Komise zkoumala tři otázky ve vztahu k současně platnému etickému kodexu SNČR.
Na tento případ se vztahuje paragraf 3/f
Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií: kromě
nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat
dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně.
V tomto bodě nebyla komise jednotná. Většina členů konstatovala, že
článek mohl dostat jmenované do osobní tísně, nicméně v případě
politiků a novinářů jde o osoby veřejné, které hájí určité principy a
myšlenky a veřejnost má právo vědět, zda jsou v konfliktu zájmů a o veřejný
zájem tedy šlo. Dva členové komise se naproti tomu domnívají, že ani v
tom případě nebyl důvod ke zveřejnění osobních informací.
Komise konstatuje, že na tento případ se vztahuje paragraf 2/a
Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním
předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita.
Z tohoto hlediska je novinář povinen nést osobní odpovědnost za všechny
své uveřejněné materiály. Přesto, že novináři publikovali pod
pseudonymem, porušili v tomto případě vnitřní kodex redakce, kde byli v
plném pracovním úvazku. Takové jednání Komise pro etiku nemůže
podporovat. Komise však zároveň konstatuje, že toto její stanovisko není
obecně zaměřeno proti používání pseudonymů.
Paragraf 2/b
Vyloučit všechny činnosti, které by jej (novináře) mohly kompromitovat
nebo vést ke konfliktu zájmů.
Vzhledem k povaze jejich žurnalistické činnosti - oba působili jako
političtí publicisté - se komise domnívá, že v konfliktu zájmů byli.
V Praze dne 26. 6. 2002
Za Komisi pro etiku B.Osvaldová, předsedkyně