Nejde jen o vodu - poučení z povodní

Povodně v r. 1997 a 2002 přinesly poučení hned ve třech důležitých směrech:

1. ukázaly na nedostatky ve vodohospodářském systému (přenos informací, koordinace rozhodování), jen částečně omluvitelné neočekávaným rozsahem povodní,
2. obnažily nekoordinovanost a nepřipravenost při zvládání krizových situací (faktickou neexistenci jednotného systému pro takové případy), obzvláště nebezpečnou vzhledem k možným rizikům teroristických a pod. útoků v současném světě,
3. názorně a prakticky předvedly na důsledcích postupného zanedbávání údržby údolních niv a využívání těchto území jako "levných stavebních pozemků" důležitost ekologického myšlení a "konečnou prioritu ekologie nad ekonomií".

Příčiny a návrhy pro řešení

Ad 1.

• Postupně se kladl stále větší důraz na ekonomické využití velkých vodních děl (energetika, rekreace), relativně dlouhé "období klidu" způsobilo podcenění jejich ochranné funkce. Ekonomická decentralizace přinesla také roztříštěnost rozhodovacích struktur (zejména patrné u soustav rybníků) a omezila možnosti státu bezprostředně (před vyhlášením stavu nebezpečí) zasahovat do rozhodování samostatných ekonomických subjektů.
• Vytvořit legislativní rámec pro to, aby se již při předpovědi nebezpečí aktivovaly základní prvky krizového vodohospodářského řízení (povodňové komise) na příslušném území a aby měly možnost přímo ovlivnit vodohospodářský režim ještě před vznikem akutního nebezpečí (preventivní upouštění přehrad a rybníků, regulace průtoků apod.).

Ad 2.

• Ideologicky přetížený a nevhodný předlistopadový systém CO byl v 90. letech prakticky odvrhnut a zesměšněn jako nesmyslný - z ideologických důvodů tak bylo "s vaničkou vylito i dítě". Tak byly nejen opuštěny a znefunkčněny nižší organizační články systému (štáby CO významných objektů a staveb), ale bez dostatečné údržby zchátraly i klíčové technické prostředky CO (např. v pražském metru). Občanská veřejnost pak byla ponechána bez informací a bez přípravy na možné krizové situace (viz např. únik jedovatého plynu ve Spolaně).
• Vytvořit funkční celostátní i regionální systém civilní ochrany, propojený s policejními a hasičskými sbory, armádou a záchrannou lékařskou službou. Legislativě zajistit, aby všechny významné továrny a objekty měly zpracovány poplachové a evakuační plány (podobně, jako je tomu již nyní v případě předcházení provozním haváriím) a aby o těchto plánech byli informováni jejich pracovníci a občané v blízkém okolí.

Ad 3.

• Nesporně se na vzniku povodní významně podílela i lidská činnost. V lokálním měřítku se projevilo dlouhodobé zanedbávání údržby povodí vodních toků (zejména menších toků), zhoršování retenčních vlastností volné krajiny i bezprostředního okolí vodních toků. Na výši škod měla negativní vliv intenzivní výstavba na náplavech a v záplavových územích řek, k níž dochází zejména v posledním desetiletí (často přes negativní stanovisko odborníků a v důsledku "ekonomických tlaků" na rozhodování v územních a stavebních řízeních). V globálním měřítku se může jednat o projevy zhoršování klimatické nestability a globálního oteplování.
• Prosadit takovou legislativu, která by omezovala možnosti na základě lokálních nebo skupinových zájmů a lobbystických tlaků prosazovat výstavbu v nevhodných lokalitách obecně a v záplavových územích. Finančně podporovat úpravy vodních toků, které by zvýšily retenční kapacitu záplavových území (poldry) a retenční kapacity horních toků (retenční nádrže) i pramenných oblastí. Zvážit možnost postavení vodohospodářských vodních děl na těch řekách, kde dosud nejsou protipovodňové přehradní nádrže (Berounka).
  Na mezinárodním fóru se důsledně zasazovat o plnění kjótských protokolů a o boj proti emisím skleníkových plynů, přijmout opatření, která by umožnila výrazněji snižovat tyto emise i v domácí ekonomice.

Jiří Hudeček, 7. 11. 2002