I v budoucnu bude důležité a zajímavé dovídat se nové podrobnosti o tom, jak se připravovala a probíhala sovětská invaze do Československa. Ale jsou i jiné aktuální věci týkající se 21. srpna. Jedna z nich stále naléhavěji pronásleduje liberální intelektuály, zvláště když komunisté dostali hlasy skoro šestiny voličů: proč není komunismus v myslích veřejnosti odepsán? Nebyl přece se svými gulagy o nic horší než nacismus. A proč je tomu tak i u nás, v zemi, kterou Sovětský svaz také okupoval? Jenomže je těžké srovnávat komunismus (přirozeně sovětský) s nacismem. Porovnávaly by se tu poměry za 2. světové války s poměry za války studené. Sovětští komunisté zavedli v těch evropských zemích, které fakticky okupovali, úplně jiný režim než nacisté. Sovětská armáda neobsazovala nejdůležitější města, stačila jí kontrola nad státem, zatímco všude vládla "národní" komunistická strana (u nás KSČ). Rozvoj národů Sověti totálně zabrzdili, a o to víc dbali na zdůraznění národních zvláštností. Zasáhli pouze proti národu, který začal být neposlušný. U nás se to stalo 21. srpna 1968. To, jak kremelští vládcové zacházeli s tehdejší československou politickou elitou (tzv. Dubčekova vládní garnitura), kterou celou odvezli z vlasti, bylo neobyčejně hrubé a cynické. Nicméně moskevský protokol je v českých dějinách vedle Košického vládního programu nejmarkantnějším projevem komunistického ducha. Byl tajný a hlavní čeští komunisté se v něm zavázali, že budou poslušně kolaborovat. Rusové stáhli své armádní jednotky do vymezených prostor, Dubček (nerad) předal vládu Husákovi a obyvatelstvo většinou nepovažovalo vládu za kolaborantskou. Nevznikla tu protiruská nenávist obdobná nenávisti vůči Němcům. Přestože je to obtížné, podvědomě srovnáváme nacistickou a sovětskou okupaci všichni. Podle vzpomínek starších generací na válku, učebnic a státní ideologie. Bohudík, Sovětský svaz zmizel v nenávratnu. Neměli bychom si jej idealizovat jen proto, že ke stáru se už na nic hromadně tragického nezmohl.
Lidové noviny, 22.08.2002