Byl jsem členem delegace KSČM, která byla vyslána do Říma na zakládající sjezd Strany Evropské levice. Delegace měla mandát (podmíněný dodatečným hlasováním ÚV KSČM) do SEL vstoupit, pokud budou přijaty její zásadní připomínky. Zásadní problém okolo SEL byl totiž v tom, že myšlenka na evropskou stranu nepřišla na základě potřeb komunistické levice, ale na základě direktivy EU, která ve své cestě za evropským superstátem potřebuje mít v parlamentu jen několik stran, které by snáze ovládala. A k tomu je motivuje i finančně, pokud budou úspěšní v dodatečném počtu zemí i v celoevropských volbách a pokud budou splňovat CÍLE EU… Většina našich připomínek byla skutečně přijata - nejen rotující předsednictví, i financování, které nesmí být závislé na EU (zdroje z EU jsou jen dodatečné), možnost členství evropských stran mimo EU (protože pro nás Evropa není jen EU, ale prostor od Atlantiku po Ural), pravidlo rozhodování konsensem apod. Jenomže v Římě se ukázalo, že něco jiného je papír a něco jiného je skutečnost. Sjezd byl spíše předvolební parádou italské Refundazione a jejího šéfa.
Absence či aktivní neúčast řady partnerských komunistických stran (řecká KNE, portugalská KS) a aktivita stran nekomunistických (jako české SDS, německé PDS) byla sice ještě pochopitelná vzhledem k celému vývoji, ale méně pochopitelná byla neúčast (a nepozvání) řady evropských partnerů, jako jsou strany z býv. Sovětského Svazu apod. Také nějaká pravidla diskuse, řízení sjezdu, nějaký jednací řád, alespoň pořádek v počtu oficiálních delegátů, to byly věci, které prostě a jednoduše chyběly… A rozhodování konsensem? To bylo pošlapáno také.
Hodně se mluví o tom, že KSČM tam v Římě obhajovala stalinismus. Uvedu to na pravou míru. Při jednáních předem se upozorňovalo mnohokrát, že termín stalinismus je nevědecký a pro každého znamená něco jiného - pro trockisty cele období tzv. socialismu, pro jiné zase pouze období vlády Stalina, pro mnohé ale i osvobození Rudou armádou (zejm. ve východním bloku), industrializaci SSSR apod., což neznamená, že dotyční souhlasí např. s čistkami apod. V těchto jednáních došlo ke změně termínu stalinismu na nedemokratické, stalinské metody, což ale podle našich delegátů nebylo dostatečné, protože opět - co jsou to stalinské metody? (navíc čárka mezi nedemokratické a stalinské znamená spojku a). Takže při poradě před hlasováním byl šéf delegace Ransdorf pověřen, aby termín upřesnil, rozšířil a abychom se v dokumentu distancovali od všech (tedy nejenom zločinů za éry Stalina, ale i zločinů v jiných zemích, v jiných dobách apod.) zločinů a nedemokratických metod, které byly ve jménu socialismu udělány. S tím, že budeme respektovat většinový názor vyjádřený hlasováním, což také několikrát řekl.
Před schvalováním stanov vystoupil Ransdorf v plénu a pozměňovací návrh přednesl. Jenomže ho usadili, prý žádný změny nebudou, hlasovat se nebude, rychle bylo vyzváno k celkovému hlasování, kdy byla původní verze odmávána…Ne delegáty za KSČM (resp. všemi, kdo chtěli, protože hlasovacích lístků jsme měli více než delegátů a nikdo to nekontroloval…). Nic nepomohly ani protesty Ransdorfa a tak to taky dopadlo. Na vzniklou situaci reagoval, po hlasování, tedy když už bylo po všem, i další člen delegace, Vašek Jumr , který se snažil vysvětlit naší pozici a již zmiňovaný postoj k celému problému. Pak svolal Ransdorf poradu, co dál, protože mu byla tímto vražena kudla do zad, to od svých kolegů skutečně nečekal (v zákulisí se hovořilo i o tom, že by PDS ráda posílila SDS na úkor KSČM…). Je třeba říci, že v delegaci KSČM byla skutečně jednota v názoru, ze budeme hlasovat pro vznik SEL, i když bude náš návrh zamítnut a byla vyjádřena i podpora formulace, aby byly odmítnuty nedemokratické metody a zločiny konané ve jménu socialismu. Z důvodu nedemokratičnosti a neprůhlednosti řízení se tak česká delegace rozhodla se dále aktivně podílet na přípravě, ale dále nehlasovat a vyřešit otázku vstupu až na zasedání ÚV, což byla stejně podmínka (ratifikace zasedáním ÚV), se kterou se do Říma jelo (ostatně, podobně to měli i např. Francouzi). Druhý den, při jednáni s pořadateli, Italové přiznali svou chybu, omluvili se hluboce za průběh, demokratické deficity (druhý den bylo hlasovaní o rezolucích už úplná fraška, v poloprázdném sále hlasovala pro rezoluce jen zlomová část skutečných delegátů....). A tak KSČM ustavujícím členem, na rozdíl třeba od české SDS, není. Bylo jasné, že média se budou snažit situaci zneužít a nálepkovat KSCM jako neostalinistickou, počítali jsme, že se k tomu od srdce propůjčí i SDS (což se stalo, viz jejich prohlášení ...), proto je důležité vědět, jak to bylo skutečně.
Evropská levicová strana, která by fungovala v reálu tak, jak předvedla na svém ustavujícím sjezdu, skutečnou alternativu (mimo prázdných rezolucí) ke kapitalistické, neoliberální podobě Evropy představovat nemůže. Strana evropské levice byla tedy založena. Fausto Bertinnoti se stal prvním předsedou, což jistě ve volbách dokáže využít. V celém procesu vzniku se levice rozdělila do 3 skupin - : První řekla, že s do tohoto projektu aktivně nevstoupí - byli to především řečtí a portugalští komunisté, skandinávští levičáci a zelení. Další skupina se stala pozorovateli - jako např. AKEL, KS Itálie a Lucemburska. A nakonec skupina zakladatelů - PDS, francouzská KS, rakouská KS, slovenská KS, španělská Sjednocená levice, řecký odštěpenec od KS Synaspismos, malé levicové skupiny ze Švýcarska, Estonska, Rumunska, Maďarska a česká SDS. Tak je to oficiálně, ale ve skutečnosti řada stran se rozhodne vstoupit či nevstoupit až na svých zasedáních, sjezdech apod. Navíc, ani ty strany nejsou samy v této otázce jednotné, io v jejich řadách panují rozporuplné názory, což je případ i pořádající italské strany, kdy v únoru při hlasování o vstupu do SEL řeklo ANO jen 55% delegátů.
Sjednocování radikální levice je dlouhodobý proces. Dnes není sjednoceno ani komunistické hnutí, natož širší levice. A navíc místo skutečného sjednocování na základě společných cílů, aktivit musíme čelit i pokusům hnutí ještě více rozdrobit, rozdělit, postavit proti sobě, zaplést do malicherných vnitřních sporů a konfliktů. Komu to slouží?
Mladá pravda, 6/2004