Zítra uplyne již 85 let ode dne, který je všeobecně považován za počátek Velké říjnové socialistické revoluce a který byl na desítky let významným symbolem pro většinu lidí na této planetě, ať už se k ruské revoluci stavěli kladně či záporně, ať už byl jejich přístup kritický či nekritický.
Diskutuje-li dnes část levicového spektra o perspektivách socialismu, nemůže se fenoménu VŘSR vyhnout. Patřím mezi ty, kteří považují ruskou revoluci a vznik sovětského Ruska za zákonitý produkt evropské kapitalistické společnosti, za historický pokus o její vlastní negaci. VŘSR byla dítětem Evropy, které se zrodilo v jejím lůně a za který také nese evropská civilizace zodpovědnost.
Odmítám proto zjednodušené představy, které ji vnímají jen jako důsledek rozhodnutí skupiny ruských bolševiků nebo ji vysvětlují tahem německé vlády, která Lenina využila ke svým geopolitickým cílům. Podstatné pro mne je, že v Rusku existovaly pro VŘSR a další vývoj objektivní předpoklady a že pro ruskou společnost představovala tato cesta alespoň zpočátku přijatelnou variantu směřování k nové společnosti.
Přes veškeré své výhrady k ní a kritický přístup k dalším momentům vývoje sovětského Ruska považuji VŘSR za jeden k nutných kořenů socialistického hnutí. Nic na tom nemění ani ta skutečnost, že mám jisté teoretické problémy s označením společenského systému existujícího v SSSR za socialismus, protože nebyla splněna základní podmínka, uvedená v Komunistickém manifestu, že totiž půjde o "sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech".
Za přirozenou a historicky nutnou proto považuji i porážkou následného vývoje v sovětském Rusku, nehledě na to, že to byl model, který pro ruskou společnost znamenal obrovský krok vpřed a který se pokusil o vytvoření nové společnosti neovládané kapitálem. Proto nemůže nikdo VŘSR vymazat z dějin bojů za jinou, sociálně spravedlivou společnost.
Zkušenosti budování sovětského Ruska nesmí být zapomenuty. Musí být analyzovány nejen nahodilé subjektivní chyby sovětského vedení, ale především vážné strukturální nedostatky tohoto systému. Uděláme-li to, budeme pak mít i morální právo hovořit o tom všem pozitivním, co také existovalo a co dnes zajímá lidi práce kolem nás. Jiný svět je totiž možný. Není všem dnům konec.
Milan Neubert, 6. listopadu 2002