Ústavní zákon České národní rady ze dne 16. prosince 1992
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně
Preambule
My, občané České republiky v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti
československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči
celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a
na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní,
hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu
České republiky
Hlava první
Základní ustanovení
Článek 1
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený
na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů
moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech,
v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být
nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 3
Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv
a svobod.
Článek 4
Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Článek 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži
politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících
násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Článek 6
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným
hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
Článek 7
Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního
bohatství.
Článek 8
Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.
Článek 9
(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů
demokratického státu.
Článek 10
Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních
svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné
a mají přednost před zákonem.
Článek 11
Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou
být měněny jen ústavním zákonem.
Článek 12
(1) Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví
zákon.
(2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.
Článek 13
Hlavním městem České republiky je Praha.
Článek 14
(1) Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní
barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní
hymna.
(2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon.
Hlava druhá
Moc zákonodárná
Článek 15
(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2) Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Článek 16
(1) Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř
let.
(2) Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé
dva roky se volí třetina senátorů.
Článek 17
(1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před
uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí.
(2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti
dnů po jejím rozpuštění.
Článek 18
(1) Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě
všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného
zastoupení.
(2) Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného,
rovného a přímého volebního práva, podle zásady většinového systému.
(3) Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18
let.
Článek 19
(1) Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České
republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.
(2) Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má
právo volit a dosáhl věku 40 let.
(3) Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.
Článek 20
Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního
přezkumu stanoví zákon.
Článek 21
Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.
Článek 22
(1) S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu
prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.
(2) Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo
dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí
poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.
Článek 23
(1) Poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.
(2) Senátor složí slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.
(3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice.
Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že
svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí."
Článek 24
Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným
osobně na schůzi komory, jejímž je členem. Brání-li mu v tom závažné
okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.
Článek 25
Mandát poslance nebo senátora zaniká
a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b) uplynutím volebního období,
c) vzdáním se mandátu,
d) ztrátou volitelnosti,
e) u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.
Článek 26
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým
slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Článek 27
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně
nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich
orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor
podléhá jen disciplinární pravomoci komory jejímž je členem.
(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci
komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž
je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání
trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen
zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem;
nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého
soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující
schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Článek 28
Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se
dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal
být poslancem nebo senátorem.
Článek 29
(1) Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy
Poslanecké sněmovny.
(2) Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.
Článek 30
(1) Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit
vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců.
(2) Řízení před komisí upraví zákon.
Článek 31
(1) Komory zřizují jako své orgány výbory a komise
(2) Činnost výborů a komisí upraví zákon
Článek 32
Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou
Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací
komise nebo komisí.
Článek 33
(1) Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat
zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak
přijetí zákona.
(2) Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy,
státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a
mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3) Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda.
(4) Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident
republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5) Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na
její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další
platnosti.
Článek 34
(1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává
prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni
voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni
voleb.
(2) Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková doba, po
kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v
roce.
(3) V době přerušení zasedání může předseda Poslanecké sněmovny nebo
Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak vždy,
požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně pětina členů
komory.
(4) Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního období
nebo jejím rozpuštěním.
Článek 35
(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže
a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž
předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona,
s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,
c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se
usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té
době opakovaně svolána ke schůzi.
(2) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího
volebního období.
Článek 36
Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek
stanovených zákonem.
Článek 37
(1) Společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny.
(2) Pro jednání společné schůze komor platí jednací řád Poslanecké sněmovny.
Článek 38
(1) Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a
komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Člen vlády je povinen osobně se dostavit do schůze Poslanecké sněmovny
na základě jejího usnesení. To platí i o schůzi výboru, komise nebo vyšetřovací
komise, kde však se člen vlády může dát zastupovat svým náměstkem nebo
jiným členem vlády, není-li výslovně požadována jeho osobní účast.
Článek 39
(1) Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny
svých členů.
(2) K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných
poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí
usnesení o souhlasu s pobytem cizích vojsk na území České republiky je třeba
souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech
senátorů.
(4) K přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy podle
čl. 10 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové
většiny přítomných senátorů.
Článek 40
K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou
komor mezi sebou jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba,
aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Článek 41
(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo
zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.
Článek 42
(1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu
podává vláda.
(2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen
Poslanecká sněmovna.
Článek 43
(1) Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká
republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o
společné obraně proti napadení.
(2) Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem
obou komor.
Článek 44
(1) Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.
(2) Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona
doručen, platí, že se vyjádřila kladně.
(3) Vláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání
vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím
vláda spojí žádost o vyslovení důvěry.
Článek 45
Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí
Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.
Článek 46
(1) Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho
postoupení.
(2) Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí
Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat
se jím.
(3) Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je
návrh zákona přijat.
Článek 47
(1) Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna
znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou
všech poslanců.
(2) Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími
návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem.
Jejím usnesením je návrh zákona přijat.
(3) Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění schváleném
Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen
Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou
všech poslanců.
(4) Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo vráceného
návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.
Článek 48
Jestliže Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto
usnesením návrh zákona přijat.
Článek 49
(1) Mezinárodní smlouvy, vyžadující souhlas Parlamentu, schvaluje Parlament
obdobně jako návrhy zákonů.
(2) Souhlas Parlamentu vyžadují smlouvy o lidských právech a základních
svobodách, politické smlouvy a hospodářské smlouvy všeobecné povahy, jakož
i smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona.
Článek 50
(1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona
ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
(2) O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy
nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu
nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí,
že zákon nebyl přijat.
Článek 51
Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident
republiky a předseda vlády.
Článek 52
K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Způsob vyhlášení stanoví
zákon. Totéž platí o mezinárodních smlouvách schválených Parlamentem.
Článek 53
(1) Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech
jejich působnosti.
(2) Interpelovaní členové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů
ode dne jejího podání.
Hlava třetí
Moc výkonná
Prezident republiky
Článek 54
(1) Prezident republiky je hlavou státu.
(2) Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor.
(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.
Článek 55
Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období
prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.
Článek 56
Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího
prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba
do třiceti dnů.
Článek 57
(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu.
(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.
Článek 58
(1) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů.
(2) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu
hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.
(3) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech
poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.
(4) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů
v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů
v Senátu.
(5) Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů
v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší
počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách.
Do druhého kola postupuje kandidát, který takto získal nejvyšší počet
hlasů.
(6) Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných
poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.
(7) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti
dnů třetí kolo volby, v němž je zvolen ten z kandidátů druhého kola,
který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.
(8) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové
volby.
Článek 59
(1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na
společné schůzi obou komor.
(2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice.
Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že
svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí.".
Článek 60
Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou,
hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.
Článek 61
Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké
sněmovny.
Článek 62
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich
demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním
jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní
řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a
zahlazuje odsouzení,
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou
zákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.
Článek 63
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních
smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.
(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně
v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke
své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy
vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Článek 64
(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu,
jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si
od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy
otázky, které patří do jejich působnosti.
Článek 65
(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek
nebo jiný správní delikt.
(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním
soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského
úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce
prezidenta republiky je navždy vyloučeno.
Článek 66
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě
není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj
úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna
a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a), b), c),
d), e), h), i) j), čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké
sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce
prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm.
a), b), c), d), e), k); uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy
je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi
Senátu.
Vláda
Článek 67
(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.
(2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.
Článek 68
(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní
členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou
sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru,
postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská
důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na
návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
(5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh
předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev
nebo jiných úřadů.
Článek 69
(1) Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.
(2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji,
že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na
svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého
postavení.".
Článek 70
Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho
funkce. Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 71
Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
Článek 72
(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen
je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba
souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.
Článek 73
(1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové
vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy
vlády.
(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost
o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá
demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
(3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.
Článek 74
Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.
Článek 75
Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla
povinna podat.
Článek 76
(1) Vláda rozhoduje ve sboru.
(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech
jejích členů.
Článek 77
(1) Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze,
vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny
Ústavou nebo jinými zákony.
(2) Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen
vlády.
Článek 78
K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení.
Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.
Článek 79
(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost
stanovit pouze zákonem.
(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních
úřadech upravuje zákon.
(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou
na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem
zmocněny.
Článek 80
(1) Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení;
vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.
Hlava čtvrtá
Moc soudní
Článek 81
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Článek 82
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí
nikdo ohrožovat.
(2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky
vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.
(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena
Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se
kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.
Ústavní soud
Článek 83
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Článek 84
(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenování na dobu
deseti let.
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.
(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který
je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně
deset let činný v právnickém povolání.
Článek 85
(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu
ujímá své funkce.
(2) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí,
že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana,
řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení
nezávisle a nestranně.".
(3) Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se
na něho, jako by nebyl jmenován.
Článek 86
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li
Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání
trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen
zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24
hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný
orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát
rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností.
(3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech,
které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal
být soudcem Ústavního soudu.
Článek 87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu
s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení,
jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou
podle čl. 10,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu
státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů
veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance
nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí
poslance nebo senátora podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiku podle čl. 65 odst.
2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a
Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu,
které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí
týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými
zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy,
nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
(2) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší
správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení,
jsou- li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy,
nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
Článek 88
(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na
zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.
(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavními
zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 a zákonem podle odstavce 1.
Článek 89
(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem
stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl
jinak.
(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány
i osoby.
Soudy
Článek 90
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem
poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Článek 91
(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní,
krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.
(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.
Článek 92
Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do
pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud
nebo Nejvyšší správní soud.
Článek 93
(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení.
Své funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské
právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.
Článek 94
(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho
složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.
(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na
rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.
Článek 95
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem; je oprávněn posoudit soulad
jiného právního předpisu se zákonem.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci
použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu
soudu.
Článek 96
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon.
Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
Hlava pátá
Nejvyšší kontrolní úřad
Článek 97
(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu
hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
(2) Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje
prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
(3) Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví
zákon.
Hlava šestá
Česká národní banka
Článek 98
(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její
činnosti je péče o stabilitu měny; do její činnosti lze zasahovat pouze na
základě zákona.
(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
Hlava sedmá
Územní samospráva
Článek 99
Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními
samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země
nebo kraje.
Článek 100
(1) Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která
mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.
(2) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.
(3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním
zákonem.
Článek 101
(1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.
(2) Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován
zastupitelstvem.
(3) Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které
mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.
(4) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen
vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
Článek 102
(1) Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného,
rovného a přímého volebního práva.
(2) Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví za jakých
podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního
období.
Článek 103
O názvu vyššího územního samosprávného celku rozhoduje jeho
zastupitelstvo.
Článek 104
(1) Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.
(2) Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem
svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.
(3) Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné
vyhlášky.
Článek 105
Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li
to zákon.
Hlava osmá
Přechodná a závěrečná ustanovení
Článek 106
(1) Dnem účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou
sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem 6. června 1996. (2) Do doby
zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát.
Prozatímní Senát se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do
nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.
(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu podle
odstavce 2.
(4) Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v jednotlivých
komorách podle jednacího řádu České národní rady.
Článek 107
(1) Zákon o volbách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních
volbách do Senátu určí třetina senátorů, jejichž volební období bude
dvouleté, a třetina senátorů, jejichž volební období bude čtyřleté.
(2) Zasedání Senátu svolá prezident republiky tak, aby bylo zahájeno
nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Senát třicátý
den po dni voleb.
Článek 108
Vláda České republiky jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající
svou funkci ke dni účinnosti Ústavy se považuje za vládu jmenovanou podle této
Ústavy.
Článek 109
Do doby zřízení státního zastupitelství vykonává jeho funkce prokuratura
České republiky.
Článek 110
Do 31. prosince 1993 tvoří soustavu soudů též vojenské soudy.
Článek 111
Soudci všech soudů České republiky vykonávající funkci soudce ke dni
nabytí účinnosti této Ústavy se považují za soudce jmenované podle Ústavy
České republiky.
Článek 112
(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních
práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony
Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění
Československé socialistické republiky a České národní rady upravující
státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté
po 6. červnu 1992.
(2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé
federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon
České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České
republiky.
(3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti
této Ústavy mají sílu zákona.