stánky komunistických organizací, stánky komunistického tisku. Byly tu také ekologické organizace, tady nevadilo, že vedle sebe byla Země především a KS Itálie. Řadu mírových organizací doplňovaly např. organizace propagující i recyklaci oblečení (včetně katalogů), stánek Spojených transnacionálních republik, původně malá skupinka, která má dnes mnoho tisíc „občanů“ s vlastním pasem uznávaných v několika státech. Řada odborových organizací z celé Evropy (kromě ČR…) také neopomněla vyslat i početné delegace.
Od 16 hodin pořádal KSM spolu s Balkan Anti-NATO center (Řecko), Kampaň za nukleární odzbrojení CND (UK), Genelek(Turecko), O Militante(Portugalsko), Fórum proti válce (Forum contra lla guerra, Itálie) seminář Proti NATO, militarizaci EU a cizím základnám, kde vystoupil s analýzou militarizace EU předseda KSM Zdeněk Štefek. Další řečníci pak hovořili o kampaních proti vojenským základnám USA v dobách války proti Jugoslávii, Iráku, které jsou soustředěny v Řecku, Itálii, Portugalsku, připomněli praktické akce, kdy se např. Řekům podařilo změnit směrovky tak, že vojenský konvoj dorazil místo do přístavu na tržiště. Padla také výzva usktuečnit příští rok den boje proti vojenským základnám. O zkušenostech s protesty se summitem NATO v Istanbulu a jeho výsledcích hovořil zase delegát z Turecka. Pozornost byla věnována i již oficiálně deklarované spolupráci NATO a Evropské armády, která posiluje imperialistickou vojenskou mašinérii. Paralelně s tímto mítinkem se konal i workshop o oklešťování práv mladých lidí, kde vystoupil i prezident WFDY Miguel Madeira.
Večer pak proběhla další řada akcí, z nichž největší byla pléna na témata „Konec okupace Iráku“, „Otázka znalostí: kultura, vzdlání, intelektuální vlastnictví a média“, „Finanční spekulace daňová spravedlnost, MMF a Světová banka“, „Privatizace ,sociální hnutí a politické strany“, kde promluvili zástupci z italského Cobasu, francouzského ATTACu, KS Británie či francouzské LCR (trockistická Revoluční komunistická liga).
V sobotu dopoledne proběhl na univerzitě v Bloomsberry seminář Světové federace demokratické mládeže (WFDY), který byl věnován zejména přípravě XVI. Světového festivalu mládeže a studentstva ve Venezuele, v Caracasu, ale přítomní byli seznámeni i stručně s historií WFDY a festivalového hnutí vůbec. Pro delegaci KSM byl seminář velice důležitý, neboť v prosinci se uskuteční v Praze jednak zasedání severoamerických a evropských členů WFDY, jednak právě evropský přípravný mítink na XVI. SFMS. Paralelně s tímto seminářem probíhal i velice sledovaný seminář o evropské ústavě, která byla jednoznačně odmítnuta jako neoliberální pamflet.
Nebylo možné se zároveň účastnit plén na témata „Za Evropu lidských práv a otázka občanství“, „Muslimové v Evropě“ či „Konec mýtu rozvoje a růstu“…
Chvíli volna a také trasu přesunu zpět do Alexandra Palace jsme využili k návštěvě hrobu K. Marxe, to by bylo, být v Londýně a nestavit se u myslitele tisíciletí… Ještě jsem stačil závěr pléna Směry amerického imperialismu, kde mluvila dcera Che Guevary či prezident turecké Odborové konfederace pracujících ve veřejného sektoru…
Odpoledne byl pro mne velice zajímavý seminář o EPA. EPA je dohoda o ekonomickém partnerství mezi EU a 77 bývalými koloniemi v Africe, Karibiku a Pacifiku (ACP, EPA). V rámci této dohody se EU otevře trh těchto zemí pro její zboží. Chudé země ztratí právo na ochranu svých výrobců od nerovné konkurence z EU, tisíce lidí ztratí své živobytí a bude uvrženo do bídy. Podobně jako plány WTO…
Mnoho lidí se shromáždilo na workshopech o plánu Colombia, o plánech CIA v Jižní Americe či na semináři jak budovat lokální sociální fóra a jak tvořit praktické webovské stránky těchto fór… Zajímavé bylo též další plénum Válka, sociální hnutí a politické strany, kde vystupoval F. Bertinotti z italské PRC (italská Strana komunistické obnovy)…
Od 6 hodin začal kubánský večer plný tance, rytmu, hudby a my tam mohli nabízet i trička s Che Guevarou. Jenomže pak na nás čekala další akce - večer KS Británie k výročí Velké říjnové socialistické revoluce, který se konal v kyperské čtvrti. Není tedy divu, že nad pódiem visely vlajky AKELu (Pokrokové strany pracujícího lidu Kypru)…. Po řadě vystoupení následovala kulturní část, ale my už jí ani celou neslyšeli, protože jsme se na pozvání našich kyperských partnerů přesunuli na večírek pořádaný při příležitosti otevření společenského centra kyperské menšiny…
Nedělní dopoledne bylo ve znamení rostoucího nepokoje v ulicích, uzavírek a dlouhých objížděk, takže cesta na shromáždění sociálních hnutí pro mnohé skončila dříve než vlastně začala - nedostali se ani na dohled Alexandra palace a jž pomalu směřovali na demonstraci, kteá měla začít v Russel square ve 13.00. Na shromáždění byla po dlouhé diskusi v zaplněném sále přijata výzva k mírové a sociálně spravedlivé Evropě a bylo navrženo uspořádat 19. března 2005 celoevropskou demonstraci v Bruselu, tedy v čase před summitem EU.
Demonstrace sama začala již dávno před oficiálním zahájením. Od rána postávaly na shromaždišti skupinky se svými propagačními materiály, ulice okupovala celá řada stánků. A jak se blížila hodina H, davy lidí zaplavovaly okolní ulice a pestré vlajky, transparenty měnily jinak jednotvárné náměstí v obrovské karnevalové tržiště. My jsme se zapojili do rudého bloku, který byl spojen s blokem solidarity s Kubou. Pod transparentem WFDY jsme pochodovali s rudými vlajkami komunistické strany a snažili se rozeskandovat přítomné mladé komunisty. Někteří komunistické organizace jednotný rudý blok však zaměnili za účast v bloku reformistické Evropské levicové strany, která pochodovala dokonce s mnohými trockistickými skupinami.
Hlavní myšlenkou akce bylo stažení jednotek z Iráku a protest proti politice George W. Bushe a také proti Tonymu Blairovi, který zhruba ve stejnou dobu dal USA k dispozici britské síly.
Proud dle policie patnáctitisíc hlav (organizátoři však uváděli až dvojnásobek) vyrazil o druhé hodině pomalu vpřed. Tisíce praporů a barev, pokřiky, skandovaná hesla, to vše budilo rozruch řadu ulic od samotného místa pochodu. Po několika hodinách se průvod dostal přes řeku Temži.
Demonstrace vrcholila na proslaveném Trafalgar Square, kde byla zakončena několika projevy a koncertem. Na londýnské demonstraci bylo o poznání méně lidí než loni v Paříži, akce byla tišší, ne tak nápaditá, jakoby signalizovala rozpačitost celého hnutí, byť jen pro zkušené pozorovatele...
A to už jsme spěchali, abychom se včas dostali na místo, kde nás čekaly naše autobusy. Ale rozloučit s hostiteli jsme se nezapomněli.
Další evropské sociální fórum se má konat za rok a půl v Řecku, v Athénách. Ale již teď je jasné, že se celé hnutí potýká s obrovskými problémy.
Na jednu stranu je zdánlivě pestré a schopné prosadit své požadavky. Ale jenom zdánlivě. Je tak různorodé, že se neshodne kromě frází a výzvy k nějaké akci na žádném konkrétním programu, na konkrétní vizi budoucnosti. Vždyť ze stovek seminářů nedával nikdo dohromady konkrétní závěry, neexistovaly společné rezoluce k určitým problémům, jako např. na festivalech mládeže a studentstva. Úroveň vystoupení většinou ustrnula na stejném bodě jako na předchozích fórech, nikam se diskuse neposunula. Stejná kritika, stejné naříkání, výzvy k jinému světu i přehnaná až nepříjemná osobní agitace mnohých skupinek tvořily skutečný obraz sociálního fóra, které, jak se zdá, ztrácí každoročně svou původní energii. Úspěchy drobných, lokálních fór, které v řadě obcí (např. v Itálii) nahrazují tzv. občanskou společnost a podařilo se jim vcucnout do sebe i oficiální struktury v obci, jsou ve srovnání s bezradností evropského fóra jen drobnou náplastí. Navíc, ani ony neřeší stále se prohlubující propast mezi proklamacemi o demokracii, lidských právech a skutečnou vládou globalizovaného kapitálu.
Také zákulisní boje proti skutečně alternativním hnutím, proti řadě seminářů a účastníkům z komunistických stran, kteří chtěli vystoupit, mnohému napovídají. Možná je odvážné tvrzení, zda nebyla sociální fóra vytvořena proto, aby se protestující lidé v diskusích utopili a pak dali konečně pokoj (což je jistě efektivnějí než proti ni posílat četníky a vojáky…), ale rozhodně je jasné, že jestli příští fóra nedostanou nový impuls, nový náboj, nebudou mít více praktických závěrů, upadnou do bahna beznaděje a utopí zbytky aktivních hnutí. A to zejména v kontrastu se stále rostoucím významem připravovaného XVI. Světového festivalu mládeže a studentstva.
Pozitivní může být ale např. to, že česká delegace chtěla nabídnout Prahu jako pořadatelské město příští mezinárodní přípravné schůzky ESF… Ale to už je jiná kapitola.