Na řadě je Irák?

Tak nám zase někdo vypráví "Pohádky starého zbrojnoše". Pardon, on se ten někdo označuje "junior". Jenže ty jeho pohádky o režimu, který si dělá srandu z rezolucí OSN (mluví snad o Izraeli?), režimu, který vraždí vlastní obyvatelstvo (mluví snad o Turecku?), o zabijácké diktatuře (asi někde v Latinské Americe?) jsou určeny především pro průměrně inteligentního občana vlastní země - odchovaného takovými veledíly jako "Dallas či nedalas", "Ambo, jambo, Rambo", "Smradunosná zbraň", případně pro jisté otvorolezce typu Skutr (nemělo by se to psát Zkutr?).

Podívejme se, co za jeho pokřikem "Na Bělehrad" - ech, to vykřikovali dva Švejci u nás a jen jeden byl přitom moudrý - tedy "Na Bagdád", je skutečně.

1. Doma začínají být problémy s ekonomikou. Kursy akcií klesají, po účetních průserech velkých firem jsou investoři velmi nedůvěřiví. Občané již svému prezidentovi tolik nefandí. Co je tedy lepšího, pro odlákání pozornosti a vzedmutí "vlastenecké" vlny než vítězná válka. A že bude vítězná, je při poměru sil obou zemí jasné. To už ovládal jeden diktátor v Evropě - jak se o tom prokecla jistá ministryně jistého nejmenovaného státu (a ta to ze zkušeností vlastní země znala jistě velmi dobře).
2. Irák ovládá nepředstavitelné moře ropy. A jistá země z toho má poměrně málo. To je tedy potřeba důkladně napravit. A ať je tam třeba u moci sebevětší lump, diktátor, vrah, dodavatel drog do USA. Hlavně když to bude spolehlivý spojenec a také dodavatel ropy.
3. Při předcházejících akcích US Army - humanitárním vraždění civilistů v Jugoslávii, válce v Zálivu, se u zbraňových systémů ukázaly jisté nedokonalosti a nepřesnosti. Je potřeba tyto nedostatky odstranit a vyzkoušet v boji. A pokud možno proti protivníkovi sice výrazně slabšímu (kdo by chtěl ztráty mezi vlastními vojáky), ale přesto zřejmě schopnému klást jistý odpor.
4. Staré střelivo a bomby je také potřeba někdy uplatnit. Jinak by pro ty nově vyrobené nebylo ve skladech místo. Nemohlo by se vyrábět, nebyl by zisk.
5. Je potřeba vyzkoušet loajalitu spojenců vůči "Velkému bratrovi". A kdo nejde s ním, nedostane ani kapku z dobyté ropy a ani si nelízne ze zakázek na obnovu dodávek z válkou poškozených ropných polí. Ostatně - ani ti, kteří s ním půjdou, si k zisku moc nečichnou - příkladem je naše účast v Zálivu.
6. Je potřeba předejít OSN a udeřit, jinak by mu to ta nepříjemná organizace mohla i pokazit. Proto je nutné stupňovat požadavky a ultimata taky, aby pro Saddáma (ostatně - jistě krvavého diktátora a vraha v řadách vlastního obyvatelstva) se již staly nepřijatelné. Tato taktika se přece dvakrát osvědčila v Evropě - po Sarajevu 1914, před a po Mnichovu 1938. Tak proč to nevyzkoušet znovu.

Jsem přesvědčen, že i u nás panu Bushovi na jeho "Pohádky mladého zbrojnoše" někdo rád a s nadšením nevojáka skočí.

Jenže - co když to začne až v únoru?
Kdo potom bude u nás zdůvodňovat "humanitární vraždění"?

Bohumír Glembek, 12. října 2002